Sametový podvod

Předpokládal jsem, že dvacet devět let je dostatečně dlouhá doba na prozření. Mýlil jsem se. Kolik lidí dodnes žije v bludu revoluce. Přitom to byl jenom obyčejný podvod, divadlo dopředu secvičené, připravené a perfektně sehrané. Z chudáků bez nejmenšího vlivu na chod státu se stali ještě větší chudáci, pohlaváři režimu, který byl naoko odstraněni se stali miliardáři a v poklidu se opět chopili moci. Nejdříve ekonomické a posléze i politické. To všechno za pomoci hlavní loutky tohoto divadla, Václava Havla. Jistě si pamatujeme jeho „nejsme jako oni“, kdy zcela záměrně zabránil důraznému se vypořádání s minulostí včetně zákazu komunistické ideologie.

[ad#textova1]
V čí prospěch byl listopad 1989, je zásadní otázkou. Může na ní někdo odpovědět ve prospěch, svobody, demokracie a lidu? V roce 2018 se najde až příliš mnoho chytráků, kteří budou prohlašovat, že to věděli i když se nenajde jediný důkaz pro jejich lživé tvrzení. Tak ať si klidně exhibují na televizní obrazovce a na internetu k pobavení svému i stejných bláznů s krátkou pamětí a přebytkem žluči.
Žádná změna nenastala a komunisté, kteří diktovali lidem celý život, jim diktují v daleko větším rozsahu od kolébky do hrobu, ale tentokrát již jako kapitalisté. Ti lidé, kteří pláčí po minulosti a jejích pseudojistotách si neuvědomují, že se vlastně nic nezměnilo. Když dvě party na sebe nenávistně pokřikují, jedni pláčí nad minulostí a zaklínají se prezidentem a Moskvou, zatímco druzí se ohánějí údajnou demokracií a svobodou a oslavují Havla, který komunistům umožnil pokračovat ve vládnutí, neuvědomují si, že jsou naprosto stejní.

Národ se po listopadu 1989 nevzpamatoval a nerozkvetl, protože se po desetiletích útlaku a krátkém nadechnutí mezi lety 1918 – 1938, změnil v náhodný shluk spojený pouze stejným jazykem, ale roztříštěný zlobou, záští, zbabělostí, sobectvím a závistí. Tento shluk, místo toho, aby hledal ze svého středu ty nejlepší a jim svěřil řízení věcí veřejných, se klaní importovanému odpadu, a ty, které ostatní národy jako odpad odhodily povyšuje na spasitele.

17. listopad by měl být vzpomínán jako den národní hanby, a i kdyby k tomu nebyl jediný jiný důvod, tak pro ten následující.

25. února 1950 byl ubit estébáckými bestiemi páter Toufar. Jeho jediným proviněním bylo, že se při jeho kázání snad pohnul kříž. Musel se pohnout, protože tehdy rozpoutali komunisté hrůzovládu, která přinesla popravy stovek, umučení tisíců a zničené osudy statisíců. Hrůzovládu, která jak je vidět již definitivně zničila charakter národa a udělala z něho bezradnou tlupu zbabělců, kteří se ochotně prodávají komukoliv i za pouhý příslib Jidášova groše.

Jeden z estébáků, kteří pátera Toufara bestiálně mučili, a nakonec zavraždili si stejně jako jeho spoluviníci nezaslouží, aby bylo jeho jméno znovu vysloveno. Je však nejlepším dokladem sametového podvodu. Zemřel v předvečer výročí 17. listopadu, roku 2018. Přežil svoji oběť o více než 68 let. Odešel jako zasloužilý estébák do stejně zaslouženého důchodu v 55 letech a dalších 40 let pobíral 30 tisícový starobní důchod plus příplatek za výsluhu a další výhody. Před rokem 1989 byl vyznamenán, po roce 1989 nebyl nikdy stíhán, nikdy nebyl obviněn za svoje zločiny, nebyl souzen, ale žil v naprostém poklidu v zemi, která údajně svrhla komunistickou diktaturu, údajně je právním státem, kde za zločiny proti lidskosti hrozí doživotní vězení a kde platí zákon o protiprávnosti komunistické diktatury a zločinné ideologii i zločinné organizaci, která tuto ideologii uskutečnila.

Není spravedlnosti na tomto světě a o vyšší spravedlnosti nás nemůže nikdo ubezpečit, protože se stejně jako páter Toufar již nemůže vrátit. Svoboda a demokracie nepřinesou nic těm, kdo je v sobě nemají a kdo nejsou ochotni pro ně bojovat.