Reformátor Gorbačov prokázal, že je komunismus nereformovatelný

Z hlediska politiky Michaila Gorbačova, který do sovětské politiky vnesl pojmy „perestrojka“ a „glasnosť“ – přestavba a otevřenost (či pravdivost v politice), je samozřejmě nutné zmínit i vývoj Československa v roce 1968.

Šedesátá léta minulého století se v Československu vyznačovala velmi zajímavým vývojem v oblasti kultury, filmu zvláště. Uvolnění v této oblasti se pak promítlo i do vývoje uvnitř KSČ. Antonín Novotný, první tajemník ÚV KSČ a prezident republiky, ztratil nad vývojem uvnitř strany kontrolu a byl sesazen jak z postu prvního tajemníka, tak z pozice prezidenta. Na jaře 1968 se uskutečnila nová volba prezidenta a novým prezidentem byl zvolen Ludvík Svoboda. Do pozice prvního tajemníka byl zvolen Alexander Dubček .

Byla započata ekonomická reforma, jejímž hlavním představitelem se stal Ota Šik. Ten v době nástupu KSČ k moci po roce 1948 plně podporoval stalinismus a teprve v šedesátých letech přešel na stranu „reformátorů“ a stal se jejich hlavním představitelem. Nastalo období, pro které se vžil název „Pražské jaro“, média byla ovládnuta „reformisty“. Tehdejší vůdce SSSR a generální tajemník KSSS Leonid Brežněv však viděl ve vývoji v Československu smrtelné nebezpečí, a proto se rozhodl k potlačení vývoje v Československu jeho vojenskou okupací 21. srpna 1968. K moci se dostal Gustáv Husák a začalo období „normalizace“.

A právě v polovině osmdesátých let minulého století se začaly lámat ledy i v SSSR. Po smrti Leonida Brežněva byli do pozice generálního tajemníka KSSS zvoleni nejprve Jurij Andropov (1982-1984), po jeho smrti Konstantin Černěnko (1984-1985) a po jeho smrti byl generálním tajemníkem zvolen Michail Gorbačov. A právě Gorbačov začal prosazovat politiku ne nepodobnou politice Dubčeka. Je nutné v této souvislosti zmínit, že ekonomika SSSR sotva stačila na zbrojní závody s USA a Gorbačov se mimo jiné zasloužil o první dohody o redukci jaderných zbraní s USA. 11. října 1986 se oba (Gorbačov a Reagan) setkali v islandském Reykjavíku, aby spolu projednali omezení počtu jaderných raket středního doletu v Evropě. Toto jednání vyústilo v podepsání Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF) roku 1987, které výrazně snížilo mezinárodní napětí. V únoru 1988 oznámil stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, které skončilo už v následujícím roce. A tato smlouva vydržela až do roku 2019. V současné době poznamenané ruskou intervencí na Ukrajině je patrné opět vyhrocené soupeření Ruska a USA o vliv na evropské události.

Pravověrní komunisté, jako byl u nás Milouš Jakeš nebo ruští komunisté, Gorbačovovi vytýkali jednak rozpad tak zvaného socialistického tábora (Gorbačov odmítal vojensky zasahovat a tvrdil, že si každá země má své problémy řešit sama) a pozdější rozpad SSSR. To vše vedlo k úpadku Ruska jako světové velmoci a teprve v současné době pozorujeme, že se Rusko svou agresí na Ukrajině pokouší obnovit svou velmocenskou pozici. Výsledkem Gorbačovovy politiky byl naprostý kolaps komunismu ve střední a východní Evropě i v SSSR. Vladimir Putin se již mnohokrát vyjádřil tak, že rozpad SSSR byla obrovská tragédie. V tomto smyslu je skutečně Putinova politika protikladem politiky Gorbačova.

Díky osobnosti Gorbačova a jeho politice nezasahování se střední a východní Evropa zbavila vlády komunistů a měli bychom proto být Michailu Gorbačovovi vděční i za to, že jsme se zbavili sovětské armády „dočasně“ umístěné na našem území.

Gorbačovova politika změnila svět k nepoznání a je samozřejmě velkou otázkou, zda si sám Gorbačov takový vývoj skutečně přál anebo to již byl vývoj, kterému nemohl nijak zabránit. Ať tak či tak, Gorbačov je a zůstane významnou historickou osobností, která rozbila politiku studené války na dlouhou dobu. Bohužel, dnes jsme opět ve válce, a to velmi horké, na Ukrajině a v tomto kontextu současné Rusko skutečně zničilo vše, k čemu Gorbačovova politika přispěla.