Rakušan by měl letět

Nedělejme si však iluze, že k tomu opravdu dojde. Pan Rakušan měl totiž svoji ministerskou sesli opustit už dávno, respektive na ni neměl nikdy ani usednout. Vzpomeňme jen, jak začal „úřadovat“ ještě předtím, než byl do své funkce jmenován. Jde o památnou schůzkus tehdejším policejním ředitelem Janem Švejdarem, po které dotyčný rezignoval. Lze se jen dohadovat, jaký vliv na tento jeho krok měla rozmluva s jeho příštím šéfem, nicméně „vyhazovem“ to zavánělo na sto honů. A někoho vyrazit ještě před nástupem do funkce je krok i na naše poměry bezprecedentní a naprosto v rozporu i s těmi nejzákladnějšími pravidly politické kultury, jejichž porušení je neslučitelné s výkonem vrcholné politické funkce. Pokud si totiž někdo něco takového dovolí ještě před svým nástupem do funkce, co asi bude dělat, až se v ní skutečně ocitne?

Dozimetr

To jsme se ostatně dozvěděli o něco později. Další vývoj totiž překonal i ta nejpesimističtější očekávání. Když vypukla kauza Dozimetr a ukázalo se, že zasahovala až do nejvyšších politických pater hnutí STAN, tak to sice stálo křeslo tehdejšího ministra školství Petra Gazdíka, ale rezignace Víta Rakušana jsme se nedočkali. Přitom právě on měl odejít jako první, protože je jednak šéfem hnutí, ale především má jako ministr vnitra pod sebou i Policii ČR, která celou kauzu šetřila. A tedy podezření, že by mohl do její práce zasahovat, bylo natolik silné, že se neslučuje s výkonem ministerské funkce. Nestalo se však nic. Což je docela kontrast oproti tomu, když se za vlády Andreje Babiše stala ministryní spravedlnosti Marie Benešová. Vzpomeňme na mohutné protesty organizované Milionem chvilek na Letné. A jak reagovali jeho členové na analogickou situaci v případě pana Rakušana? Převedli nám, že jsou mistry ve slovní ekvilibristice…

Veřejnost také stále čeká na odpovědi na otázky týkající se zásahu policie proti atentátníkovi na filozofické fakultě a jestli opravdu vše probíhalo tak, jak mělo. Je to však právě ignorance úřadu, v jehož čele Rakušan stojí, která dovedla Lenku Šimůnkovou, maminku jedné z obětí, k její tragické sebevraždě. A reakce pana ministra? Sebereflexe nulová. Což nespraví ani jeho potenciální vyhazov. Za to by totiž zasloužil pár facek…

Pak tu máme třeba neblaze proslulý KRIT, což je zkratka pro „krizový tým ministerstva vnitra“, který navrhoval prostřednictvím „anonymního monitoringu“ (česky „šmírování“) odhalit „šíření antisystémových nálad“ (česky „kritiku vlády“). Pro úplnost nejde o tým ruského ministerstva vnitra, jak by se mohlo podle jejich návrhu na první pohled zdát, ale o tým ministerstva pana Rakušana. Na jeho ministerstvu pak ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu spatřil světlo světa i záměr šmírovat, co naši občané sledují na internetu. A nezapomeňme ani na „vak na mrtvoly“, který nechal pan ministr pověsit na stěnu svého úřadu. Nic proti jeho vkusu, každý máme zkrátka jiný, ale ať si tyhle věci příště věší na svůj dům, a nikoliv na veřejnou budovu.

Pochod pro život

Ve světle všech těchto selhání a přešlapů se tak ono selhání policie při Pochodu pro život vlastně dalo očekávat. Událost máme všichni ještě v živé paměti, takže jenom ve zkratce. Řádně ohlášený, spořádaný a klidný Pochod pro život byl násilně zablokován radikálně levicovými extrémisty a policie přitom úplně rezignovala na svou povinnost, kterou bylo zajistit právo účastníků pochodu svobodně se shromažďovat a vyjadřovat svůj názor.

Co je však ještě horší – podezření, že nečinnost policie nebyla dána její neschopností, ale dostala k tomu pokyn. Tvrzení je o to závažnější, že pochází z úst koaliční poslankyně Romany Bělohlávkové, a tedy neobstojí argument, že si chce někdo jenom přihřát svoji opoziční polívčičku. Podobné podezření jako paní poslankyně vyslovil pak i bývalý ministr dopravy Zdeněk Žák, podle kterého „dělala policie servis spíše blokátorům průvodu“. A co na to pan ministr Rakušan? Nepřekvapivě prohlásil, že vše bylo v pořádku. Dost možná však v tomto případě nekecá. Pokud totiž bylo záměrem nenechat průvod projít, splnila policie svůj úkol do puntíku.

Je toho zkrátka už přespříliš na to, aby pan Rakušan mohl nadále zůstávat ve své funkci ministra vnitra. A protože od něj nelze na základě předchozích zkušeností očekávat žádnou sebereflexi, nezbývá než se obrátit k vyšší instanci.

Pane premiére, podejte prosím okamžitě panu prezidentovi návrh na odvolání ministra vnitra!