
Proč odebrat Řád bílého lva Volodymyrovi Zelenskému?
JINDŘICH RAJCHL
Pro všechny novináře, kteří byli na tiskové konferenci klubu SPD, kde jsem oznámil náš záměr navrhnout odebrání Řádu bílého lva Volodymyrovi Zelenskému, a neměli odvahu se mě zeptat na důvody tohoto kroku, aby pak následně pokládali dotazy všem možným patolízalům vrchního kyjevského banderovce Volodymyra Zelenského, si dovolím publikovat text svého projevu, jenž hodlám přednést v poslanecké sněmovně, pokud bude tento bod zařazen na program.
Budu velmi rád, když mi namísto hysterických prázdných výkřiků napíšete, s čím konkrétně v textu níže nesouhlasíte.
Já si za ním absolutně stojím, neboť mlčení k adoraci nacismu považuji za stejně těžký hřích jako jeho aktivní podporu. Myslím, že jedna historická lekce ohledně podcenění této zrůdné ideologie už nám bohatě stačila.
Zde je tedy text mého projevu:
Vážený/á pane/í předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
jsou okamžiky, kdy Parlament České republiky nerozhoduje pouze o právních otázkách či zahraničněpolitických prioritách. Rozhoduje také o tom, jaké hodnoty chceme předat dalším generacím a jaké symboly bude náš stát spojovat se svým nejvyšším státním vyznamenáním.
Řád bílého lva není pouhým odznakem na slavnostní uniformě. Je symbolem české státnosti. Navazuje na tradici první republiky, na odkaz prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a prezidenta Edvarda Beneše, na ideál demokracie, humanity a úcty k lidské důstojnosti. Navazuje na jejich celoživotní boj s nacismem a fašismem, jenž sám Masaryk označil ve svém rozhovoru pro Prager Tagblatt přesně před 100 lety za „patologickou sedlinu uvnitř národní demokracie.“
Fašismus, pane plukovníku Foltýne, fašismus. Nikoliv skupinu lidi, která nesouhlasí s vašimi názory.
Udělení tohoto nejvyššího řádu naší země tak vždy vypovídá nejen o oceněném, ale také o České republice samotné.
Naše dějiny nás učí jedné prosté pravdě – že národy, které zapomenou na svou minulost nebo ji začnou relativizovat, riskují, že ztratí i svou budoucnost.
Český národ si připomíná Lidice, Ležáky, heydrichiádu, i tragickou nacistickou okupaci, jež připravila o život statisíce našich předků a jejímž ultimátním cílem bylo úplné vyhlazení všech Slovanů za účelem vytvoření životního prostoru pro jimi sebedefinovanou nadřazenou rasu.
Víme, co znamená, když se násilí začne omlouvat vyššími cíli. Víme, jak nebezpečné je, když se z tragických kapitol dějin stávají předměty politicky zabarveného výkladu a historického revizionismu.
Stejně tak nesmíme přehlížet bolest našich polských přátel. Právě jejich prezident Karol Nawrocki se rozhodl odebrat ukrajinskému prezidentovi Řád bílé orlice. Důvod pro jeho rozhodnutí byl prostý – nemohl připustit, aby nositelem nejvyššího vyznamenání jeho vlasti byl člověk, jenž pojmenoval vojenskou jednotku své země po nacistických zrůdách z UPA majících na rukou krev polských žen a dětí. Člověk, jenž tímto krokem dal celému světu jasně najevo, že není schopen projevu respektu a soucitu vůči obětem řádění těchto krutých nestvůr. Člověk, jenž není schopen projevu elementární sebereflexe a respektu vůči předkům těch, kteří nyní podali pomocnou ruku jeho zemi a jeho spoluobčanům.
Pro naše severní sousedy se jedná o tak zásadní otázku, že dokázala zcela setřít rozdíly mezi koalicí a opozicí, když se na jasném a kategorickém odmítnutí tohoto neobhajitelného postoje ukrajinského prezidenta shodla celá jejich politická reprezentace. Přičemž Poláci nezůstali pouze u odebrání jejich nejvyššího státního vyznamenání, nýbrž dokonce otevřeně deklarovali, že za situace, kdy Volodymyr Zelenskyj z této své pozice neustoupí, budou nekompromisně vetovat vstup Ukrajiny do EU a neposkytnou jí ani slíbená letadla.
A tak se nemohu neobrátit na vás, kolegové z opozice, s jasnou a přímou otázkou. Proč se v této věci nedokážeme sjednotit stejně jako Poláci? Proč nadále nekriticky líbáte prsten svého milovaného ukrajinského vůdce a nepostavíte se alespoň pro jednou za své občany? Opravdu hodláte přehlížet krev našich předků, kterou prolily jednotky UPA, jež nyní Volodymyr Zelenskyj zcela nepokrytě opěvuje?
Česká republika přece nemůže a nesmí zapomenout na zločiny ukrajinských nacistů, jež vyústily v utrpení volyňských Čechů, jakož i Čechoslováků v období druhé světové války. A dokonce i po ní. Ač se nejedná notoricky známou historickou reálii, tak je faktem, že jednotky UPA vraždily naše spoluobčany na Slovensku až do roku 1947, kdy je Československá armáda definitivně porazila. Rád bych připomenul, že se tak stalo v rámci tzv. AKCE B.
Přičemž písmeno B bylo zkratkou pro výraz „Banderovci“.
I osudy těchto našich předků, jejichž život padl na oltář ukrajinského nacismu, jsou součástí našich dějin.
Historická paměť není překážkou dobrých vztahů mezi státy. Právě naopak – je jejich pevným základem. Skutečné smíření může vyrůst pouze z pravdy, nikoli z mlčení.
Státní vyznamenání není výrazem momentální politické podpory. Je vyjádřením trvalého hodnotového postoje českého státu. A právě proto je namístě vést odpovědnou debatu o tom, zda jsou všechny okolnosti nadále slučitelné s prestiží Řádu Bílého lva.
Naši předkové nám zanechali odkaz, že svoboda bez pravdy ztrácí svůj obsah. Prezident Masaryk nás učil, že stát stojí na mravních základech.
Ve světle těchto skutečností je nejen naším právem, nýbrž dokonce naší povinností položit si otázku, zda nejvyšší české státní vyznamenání může být spojováno s kroky, které v očích významné části střední Evropy otevírají hluboké historické rány a jsou výrazem neomluvitelné neúcty k obětem nacistického řádění.
Současná válka na Ukrajině nemůže být důvodem pro to, abychom tyto skutečnosti a morální principy přehlíželi. Naopak, právě v její optice bychom je měli zohledňovat a prosazovat s o to větším odhodláním.
Politika totiž není jen uměním rozhodovat o přítomnosti. Je také povinností chránit paměť minulosti a odpovědnost vůči budoucnosti.
Proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna vyzvala prezidenta republiky Petra Pavla k odebrání Řádu Bílého lva prezidentu Volodymyru Zelenskému.
Naše historická odpovědnost České republiky vůči vlastním dějinám, vůči našim spojencům a vůči obětem tragédií, které nesmějí být zapomenuty, nás totiž zavazuje k tomu, abychom ve chvílích, kdy sílí historický revanšismus marginalizující nacistické zločiny, nebyli pasivní a tomuto krajně nebezpečnému společenskému jevu jen mlčky nepřihlíželi.
Náš stát bude silný pouze tehdy, bude-li důsledný. Důsledný v obraně svobody. Důsledný v úctě k pravdě. A důsledný v přesvědčení, že nejvyšší státní vyznamenání České republiky musí být vždy symbolem hodnot, které obstojí nejen před optikou současnosti, nýbrž i před soudem historie.
Děkuji vám za pozornost a žádám vás o podporu mého návrhu.
fb


(12 votes, average: 4,67 out of 5)
ten jej nikdy neměl obdržet
Uvidíme, co dál. Vznikla by určitě zajímavá situace, kdyby Zelenský udělil „čestný“ název podle Heydricha další jednotce.
Kdo by to vymlčel, kdo by to schvaloval, kdo by se ohradil proti této nechutnosti, koho by napadlo volat po tom, že je nyní příhodná doba omluvit se velkému německému národu za politováníhodný incident odstranění protektora, za bezohledné narušení jinak bezproblémového soužití, v němž Češi bezpečně zaujali vykázané místo a role.
Kolik z našich tzv. politiků by chtělo nebohou rodinu Heydrichovu odškodňovat, protože neuvážený a neloajální skutek skupiny extrémistů je připravil o živitele. A hlavně – kolik lidí by se s tím ztotožnilo.
První by se upřímně ztotožnil PePa 107, pak všichni Lidovci a nakonec celá opozice.
Potřebný návrh a skvělý projev.
Sice se za to zřejmě dočká ze strany opozice jen nadávek a osočování z nacismu (což bude v tomto kontextu obzvláště pikantní), ale přesto je nanejvýš zásadní tento návrh co nejvíce a co nejhlasitěji přednést.
V Polsku to způsobilo ohromnou vlnu nevole a musíme Polákům v koutku duše závidět jejich prezidenta Nawrockého. Není ale úplně pravda, že by se na tom sjednotila celá politická scéna, třeba Tusk UA docela obhajuje. Ale taky to hezky schytává od lidí, kterým vadí pohrdání stovkou tisíc obětí wołyńského masakru ze strany Zelenského nacistického režimu.
A co je trochu k podivení, je skutečnost, že do té zcela otevřené adorace Melnika, Bandery, Šuchevyče a dalších v poslední době dokázal „kolektivní západ“ přehlížet zjevné nacistické běsnění, které vnímaví lidé viděli nejpozději od mediálně silně pokrytého Majdanu.
Pan Rajchl má pravdu, ale trochu to připomíná boj se symboly a bourání soch. Měli bychom si připomenout, kdo všechno má tzv. „Nobelovu cenu míru“ a ve kterých městech jsou dodnes čestnými občany Gottwald, Hitler, Stalin.
Tady vidím trochu rozdíl.
Čestný občan Horní Dolní leží někde v zaprášených kronikách. Občas to vyštrachá nějaký šťoural a zastupitelstvo maximálně jedná o tom, jestli takové čestné občanství zruší usnesením.
Aktuální pohřeb ostatků Melnyka se státními poctami (totéž prý chtějí s Banderou) a honorování vojenských jednotek „hrdiny UPA“ ale musely prakticky všechny Poláky hodně nadzvednout, protože Wołyń je pro ně pořád nevyřešené a živé trauma. Mimo jiné i proto, že Ukrajina dosud odmítá povolit provedení exhumací těl obětí a jejich důstojné pohřbení v Polsku.
A upřímně, i nás by to mělo zvednout ze židlí, byť Čechů povraždili Ukrajinci na Wołyńi „jen“ asi tisíce.
Je dobré taky vědět, že pokud to jméno ulice moc „neřve“, je třeba zohlednit i to, že všem jejím obyvatelům způsobí změna jejího jména náklady (finance, ale i běhání po úřadech) protože budou potřebovat nové doklady, pro sebe i pro firmy.
Možná, že některým nedůvěřivím toto počínání Zloprcka více zdůvodní, proč Rusáci vletěli k sousedům a vyžadovali přitom „denacifikaci“.
Možná.
Stačilo by vyměnit bílého lva za bílý prášek a nechat to tak.
Ale vážně, vzhledem k tomu jakým tempem se fašizuje protektorátní správa kolonyje ukroczchyja (stejně jako celá ojrouhnije) je to bratření s ukradinou zcela logické.
Ja. ja pšonci maju charakter. česky srol ma guvno.
Tuš a taky rozdil je mezi člověkem a posserou.
Tak jen malá citace z Wikipedie:
„Většina vražd byla spáchána v létě 1943, často během nedělí, kdy Poláci přicházeli na nedělní mši. Útočníci často obklíčili katolický kostel a věřící buďto hromadně upáleni v uzavřeném kostele nebo jeden po druhém vyváděni z kostela, mučeni a zavražděni tím nejbrutálnějším způsobem. Oběti byly často před smrtí oslepeny, mrzačeny odřezáním ňader či hýždí, vykastrovány nebo částečně staženy z kůže, na rány jim mučitelé s oblibou sypali sůl nebo žhavý popel. Malé děti vrazi uchopili za nohy a ubili údery o stěnu, dospělé oběti byly řezány na polovinu pilou na dřevo, nabodávaný na dřevěné kůly nebo rezavé železné tyče, upalovány na hranicích, roztrhány pomocí čtyř koní přivázaných ke končetinám nebo ubity, ubodány či podřezány zemědělským nářadím. Často bývali také lidé zamčeni v kostele nebo jiné budově a hromadně upáleni. Nakonec byly spáleny celé vesnice, aby se pozůstalí neměli kam vracet.“
Pokud jde o návrh dr. Rajchla, není (nebo by alespoň nemělo být) co řešit.
Naprostý souhlas s autorem. Ukrajinský režim se tímto odkopal a neměl by už dostat z našich peněz ani eurocent.
Náš stát bude silný až vypakuje na smetiště dějin,
ale to musí udělat voliči a možná ještě před tím ulice, přesně i to co zmiňuje autor a je to na tři písmena,
a díky čemu se stal čerpadlářem financí a zaměstnancem všeho lidu i pan Rajch,
pan docent Ševčík a vůbec vše morální harampádí ze „smeťáku“ naší společnosti. To jest počet 108 kousků v PS.
Zda jsou tito „vyvolení“ normální či nenormální by mohl odborně posoudit a rozsoudit,
i bez nálezu ÚS,
takový fajšmekr Macinka, i se zahrnutím sama sebe.
A naopak soud, i když jej částečně již tento mladý a snaživý ještě hošíček růžový,
vyslovil ve Strážnici o tom kdo jest normální a kdo nenormální,
ve společnosti obyčejných lidí – tj. „nevyvolených“, Těch, kteří při volbách dosadili „vyvolené“ na jejich posty.
Proč? Aby devastovali naši zemi? COŽ OD PRVNÍHO DNE KDY MAJÍ MOC zjevně DĚLAJÍ!!!
Nebo aby ji spravovali s péčí žádného hospodáře,
avšak nejen pro sebe, ale prioritně pro celou společnost? COŽ ZJEVNĚ NEDĚLAJÍ!!!
Pan Rajchl šermuje historickou pamětí.
Pan Rajchl jistě ve své historii osobní neztratil ani paměť na své chvilky (asi?)radosti,
to jest slušně a decentně s názvem
Večerníky pro dospělé.
A protože je pan Rajch vnímavý,
ovšem otázkou je jak na co a jak na koho,
stejně jako jeho voliči a vůbec voliči této současné 108 sebranky,
bude nutno mu tuto historii,
kterou by raději
(nebo možná NE a je na to hrdý a ono se to může někdy hodit)
ze svého životopisu vymazal, připomínat.
Nebyl sice členem rudé party tj. KSČ, protože to, vzhledem ke svému věku být nemohl,
aby mu to bylo mláceno o hlavu,
tak si prostě svůj životopísek ušpinil jinak.
A když už chce někomu něco odebírat, odejímat, jestlipak by to jeho „umazaníčko“ nemohlo být důvodem k odebrání poslaneckého mandátu?
Asi ne, protože kdo ho zvolil?
Nějak a možná že jinak, ale určitě „pokaňkaní“.
Protože volič s čistým štítem by to tomuto pra…. hodit nemohl!!!
A navíc, určitě by mu hlas nemohli hodit lidí zajímající se o fotbal a vše co s tím souvisí – samozřejmě v souvislostech i peněžních,
v nedávné historii. O tom by se měl, mohl, nebo snad musel? pan Rajchl zmínit a ne to nechat pohřbít, vyhnít, vyzmizíkovat, poslat mimo historii,
protože u fotbalu byl!
nikoliv jako ten, který propotil dresy na hřišti,
ale
jAKO BAFUŇÁŘ,
pan Rajch. Rajch.
Jenže tohle hovno je zameteno, jako mnoho dalšího u té sebranky pod koberec. A náš hrdina Babiš
který už chodí jen přikrčen s hlavou mezi rameny. No ano toto je výraz už jen zbabělého bezcharakterního sráče.
Takový sráč může být králem a modlou pro jen hlupáky, sraby i růžového chlapečka.
Srab bude srabem i kdyby byl obalen zlatem, měl na kontě nekonečné miliardy korun, euro, dolar…..
Hrdina bude hrdinou i v obyčejné kostkované flanelce.
Odebrejte Jindřichu, odebírejte.
Váš čas na odebírání je pouho pouhé prozatím.
A krátí se.
Čas kdy může být odebráno Vám či nějak „naložíno“ není vyloučen. A blíží se!