Prezident bez sebeúcty. Ostrá slova o Pavlově cestě do NATO

Šéfredaktor Deníku TO Marek Stoniš a politický komentátor Thomas Kulidakis začali zdánlivě odlehčeně. Návratem Kulidakise z Řecka, zvukem, který při minulých dílech trpěl, kouřením na letišti, vodou za letištní ceny a příběhy lidí, kteří je poznávají na ulici i v zahraničí. Jenže právě z těchto drobných situací se postupně dostali k politice. K tomu, co lidé řeší doopravdy, a co se naopak v českém veřejném prostoru nafukuje do absurdních rozměrů.

„Zjistil jsem, že jedni se bojí, že bude drahota, protože se zase někdo rozhodne někde válčit. Druhým vadí, že se cítí jako občané druhé kategorie. Ale že by se někdo hroutil z toho, jestli pojede prezident Pavel do Ankary, to lidi nějak netrápí,“ řekl Kulidakis.

Právě cesta prezidenta na summit NATO se pak stala hlavním tématem. Stoniš připomněl, že Pavel se obrátil na Ústavní soud kvůli sporu o kompetence. Podle obou autorů podcastu jde o situaci, která má v sobě víc politického divadla než skutečného státnického obsahu.

Kulidakis nešetřil ironií. Podle něj prezident ztratil základní sebeúctu. „Kdyby měl základní sebeúctu, tak se zdravě naštve a řekne: Dobře, tak vy mě nechcete vzít do Ankary, tak mě neberte. A vymyslí svůj vlastní postup,“ komentoval spor.

Podle něj je český systém parlamentní demokracií, nikoli prezidentským režimem. Prezident v něm nemá určovat vládní politiku, zvlášť zahraniční a bezpečnostní. Vláda získala důvěru ve Sněmovně a právě ona nese odpovědnost za to, co bude Česká republika na summitu říkat.

„Vláda se odpovídá lidu prostřednictvím zvolených zástupců. Ta vláda získala důvěru ve volbách a tím to je jasné,“ řekl Kulidakis.

Péťa chce na výlet

Nejostřejší pasáž přišla ve chvíli, kdy Kulidakis použil školní metaforu. Prezidenta popsal jako „Péťu“, který pořád jezdí na výlety, ale tentokrát ho zbytek třídy nechce vzít s sebou. Důvod? Při minulých cestách podle něj mluvil jinak než vláda a prodával něco, co vláda prodávat nechtěla.

Stoniš k tomu dodal, že opozice opakuje argument, podle něhož je neúčast Pavla mezinárodní ostudou. Prezident má podle ní zkušenosti z NATO, kontakty a vojenské zázemí. Jenže právě tento argument podle Stoniše kulhá.

Pokud je Pavel takový expert na obranu, ptal se Stoniš, proč své zkušenosti nepoužil v době vlády Petra Fialy. Proč tehdy neupozorňoval na problémy kolem nákupu F-35, rozpočtu na obranu nebo plnění dvouprocentního závazku?

„Když je to takový odborník na NATO, zbrojení a armádu, proč tuto zkušenost neaplikoval v době, kdy vládl Petr Fiala?“ ptal se Stoniš.

Kulidakis připomněl, že Pavlova funkce předsedy vojenského výboru NATO byla významná, ale pořád šlo podle něj o funkci v byrokratické a vojenské struktuře. Neznamená automaticky, že člověk rozumí všemu od logistiky přes strategii po nákup letadel.

„Každý voják nebude expert na všechno. Jeden může být expert na potápění, druhý parašutista, třetí logistik, čtvrtý dělostřelec,“ poznamenal.

Oba se shodli, že na summit má jet ten, kdo může rozhodovat. A tím je vláda. Prezident podle nich může mluvit, reprezentovat, fotit se a účastnit se ceremonií, ale v Ankaře se mají řešit závazky, peníze a politická rozhodnutí. A ta nejsou v rukou Hradu.

„Věcně tam má jet ten, kdo rozhoduje. A ten, kdo rozhoduje z vůle voličů, je vláda,“ shrnul Kulidakis.

Ombudsmanka, ČT a stávkový folklór

Druhá silná linka podcastu mířila k České televizi a stávce jejích zaměstnanců. Stoniš zmínil novou ombudsmanku, která se podle něj přidala na stranu stávkujících. To ho zklamalo, protože od ombudsmanky by čekal, že bude hájit i zájmy lidí, kteří s protestem nesouhlasí.

„Ombudsmanka, která by měla hájit i mé zájmy, tak mé zájmy nehájí,“ řekl Stoniš.

Padlo i jméno šéfa odborářů Josefa Středuly, kterého Stoniš viděl na protestu. Kulidakis poznamenal, že u odborového předáka je chození po stávkách vlastně pracovní náplň. Stoniš ale dodal, že kdyby byl běžný zaměstnanec, zajímalo by ho, proč odborový šéf chodí na Kavčí hory, ale ve fabrikách ho moc vidět není.

„Být pracující inteligence a mít takové zastání jako Pepa Středula, říkal bych si: u nás ve fabrice nebyl, jak je rok dlouhý, ale na Kavky si vyrazí,“ glosoval Stoniš.

Evropa jako poražený

Kulidakis pak přešel k tématu, které označil za skutečně vážné. Za poražené týdne nepovažoval jednoho politika, ale všechny občany Evropské unie. Důvodem je podle něj dohoda se Spojenými státy, v níž se EU zavázala k nákupům energií, zbraní a technologií, zatímco Američané mají do Evropy dovážet s nulovými cly.

„Blahopřeji Spojeným státům americkým. Mám za ně radost, že oni k nám budou dovážet za nula procent. Ale cítím se velmi uražen a opuštěn, že my tam budeme jako patnáct procent,“ řekl Kulidakis.

Podle něj se Evropa znovu zavazuje k obrovským platbám, zatímco občané řeší drahotu, rozbité silnice a vlastní životní náklady. Kritizoval, že veřejná debata se často točí kolem symbolických sporů, zatímco skutečné finanční závazky unikají pozornosti.

„Tři měsíce všichni řeší, jestli ten nebo onen někam pojede, a mezitím se z našich peněz zavázali obohatit jinou zemi,“ uvedl Kulidakis.

Stoniš na to navázal úvahou, že by stálo za to spočítat, co dobrého České republice skutečně přineslo členství v Evropské unii. Připustil, že pozitivem je Schengen a volný pohyb, ale podle Kulidakise vyvstává otázka, zda to vyvažuje obrovské náklady.

„Když to má cenu dvaceti bilionů korun, které pošleš do zámoří, tak si radši počkám hodinu na hranici,“ řekl Kulidakis.

Británie jako varování

V závěru se dostali i k odstupujícímu britskému premiérovi Keiru Starmerovi. Stoniš ho zařadil mezi poražené a mluvil o Británii jako o varování před špatnou migrační politikou, lhaním a zakrýváním skutečnosti.

„To, co za ním zůstane, není hezké. Je to varování, kam vede špatná migrační politika, lhaní a zakrývání skutečnosti,“ řekl Stoniš.

Zároveň ale odmítl jednoduché zobecňování. Připomněl, že Británie si část dnešních problémů nese ze své koloniální minulosti. „Když někde kolonizuješ a zotročuješ lidi, časem se ti to může vymknout z rukou. A potomci těch kolonizovaných přijdou do tvé metropole,“ řekl Kulidakis.

Stoniš upozornil, že problém Británie nezačal brexitem, jak se často tvrdí. Podle něj má hlubší historické kořeny a Brexit je jen pohodlné vysvětlení pro ty, kteří nechtějí vidět širší souvislosti.

Po celou dobu se podcast pohyboval mezi politickou ironií a vážnými poznámkami o státu, Evropě, migraci a svobodě. Nešlo o uhlazenou debatu. Stoniš a Kulidakis skákali od letištních kuřáren k Ústavnímu soudu, od Pavlovy Ankary k britskému úpadku a od ombudsmanky ke clům. Právě v tom ale zůstává jejich síla: politika se u nich neodehrává ve vzduchoprázdnu, ale mezi lidmi, kteří čekají na letišti, stojí v koloně, platí daně a ptají se, proč se pořád řeší cesty mocných, když běžný život zdražuje.