Přepište to …no … s těmi přívlastky. A zase je to tu …

.

V posledních dnech jsme to zažili v plné nahotě už v titulcích médií:
“Britský krajně pravicový extremista Tommy Robinson nakonec v české sněmovně nevystoupí”.
A proč získal tento muž, který byl napřed pozván, a pak, po hysterickém jekotu – ukázka jasné manipulace přívlastkem – těch, kteří neumějí čelit jiným názorům zase “zrušen”, tyto přívlastky? 
To je hodně zajímavá story – tento “zločinec” hovoří totiž otevřeně o tom, jak několik let bylo v britském městě Rotherham hromadně a brutálně zneužíváno a znásilňováno těmi nejhoršími způsoby zhruba patnáct set většinou nezletilých dětí, které mají kvůli příchozím imigrantům zničený život. Hovoří také otevřeně o tom, pod jaký tlak se dostali všichni včetně policistů a příslušných úředníků, kteří chtěli odhalit pravdu o tom, co se v Rotherhamu dělo. Tedy hovoří nahlas o tom, co se chce zamlčet, aby se nemuselo říct nahlas, jaká “zvěř” nám sem do Evropy připouvá. Protože to znásilňování je bohužel pravda pravdoucí, a je obsaženo v oficiálních zdrojích. Jen se prostě o něm NEMÁ MLUVIT. Proč? 
Protože se to nehodí do krámu těm evropským (včetně českých) politikům, kteří si z otevřené náruče Evropy udělali svůj politický program. Ovšem zapomněli na to opravdu podstatné podstatné jméno – na Evropany, kteří tu chtějí bezpečně žít, a kterých se zapomněli zeptat. 

Takže větný člen přívlastek je opět masově zneužíván, a nikdo se nepozastavuje nad tím, že je to totéž manipulující zvěrstvo, jaké tu páchali kdysi soudruzi. Jenže přívlastky samy o sobě k vytvoření reality nestačí. I když se kdysi na plakátech hlásalo, že úspěchy jsou “velkolepé”, lidé viděli prázdné obchody, a i když se tvrdilo, že socialismus postupuje mílovými kroky, všichni jsme viděli, kam těmi mílovými kroky míří. 

A že někdo v televizi a na festivalech nesměl ani mluvit, ani zpívat? I to už tady bylo. A je to tu zase. 
To, že skáčí občané západní Evropy politikům a médiím a některým partajím na nálepkování ostatních un fair přívlastky, a že jsou velkorysí k politikům, kteří malují krutou realitu narůžovo, jsem ještě schopna pochopit. Nemají tu historickou zkušenost jako my, kteří jsme žili ve východním, železnou oponou odděleném bloku.

Ale že to dopouštíme opět my u nás? To mi hlava nebere. 
Známý citát Voltaira zní: “Pane, nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat.”

Dnes si opět některé skupiny usurpují vykládat svobodu slova tak, že je to svoboda jen jejich slova. V čem se to liší od soudruhů? 

Proto mne v tomto týdnu doslova nadchla olomoucká univerzita Palackého, která pozvala profesora klinické psychologie na Torontské univerzitě Jordana Petersona, který sám sebe označuje za „profesora proti politické korektnosti.“ A proč to univerzita udělala? Je to tak prosté a jednoduché a naplňující svobodu slova v pravém slova smyslu – nechce umlčovat “nekonformní hlasy”. Doufám, že přijede, a že ho uslyším, protože ho slyšet chci. 

Víte, ony ty nekonformní hlasy mohou mít totiž nakonec pravdu. A proto před nimi nelze zavírat oči – nebo lépe uši. Jsem ráda, že právě Univerzita Palackého v Olomouci nabourala tu “preventivní zbabělost” a dává sebevědomě prostor MLUVIT. Akademická půda by totiž měla jít příkladem. A to řkám přesto, že považovat to za hrdinství doby je vlastně největší vizitka této doby, na kterou nemůžeme být pyšní – že jsme to považovat za hrdinství připustili. 

Pro tuto dnešní dobu ukřičených přívlastků a usurpátorů práv na svobodu slova jsem ráda i za nový videoklip skupiny Rammstein, ve kterém se objevuje vize vyvražďování bílé rasy v Evropě. Natočit to Ortel,hned by se objevily tisíce přívlastků o rasismu, xenofobii a tak dále. Klip Rammsteinů má také přívlastky – bombastické, ohromující… Tyto přívlastky, které diváci fascinovaně píší na sociální sítě, zcela přebily ty ostatní – třeba nařčení o zneužití tématu holocaustu. Ano, to by každého mělo pobouřit – kdyby to ovšem byla pravda. Klip nic podobného nezneužívá – uměleckými prostředky nám jen tvrdě ukazuje, kam by věci mohli dojít. Naopak – před novodobým holocaustem důrazně varuje. 

Takže dávejme si pozor na přívlastky. Je to snadno a neuvěřitelně zneužitelný větný člen. A také si nenechme namluvit, že svoboda slova znamená svobodu jen některého slova. A i když s někým důrazně nesouhlasíme, neměli bychom mu zakazovat mluvit – protože je to tak lehce zneužitelný přístup, že za chvíli se bude zakazovat na domovní schůzi mluvit o tom, že ve sklepě je bordel, a měl by ho někdy uklidit. Abychom se náhodou nedotkli té rodiny, která ho udělala. Chudák, asi neměla na vybranou. 

Doba souboje un fair přívlastků prostě musí skončit. Měla by nastat doba skutečné svobody slova a skutečné pravdy, tedy doba podstatných podstatných jmen. Protože pravda je opravdu jen jedna. 
A ty dvě nejzásadnější evropské pravdy dnešních dnů jsou tyto:
1. Evropa je naše, tak se už konečně probuďme. Jinak nás čeká občanská (či jiná) válka. 
2. Svoboda slova znamená svobodu slova pro každého. Buď tím, co říká, přesvědčí ostatní, nebo ne. Ale tu šanci historicky se znemožnit nebo se zapsat do dějin jako vizionář má právo mít. Jsme-li demokrati. 

Kdo říká něco jiného, není Evropan, není ani demokrat, a nemá proto v politice co dělat.

Těm, kterým se tento blog nebude líbit, bych ráda řekla, že jeho text je plně v souladu s Ústavou České repoubliky a s Listinou základních práv a svobod.

Uvítám, když i komentáře budou splňovat tuto podmínku. Všem měřme rovným metrem. To je základ právního státu. 

(Zatím).