![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Potíže slečny Jessiky s voskováním jejího pinďourka
JIRKA SEVERA
Dnes jsem tady s malou ukázkou společnosti v pokročilejším stádiu rozkladu, než jsou země bývalých sovětských satelitů v Evropě. Některé sardele, které v Česku teprve vystrkují hlavičky, tady Kanadou nějakou dobu hýbají v celé šíří země a ve společnosti odzhora dolů, naším přitroublým ministerským předsedou počínaje.
Slečna Jessica Yaniv z města Langley v Britské Kolumbii se považuje za „hrdou lesbičku“. Na co je hrdá v Twitteru nezmiňuje, ale odhadem to bude na její schopnost manipulovat mediálními odpadními kanály a zastrašovat lidi, kteří se příčí jejím úchylným nápadům. Ve skutečnosti, Jessica předloni jmenovala Jonathan a je to tedy biologicky muž. Že se někdo přestrojuje a prohlašuje za ženu by většině lidí nevadilo a brali by to s rezervou ovšem – a v tom je ten háček – mezi tranziťáky je stále více politických kreatur, které usilují o daleko víc, než abychom je tolerovali. Oni chtějí vymýtit postoj k nim jiný než bezbřehý obdiv a okamžité vyhovění jejich diktátům, včetně úpravy jazyka pitomými novotvary zájmen, kterými je oslovovat a o nich mluvit. I v této skupině je však Jessica avantgardní postavou. Její notoričnost se už přehoupla přes hranici, a figuruje i tam buď jako vzor k emulaci nebo odstrašující případ.
Všimněte si jejího jejího geniáního nápadu prohlašovat se za lesbičku. Proč je tato identita důležitá? Byl na to kdysi vtip v jednom filmu (nevzpomínám si ve kterém), kdy jeden gay přizná druhému na ulici, že žena, která kolem nich prošla, je typ který v něm někdy probouzí touhu „být lesbičkou“. Jonathan si tohle vyložil originálně asi takto: mám-li pedofilní sklony k nezletilým dívkám, jako heterosexuál, pak z toho mohou pro mě být jen nepříjemnosti. Prohlásím-li se ale za tranziťáka, pak můžu za holčičkama chodit i na záchod. Prohlásím-li se navíc za lesbičku, pak je to pojištění navrch, a nemůže na mě lautr nikdo. Geniální středomozek!
Jonathan, zdá se, vynalezl též nový způsob obživy. Filuta přišel na to, že brazilské voskování oblasti slasti je jaksi úzkoprofilová služba, jedná-li se o muže, a že kosmetičky, imigrantiky, většinou katolické Brazilky nebo Hispaničky, pánský rozkrok prostě nechtějí depilovat. V pojetí Jonathana, a soudobého kanadského soudnictví, toto je však diskriminace, protože kosmetičky se inzerují jako ženské voskování a on je legálně žena. Jako takovýmá pinďourek nárok na odškodnění. Ženské se brání, že „manzillian“ (mužská vosková depilace) je jiný obor ve kterém nemají zkušenosti, že to dělají doma v blízkosti dětí nebo manžela, a tak podobně. Zřejmě to nikam nevede, protože stížnosti Yaniva v procesech u Tribunálu lidských práv se hromadí. V současné době vede Jonathan řízení proti šestnácti kosmetičkám, od kterých požaduje od každé $8,000. S některými se už dohodl o náhradu mimosoudně, jiné raději provozovnu zavřely. Skupina žen v solidaritě s kosmetičkami nedávno vypsala prosbu o podporu na Go-Fund-Me webu a doufá, že získá pro obžalované $70,000. Tento týden se koná jedno takové řízení před Tribunálem ve Vancouveru. Jonathan tam nařkl kosmetičku Marcii Da Silvu z neo-nacismu, protože mu odmítla navoskovat pinďourka. Věřte nebo nevěřte!