14.1.2026
Redakce
1
Kategorie: Ekonomika216 přečtení

Pomalý, ale setrvalý pokles

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Je zajímavé podívat se na podíl EU na světovém HDP. Klesá. Klesá pomalu, ale setrvale.

Podívejme se na data.

V roce 1990 byl podíl EU na světovém HDP 28 %. Jedna celá třetina celosvětového promíchávání peněz.

V roce 2000 už se, stále ještě sebejistě, Evropská unie může pyšnit podílem ve výši 25 % světového HDP.

V roce 2010 už jsme na 20 %.

V roce 2015 přišel další pokles. Ocitli jsme se na 18 %.

2020 začalo probouzet politiky a ekonomy ze snů o úspěšné Evropské unii podíl ve výši 17 %.

Rok 2021 už 15 %.

Nyní se blížíme ke 14 % a klesáme vesele dál.

Tam je nutné dodat, že Evropská unie dostávala v průběhu svého poklesu i posilující dávky v podobě přistoupení dalších zemí do útrob EU.

V roce 2004, kdy do unie přistoupilo 10 nových států, včetně České republiky, se HDP samotné Evropské unie zvedlo o 9,5 %.

Přesto podíl na světovém HDP u EU setrvale klesal.

A prognózy, dle mě velmi optimistické, zvěstují, že do roku 2030 bude podíl EU na světovém HDP ve výši 13 %.

Co za tím vězí? Převážně neschopnost Evropské unie reagovat v čase a politicky hnát vývoj a ekonomiku kupředu. Politicky pak tím, že samotnému vývoji a inovacím se nebudou klást pod nohy klacky tabulkově neživé byrokracie.

Čína si k loňskému roku odnesla podíl na světovém HDP ve výši 19,6 % (pro zajímavost, Česká republika za loňský lok trhla na světovém HDP 0,3 % podílu). Číně už tedy sedmadvacítka hledí na koncová světla bez výhledu, že by ji byla schopná dohnat.

A to i s ohledem na její vlastní vnitřní politiku, kdy se nesnaží prostředí pro společnosti a firmy odbyrokratizovat, ale právě naopak. Zavedení Green Dealu, přicházející ostření politiky EU, pak povede k ještě prudšímu šlápnutí na brzdu, které nám vezme další část z podílu na světovém HDP, tedy i na našem bohatství a možné prosperitě.

A samotný princip Green Dealu je pak z naší strany, mám ten pocit, nepochopený.

Uvedu to na příkladu Číny, která sice vytváří velkou část světových emisí, ale zároveň se stala zemí s nejzelenějšími technologiemi a inovacemi. Čína také zelená, ale zelená investičně. Nemá problém postavit deset uhelných elektráren, aby byla energeticky zajištěná, ale u toho buduje masivní síť zelených energií, které jí umožní uhelné elektrárny do budoucna vypnout. Do zelené budoucnosti se tedy, jak to čtu, dokáže prostavět s tzv. špinavou energií. Jenže my jsme si ještě před dosažením zelené budoucnosti špinavou energii zakázali a půjdeme tak o dost trnitější cestou s daleko vyššími náklady. A tedy nás dlouho před cílem může z cesty srazit nákladní vůz ekonomické, nikoliv jen enviromentální reality.

To může náš podíl na světovém HDP srazit o několik dalších procent níž. Je to rozumné?

Když to shrnu, my jsme vyprodukovali a dali světu Gretu Thunbergovou, ostatní hráči nabízejí světu řešení prostřednictvím pokroku.

Zatím se mi jeví, že naše cesta nebude tou nejlepší možnou.

Jen mě tam závěr napadá. Společnost, aby mohla jít kupředu, potřebuje naději. Cíl. V něco věřit. Já to v té naši unijní společnosti nevidím.

 

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
216 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

1 komentář
  1. Alan Chalan 08:10:52 Odpovědět

    Přikládám krásný graf od roku 1980:
    https://www.voronoiapp.com/economy/The-Biggest-Drivers-of-Global-GDP-1980-2024-1241

    Z grafu je jasné, že pokles není žádná lineární přímka. A taky je vidět, kam se ten HDP v globální koláči přesunul.
    U Číny a Indie je motor růstu jasný. A vztah USA a jejich kolonií je také zajímavý. V roce 2000 probíhala rally na dot com bublině v USA. Souběžně s tím začalo technologicky ztrácet Japonsko. V roce 2008 vypukla hypoteční krize v USA, která se přelila i do evropy. Zatímco USA se stabilizovaly, evropa dále klesala. Vzpomínáte na Too big to fail? Aneb kapitalizaci zisků a socializaci ztrát? Teď s odstupem času je vidět, že všechny koloniální satelity USA – EU, Japonsko a UK klesají, zatímco USA si drží stále svůj podíl. Přičemž křivky EU a USA vypadají takřka zrcadlově cca od roku 2012.

    Teď jsou už rukavičky USA zcela odhozeny. Evropa má platit válku na Ukrajině a USA budou dodávat zbraně. Ostatně i plandemie kovidu byla řešena nákupem vakcín z amerických společností. A spojené státy pokračují neskrývanou kolonizací Venezuely a brousí si zuby na další země.

    Nechci nijak snižovat vliv bruselských aktivistických papalášů na zhoubný vliv evropských ekonomik, nicméně ty výše uvedené korelace jsou velmi podezřelé. USA fungují ve vztahu k podřízeným zemím jako vysavač všeho funkčního a výnosného. Stačí se jen vrátit kousíček do historie – odpálení plynovodu Nordstream po vyhrůžkách Bidena, přechod na drahé energie a odchod mnoha firem do USA. A co dělali papaláši v Bruselu? Přihodili polínko nákupu amerických zbraní a podporu kyjevského režimu z peněz evropských daňových poplatníků. Takto nevypadá samostatná evropská politika.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)