Ostuda jménem Čapí hnízdo

Přesně to se nyní děje kolem utajované vyšetřovací zprávy OLAFu. Panika, která po jejím doručení do centrály Agrofertu (aka ministerstvo financí) několik dnů před Vánocemi vypukla, je nefalšovaná a obsah zprávy je výbušný – o tom svědčí zkroušený výraz Andreje Babiše v den, kdy se se zprávou seznámil.

Nedomníváme se, že by to nejhorší vězelo v konstatování, že došlo k účelovému vyčlenění farmy Čapí hnízdo z Babišova koncernu motivovanému snahou vylákat neoprávněně z ROP Střední Čechy dotaci určenou pro malé a střední podnikatele, to je celkem evidentní a řešit se bude pouze otázka, jaký okruh osob je za tento podvod trestně odpovědný (přičemž výsledky vyšetřování mohou být překvapivé a pro Babiše nikoli nutně tak nepříznivé, jako se nyní jeví: přesvědčit soud, že právě on byl hlavním osnovatelem dotačního podvodu, bude nesnadné, přestože právě tak to nad vší rozumnou pochybnost bylo).

Nejhorší dopad mají patrně pasáže, kde se popisuje proces, jímž OLAF získával pro svoje vyšetřování poznatky. Protože Andrej Babiš byl v té době ministrem financí, každá jednotlivá obstrukce, každá drobná sabotáž, každá snaha o manipulaci s dokumenty nebo záměrné uvedení inspektorů OLAFu v omyl bude mít přímý dopad do Babišovy věrohodnosti i do věrohodnosti země, v čele jejíž vlády nyní stojí. Jinými slovy, zpráva OLAFu je primárně zprávou o obrovské ostudě této země a authentickou reflexí skutečného stavu její správy.

Ne snad, že bychom na ostudy nebyli zvyklí: ostudu si tato země dělá u všech svých návštěvníků, kteří neprozřetelně v metropoli použijí taxi, rozmění cizí měnu na nesprávném místě, setkají se v metru s revisorem anebo se, nedej Evropo, pokusí o smysluplnou komunikaci s českými policisty příkladmo na thema svého ukradeného automobilu.

Babišův případ není v Evropské unii prvním podobným, avšak precedens, trestní stíhání Silvia Berlusconiho, je stěží srovnatelný, protože italský expremier byl sice viněn z řady skutků, ale žádný z nich nebyl spojen s podvodem spáchaným na úkor rozpočtu Evropské unie. Přes veškerou snahu aeronetů líčit skutečnost opačně není dosud Evrospká unie zkažená natolik, aby se v Bruselu dívali na člověka, který je z podobného jednání obviněn, jinak než skrz prsty a aby v něm viděli vhodného partnera k jednání. Není dokonce vyloučeno, že jednat s ním – a tím i s celou českou vládou – tam odmítnou všichni, od vrcholných představitelů Unie po poslední sekretářku, a nepomůže ani nabídka čerstvé koblihy.

Rozhodně, posuzováno optikou evropské diplomacie, ostuda jménem Čapí hnízdo je něčím, co v Bruselu dosud neřešili a není jisté, jak daleko negativní důsledky této malé domů naši zemi – dodejme, že právem – zasáhnou.