14.8.2013
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Ostrov ztroskotanců

Sdílejte článek:

LOUIS EVEN 14|08|2013

pohádka, která objasňuje záhadu peněz podle Louise Evena.

 

[ad#hornisiroka]

 

1. Ztroskotání

 

Výbuch zničil jejich loď. Každý se chytil prvního plovoucího kousku, který se mu dostal pod ruku. Pěti se podařilo zachytit se na jednom a témž kusu vraku, kterým vlny pohazují sem a tam. Po jejich spolucestujících není dávno nikde ani stopy.

 

Celé hodiny, celé dlouhé hodiny zkoumají horizont: zda-li pak neuvidí nějakou loď? Zda-li pak je jejich štěstěna zanese k nějakému pohostinnému břehu? Náhle se ozve výkřik: «Země! Země na obzoru! Podívejte, přímo tím směrem, kterým plujem!»

 

A vskutku, v ukázaném směru se rýsuje linie břehu – oči všech se rozzáří radostí.. Je jich pět: František: velký a silný tesař, který jako první zvolal «Země! Země!» Pavel, pěstitel, to je ten, kterého vidíte vpředu nalevo, v pokleku, s jednou rukou opřenou a druhou držící se zbytku stěžně. Jakub, specialista chovatel zvířat, je muž v kalhotách s proužky, který v pokleku hledí směrem k břehu. Jindřich, agrární inženýr, je poněkud podsaditý a sedí na bedně s nákladem, kterou se podařilo zachránit. Tomáš, geolog, je kus chlapa, stojí v pozadí a ruku má na rameni tesaře.

 

2. Pohostinný ostrov

 

Vstoupit nohama na pevný kus země je pro naše muže návratem k životu. Když se usuší a ohřejí, platí jejich první myšlenka seznámení se s ostrovem, na který byli zanešeni vlnami daleko od civilizace. Ostrov se rozhodnou pokřít Ostrovem ztroskotanců.

 

Rychlá prohlídka ostrova v nich vzbudí nadšení: ostrov není nehostinnou pustinou. Jsou ovšem jedinými lidmi, kteří tu momentálně budou bydlet. Ale patrně tu někdo bydlel již dříve, protože na ostrově potkali několik polodivokých stád. Jakub, chovatel, tvrdí, že je dokáže domestikovat tak, aby z nich měli všichni užitek.

 

A co se týká samotné půdy, i Pavel ji shledává z větší části vhodnou k pěstování. Jindřich objevil ovocné stromy a doufá, že z nich bude užitku spousta. František si všiml především slušné rozlohy lesů, bohatých na dřevo jakéhokoliv druhu: bude velmi snadné porazit stromy a postavit přístřeší pro malou kolonii. A co se týká Tomáše, inženýra, to, co ho zajímá je nejskalnatější část ostrova. Všiml si mnoha znamení, která ukazují na to, že podloží je velmi bohaté na minerály. Přestože se jim nedostává profesionálních nástrojů, Tomáš věří, že má dost znalostí a zkušeností, aby se pokusil dobývat a zpracovávat horniny v potřebné kovy..

 

Takže každý z oněch pěti se může zabývat tím, čemu rozumí nejlépe, ku prospěchu všech. Jsou jednomyslní v názoru, že je třeba chválit štěstěnu za relativně dobré vyústění té velké tragédie, která se jim přihodila..

 

3. Opravdová bohatství

 

A takhle se naši muži mají k práci. Domy a přístřešky postavil tesař. Zpočátku se museli spokojit jednoduchou výživou, ale velmi brzy začnou obdělávaná pole přinášet dobrou úrodu. A z jednoho ročního období k druhému se výdobytky ostrovanů zvětšují. Nezvětšují se ani o zlato ani o tištěné peníze, ale o opravdové bohatství: o věci, které je živí, kteréí jim dávají oděv, které je chrání a které odpovídají jejich pravým potřebám.

 

Život není vždy tak jednoduchý, jak by si přáli. Chybí jim spousta věcí, na které byli z civilizace zvyklí. Ale jejich osud by mohl být mnohem smutnější.

 

Mimochodem, vždyť už zažili i doby krize v Kanadě. Vzpomínají si na omezení, jimž byli vystaveni, zatímco obchody byly plné a deset kroků od dveří jejich domu. Alespoň že se zde na Ostrově ztroskotanců nemusí dívat na puchření věcí, který potřebují. A také: daně jsou zde neznámé a není třeba se bát konfiskací.A jestliže je práce tvrdá, člověk zato zažívá velké uspokojení z jejích plodů.

 

A tak užívají požehnání ostrova ke svému dobru a chválí Boha, doufaje, že jednoho dne spatří znovu své rodiče a přátele, zachraňujíce pro ně dva velké statky: svůj život a své zdraví.

 

4.Hlavní problém

 

Naši muži se často scházejí, aby hovořili o svých záležitostech. V tom jednoduchém ekonomickém systému, který praktikují, jim čím dál tím víc leží v hlavě jedna věc: nemají nic, co by se podobalo penězům. Směna, přímá směna výrobků za výrobky má spoustu komplikací. Výrobky na výměnu nejsou vždy k mání ve stejnou dobu. A tak se stává, že dříví se dodá pěstiteli v zimě, ale zelenina je až na jaře či v létě.

 

Často je najednou dodán jedním z mužů jeden velký předmět, ale na oplátku je žádáno spousta různých malých předmětů vyrobených více lidmi a v různou dobu.A to všechno komplikuje obchody. Kdyby tu byly peníze, tak by obíhaly a každý by mohl prodávat svoje výrobky ostatním proti penězům. A se zinkasovanými penězmi by si mohl od ostatních kupovat věci, kterých se mu žádá, kdy se mu jich žádá a když jsou k mání.

 

Všichni souhlasí a uznávají, že by bylo praktické mít nějaký peněžní systém. Ale nikdo z nich neví, jak jej vytvořit. Naučili se vytvářet opravdové bohatství, věci k užitku. Ale nevědí, jak udělat peníze, jak vytvořit symboly. Ignorují znalosti počátku peněz a znalosti o tom, jak s penězi začít, když je nemáme a když se rozhodneme je mít…..A spousta jiných vzdělaných mužů by byla na rozpacích stejně. Všechny naše vlády se takto chovaly během onoho desetiletí před válkou. Zemím chyběly jen peníze a vlády byly jako paralyzované tváří v tvář tomuto problému.

 

5. Příjezd uprchlíka

 

Jednoho večera, kdy naši lidičkové sedí na pláži a již asi posté hovoří o tomto problému, uvidí najednou blížit se loď ovládanou jediným člověkem. Pospíší si pospíšit novému trosečníkovi. Nabídnou mu první pomoc a vyzpovídají Dozvědí se, že je Evropan a jediným přeživším ztroskotancem ze své lodi. Jmenuje se Martin Golden.

 

Jsou šťastni, že mají nového přítele, vřele jej přijmou a ukáží mu svoji malou kolonii.

– “Přestože jsme tu uvízli daleko od zbytku světa, nemůžeme si stěžovat. Země je velmi úrodná a stejně tak i les. Jediná věc, která nám chybí a která by nám usnadnila život, jsou peníze, zlehčila by se směna našich produktů.”

– “Chvalte nehodu, která mne přivedla k vašim břehům! – říká Martin. Peníze pro mne nemají tajemství. Já jsem bankéř a mohu vám tu v krátkém čase ustavit finanční systém, který vás uspokojí.”

Bankéř!… Bankéř!… Anděl snešivší se shůry by v nich nevyvolal takové nadšení. A copak i my v civilizovaných zemích nejsme uvyklí klanění se bankéřům, kteří dohlížejí na naše finanční toky?

 

 

6. Bůh civilizace

 

– “Pane Martine, protože jste bankéř, vy na ostrově nebudete pracovat. Vy se budete starat jen a jen o naše peníze.”

– “Z této povinnosti se nemohu nijak vyvázat, jako každý bankéř, budu usilovat o tom aby byla stimulována obecná prosperita.”

– “Pane Martin, my vám postavíme důstojné přístřeší. A mezitím vás uložíme v budově, která slouží našim veřejným schůzkám, co vy na to?”

– “Velmi správně, moji přátelé. Ale začněme vykládat všechno to, co se mi podařilo z lodi zachránit na mém člunu: tiskárnu, papír a především tento malý soudek, na který musíte dávat převeliký pozor.”

Jak řekl, tak udělají a ovšem malý soudek přitahuje zvědavost našich přátel nejvíce.

– “Tento soudek, vysvětluje Martin, je poklad, jakému není rovno. Je plný zlata!”

 

Plný zlata! Pět dušiček málem vyletí z kůže. Bůh civilizace vstoupil na Ostrov ztroskotanců. Bůh bohatství, tajemný a skrytý, ale mocný, ten, jehož přítomnost nebo nedostatek či drobné alotria rozhodují o životě stovky národů!

– “Zlata! Pane Martine, jste opravdu velkým bankéřem! Přijměte naše dary a ujištění o naší věrnosti.”

— “Mám zlata pro celou vaši zem, přátelé. Ale není to zlato, co bude obíhat. Zlato je třeba ukrýt: zlato je duší peněz. Duší, která musí zůstat neviditelná: Všechno vám vysvětlím, až vám dám peníze.”

 

7. Pohřeb beze svědků

 

Než se každý odebere spát, obrátí se na ně Martin s poslední otázkou:

“Tak abychom začali, kolik peněz potřebujete vlastně zde na ostrově, aby se usnadnily vaše směny? Hledí na sebe. Poníženě se obracejí s žádostí o radu zpět na Martina. A podle návrhu benevolentního bankéře se domluví, že $200 na osobu bude pro začátek stačit. A další schůzku si domluví na druhý den večer. Muži se stáhnou, probírají mezi sebou dojemné pocity, a jdou spát pozdě. Usnout se jim podaří teprve nad ránem, poté, co dlouho snili s otevřenýma očima.

 

Martin však čas neztrácí. Zapomene ihned na svou únavu a nemyslí na nic jiného než na svou budoucnost bankéře. Za ranního rozbřesku má vykopanou jámu a do té odkutálí soudek, přikryje jej hlínou a naaranžuje nenápadně trsy trávy, aby ukryl všechny stopy. Pak uvede do provozu svoji malou tiskárnu natiskne tisíc lístků po jednom dollaru. A jak tak hledí na lístky vylézající z tiskárny, sní si pro sebe:

 

– “Je to tak jednoduché, vyrobit tyto lístečky! Svoji hodnotu odvozují od výrobků, k jejich koupi slouží. Bez těchto výrobků by lístečky neměly žádnou cenu. Moji domorodá zákazníci o ničem takovém nepřemýšlejí. Oni věří, že je to zlato, co je zárukou dollarů. A já je při jejich nevědomosti nechám!” Když nastane večer, našich pět človíčků se vydá za Martinem.

 

8. Komu patří čerstvě vyrobené peníze?

 

Pět balíčků lístků tu leží na stole.

– “Než vám tyto peníze rozdám, říká bankéř, musíme si několik věcí ujasnit.”

“Peníze jsou založeny na zlatě, uskladněném v mé bance, je to mé zlato. A tedy i peníze jsou moje … Ach! Nebuďte smutní. Půjčím vám tyto peníze a vy je budete používat podle libosti. Protože jak víme, jsou peníze na ostrově vzácné, ve skutečnosti by tu beze mne nebyly, věřím, že je rozumné, abych po vás žádal za jejich zapůjčení malý úrok ve výši pouhých 8 procent..”

– “Opravdu pane Martine, vy jste velmi velkorysý.”

– “Jen poslední bod, moji přátelé. Obchod je obchod i mezi velkými přáteli. Než se dotknete svých peněz, tak mi každý z vás podepíše tento dokument: je to závazek každého z vás zaplatit mi kapitál i s úroky, pod sankcí zabavení jeho majetku mou osobou. Ach, ale je to jen taková jednoduchá záruka. Já nijak netoužím po tom, zmocnit se vašeho majetku, mně stačí peníze. Jsem si jist, že vy své statky zachováte a mně vrátíte požadované peníze.”

-“Jak jste velkomyslný, pane Martine. Kdyby bylo třeba klidně zdvojnásobíme své pracovní úsilí, abychom vám vše v pořádku vrátili.”

– “Dobrá. A přijďte kdykoliv byste měli nějaké problémy. Bankéř je nejlepším přítelem každého. A teď – vezměte si každý svých 200 dollarů.”

A našich pět přátel odchází spokojeno, hlavu a ruce plné dollarů.

 

9.Aritmetický problém

 

Martinovy peníze obíhaly po ostrově, směny se množí, protože jsou jednodušší. Všichni mají radost a Martina zdraví s respektem a vděčností. Jenže Tomáš, inženýr, klidný není. Jeho výrobky ještě nejsou hotové, leckdy ještě pod zemí. V kapse už skoro žádné dollary nemá. Jak bude moci splatit příští splátku bankéři?

 

Když dlouho o svém individuálním problému přemýšlel, usoudil, že je nutno k němu přistupovat sociálně:

“Když vezmeme v úvahu celou populaci ostrova, pomysleme, pak je nás pět schopno dodržovat naše závazky? Martin nám dal celkovou sumu $1,000. A požaduje od nás $1,080. Dokonce i kdybychom vzali všechny peníze na ostrově, a přinesli mu je, tak bychom měli jen $1,000 a nikoliv $1,080. Nikdo oněch $80 nevytvořil a nevytvoří. My vyrábíme zboží, nikoliv dollary. Martin tedy může klidně zabavit celý ostrov, protože my všichni dohromady nejsme schopni splatit kapitál plus úroky.

“I ti, co jsou schopni platit za sebe a nestarají se o ostatní, brzy padnou, někteří sice přežijí, ale i ti přeživší přijdou na řadu a jednoho dne přijde bankéř a vezme si všechno. Takže bude určitě lepší, když si společně popovídáme a začneme tuto záležitost řešit hned a sociálně.”

Tomášovi nedělá problém přesvědčit ostatní, že Martin je napálil. Všichni společně si dají schůzku u bankéře.

 

10. Bankéřova benevolence

 

Martin uhodne ihned, v jakém jsou duševním stavu a ukáže jim svou dobrou tvář. Prudký František přednese celou záležitost:

 

– “Jak vám můžeme přinést $1,080, když na celém ostrově je jen $1,000?”

– “To jsou úroky, moji milí přátelé, Copak se vaše výroba nezvýšila?”

– “Ano, ale počet peněz se nezvýšil. A vy samozřejmě po nás chcete peníze a nikoliv zboží. A jen vy můžete peníze vytvářet. A vy, který jste vytvořil přesně $1,000 po nás požadujete $1,080. To je nemožné!”

– “A počkejte, drazí přátelé. Bankéři se vždy přizpůsobují podmínkám příznivým většině. Já po Vás nechci nic než úroky. Nic než oněch $80. A vy nepřestáváte být držiteli kapitálu..”

– “Vy chcete zrušit naše dluhy?” – “Ne, je mi líto, ale bankéř, nikdy neruší dluh. Vy mi dlužíte ještě všechny peníze, které jsem vám půjčil. Ale každý rok mi nedáte víc než úroky. Pokud je budete platit řádně a včasně, tak vám je nezvýším a nebudete za zapůjčení kapitálu platit více. Někteří z vás by dokonce mohli přestat být schopni splácet úroky, protože peníze kolují od jednoho k druhému. A tak tedy zorganizujte se jako národ a založte systém výběru. Říká se tomu zdanění. Zdaníte víc ty, kteří mají více peněz a ty, co mají málo peněz méně. A dokud mi budete kolektivně odevzdávat celkové úroky, já budu spokojený a váš národ se bude mít dobře.”

Naši muži odcházejí napůl uklidněni napůl zamyšleni..

 

11. Extáze Martina Goldena

 

Martin je sám. Chvilka usebrání – a pak si to celé pro sebe uzavře:

“To je pro mne dobrý obchod. Tihle muži jsou dobří pracovníci, ale jsou hloupí. Jejich hloupost a důvěra jsou mou silou. Oni chtěli peníze a já jsem jim nasadil řetězy. Oni mne zahrnuli vděkem, zatímco já jsem je obelstil.

“Ach! Velký bankéři, cítím jak se tvůj génius zmocňuje mého bytí. Dobře jsi to řekl, učiteli můj: «Když mne nechají kontrolovat peníze národa, může mi být jedno, kdo dělá zákony.» Já jsem pánem Ostrova ztroskotanců,protože já kontroluji jeho peněžní systém.”

“Dokázal bych kontrolovat celý vesmír. To, co já, Martin Golden, dělám zde, to mohu dělat na celém světě. Protože já jednou z tohoto ostrova vyjdu a vím, jak vládnout, aniž bych potřeboval žezlo.”

A celá struktura bankovního systému se Martinovu duchu jeví stále radostnější.

 

12. Krize a drahota

 

Zanedlouho se situace na Ostrově ztroskotanců zhorší. I když se produktivita zvyšuje, směny se snižují. Martin pravidelně odčerpává své úroky. Je zapotřebí myslet na to, že je třeba dávat pro něj peníze stranou. Peníze se tenčí a tedy se zpomaluje jejich oběh.

 

Ti, co platí větší daně, křičí na ty, kteří platí platí méně a zvyšují svoje ceny,.aby to nějak vykompenzovali, chudí, kteří platí nižší daně, křičí proti drahotě a vysokým životním nákladům a nakupují méně. Morálka se zhoršuje, radost ze života mizí. Do práce se již nedává celé srdce. Vždyť jakou má cenu? Produkty se prodávají špatně a když se prodají, je třeba dát stranou daň pro Martina. Lidé se omezují. Je krize. A každý obviňuje svého bližního, pro nedostatek ctností a za to, že je příčinou stále větší drahoty.

 

Jednoho dne Jindřich uprostřed svého ovocného sadu dojde k názoru, že “pokrok” přinesený peněžním systémem bankéře zničil celý ostrov. Jistě, oněch pět mužů má své chyby, ale Martinův systém živí všechno to, co je na lidské přirozenosti ošklivé a hrozné. Jindřich se rozhodne, že shromáždí a přesvědčí svoje kolegy. Začne s Jakubem:Má úspěch ihned: “Ach! – povídá Jakub, opravdu nejsem mudrc, já ne, ale už dlouhou dobu si myslím toto: systém tohoto bankéře smrdí víc než kejda z mé stáje z loňského jara!”

Podaří se je dát dohromady všechny – a dohodnou se na novém setkání s Martinem.

 

13. U kovaných mříží

 

U bankéře propukne bouře.

– “Peníze jsou na ostrově vzácností, pane, protože vy nám je odebíráte. My vám platíme a platíme a dlužíme ještě více, než na počátku.. Pracujeme, zkrášlujeme naši zemi, a hle, máme se hůře než na počátku, než jste přijel vy. Dluhy! Dluhy! Dluhy až nad hlavu!”

– “Hlavu vzhůru moji přátelé! Přemýšlejme chvíli. Jsou-li vaše pozemky krásnější a krásnější, je tomu jistě díky mně. Dobrý bankovní systém je největším aktivem země. Ale abyste z toho měli užitek, musíte si především uchovat důvěru ve svého bankéře. Pojďte ke mně jako k tatínkovi……Chcete další peníze? Velmi dobře. Můj soudek se zlatem má hodnota mnoha tisíců dollarů. ….Nate, já vám dám hypotéku na vaše nové vlastnictví a půjčím vám okamžitě dalších tisíc dollarů.”

 

– “Dvakrát tolik dluhů? Dvakrát tolik úroků ke splácení každý rok, a žádná šance skončit?”

– “Ano, ale, já vám je půjčím za podmínky, že zvýšíte své pozemkové bohatství a vy mi pak nebudete vracet nic více než úroky. Vy zanesete dluhy do pozemkové knihy, a tak samozřejmě dluh zkonsolidujete. Dluh se pak bude moci zvyšovat z roku na rok. Ale i Váš výnos. Díky mým půjčkám budete svoji zemi rozvíjet.”

– “Takže čím více se díky naší práci na ostrově urodí, tím více se zvýší náš celkový dluh?”

– “Jako ve všech civilizovaných zemích, veřejný dluh je barometrem prosperity.”

 

14. Vlk trhá ovečky

 

– “A tomuhle vy říkáte zdravé peníze, pane Martine? Národní dluh, který se stal nezbytným a nesplatitelným, to není zdravé, to je nemocné.”

– “Pánové, všechny zdravé peníze musí být založeny na zlatu a musí vycházet z banky ve stavu dluhu. Národní dluh je dobrou věcí: podřizuje vlády ztělesněné moudrosti bankéřů. Z titulu bankéře jsem já výspou civilizace na vašem ostrově.”

– “Pane Martine, my nejsme nic jiného než hlupáci, ale my opravdu takovouto civilizaci nechceme. My si od vás již nepůjčíme ani penízek. Ať už jsou ty peníze zdravé či nikoliv, my už s vámi nechceme obchodovat.”

– “Je mi líto, že jste se rozhodli tak nejapně, pánové. Ale jestli porušíte smlouvu se mnou, a já mám vaše podpisy, tak mi bez prodlení vrátíte všechno, co jsem vám půjčil, plus úroky.”

– “Ale to je nemožné, pane. I kdybychom vám přinesli všechno, co je na ostrově, nebyli bychom svobodní.”

– “S tím já nemohu nic dělat. Podepsali jste, ano či ne? Ano! Takže z titulu posvátnosti smluvního ujednání já zabavuji všechen váš majetek na nějž byla uvalena hypotéka, jak bylo mezi námi dohodnuto v době, kdy jste byli rádi, že mne máte. Vy nechcete mít prospěch ze síly peněz, a tedy mi posloužíte jinak. Vy budete pokračovat ve vytěžování ostrova ale budete to dělat pro mne a za mých podmínek. Jděte, své příkazy vám řeknu zítra.”

 

15. Kontrola tisku

 

Martin ví, že ten, kdo kontroluje peněžní systém národa, kontroluje celý národ. Ale také ví, že aby si tuto kontrolu udržel, je třeba udržovat národ v nevědomosti a bavit ho jinak. Martin si všiml, že mezi těmi pěti jsou dva konzervativci a tři liberálové. Toho si všiml díky debatám oněch pěti onoho večera, kdy se stali jeho otroky. Hádali se červení a modří. A právě tehdy, Jindřich, nejméně zaujatý, navrhl shromáždění voličů, aby mezi sebou lépe vyřešili situaci tíživou pro všechny….Shromáždění, jež je nebezpečné pro každou diktaturu.

 

Martin se tedy pustí do plánu, jak jejich politické neshody prohloubit a zhořknout co nejvíce. Použije svou malou tiskárnu a natiskne týdeníky: “Slunce” pro červené a “Hvězdu” pro modré. “Slunce” v zásadě říká: Pokud již nejste pány své země, je příčina v přívržencích modré, kteří tolik lpí na velkých zájmech. “Hvězda” v zásadě říká: váš národní dluh je dílem těch proklatých červených, ochotných k jakémukoliv politickému dobrodružství.

 

A tak se naše dvě politické skupiny hádají čím dál tím více a zapomínají na pravého kováře řetězů, toho, kdo kontroluje peníze, Martina.

 

16. Cenný pozůstatek

 

Jednoho dne Tomáš inženýr objeví, že na dně zátočiny na konci ostrova, zanesený zelení, uvízl záchranný člun, bez plachet a bez známek života, ale s dobře zachovalou bednou. Bednu otevře: kromě chleba a několika malých předmětů jeho pozornost přitáhne kniha- album, která je dobře zachovalá a která nese název: “První krok směrem k zítřku.” Náš muž je zvědavý a tak si sedne a knihu otevře. Čte. Mrká. Rozjasňuje se mu tvář:”Ale vždyť tady je všechno, co jsme již dávno potřebovali vědět!.” Peníze opravdu neodvozují svou hodnotu od zlata, nýbrž od produktů, které se za něj dají koupit.

 

“Peníze mohou být jednoduchým účetním nástrojem pro počítání kreditů přecházeje z jednoho účtu na druhý podle nákupů a prodejů. Celkové množství peněz je ve vztahu k celkovému objemu produkce. “

“Každému zvýšení produkce musí odpovídat ekvivalentní zvýšení množství peněz. Nikdy neplaťte úrok ze vznikajících peněz…Pokrok nepředstavuje veřejný dluh, naopak dividenda stejná pro každého….ceny přizpůsobené kupní síle skrze koeficient cen…..Sociální kredit.”

 

Tomáš to už nemůže vydržet. Zdvihá se a běží, i se svou knihou, aby tento nádherný objev sdělil i svým čtyřem kamarádům.

 

17. Peníze, jednoduchá účetní jednotka

 

A Tomáš se do toho pustí s fortelem profesora:

“Takže, povídá, tohle je to, co jsme mohli udělat, bez bankéře a bez zlata, bez podepisování jakéhokoliv dluhu.

“Já otevřu účet na jméno každého z vás. Napravo jsou kredity, které zvyšují váš zůstatek a nalevo jsou dluhy, které jej snižují.

“Chtěli jsme všichni $200 pro začátek. Za všeobecného souhlasu tedy připíši každému kredit 200. A každý má okamžitě $200.

“František si koupí od Pavla produkty za $10. Já uberu Františkovi 10, zůstane mu 190. Přidám 10 Pavlovi a ten má teď 210.

“Jakub nakoupí u Pavla za $8. Uberu 8 Jakubovi a tomu zůstane 192, zatímco Pavel má již 218.

“Pavel nakoupí dříví u Františka za $15. Vezmu Pavlovi 15 a tomu zůstane 203; přidám 15 Františkovi a tomu vzroste účet na 205.

“A tak dále a tak dále, z jednoho účtu na druhý, všechno jako s papírovými dolary, když přelézají z jedné kapsy do druhé.

“Pokud někdo z nás potřebuje peníze na zvýšení své produkce, otevře si nezbytný kredit pro sebe, bez úroků. A peníze tam vloží, jakmile prodá svou produkci. Totéž platí v případě veřejných prací.

“Zůstatky na účtech každého se zvyšují i periodicky o přidané množství, aniž by se komukoliv cokoliv bralo, v míře odpovídající sociálnímu pokroku. Toto je národní dividenda. Peníze se tak stávají nástrojem služeb.”

 

 

18. Bankéřovo zoufalství

 

Všichni pochopili. Malý národ se stal úvěrářem. Druhý den bankéř Martin dostane dopis podepsaný všemi pěti.

“Pane, vy jste nás zadlužil a zneužil, aniž byste toho měl zapotřebí. My už vás nepotřebujeme ke zřízení našeho peněžního systému. My už máme všechny peníze, které potřebujeme, bez zlata a bez dluhu a bez zloděje. My s okamžitou platnosti zřizujeme zde na Ostrově ztroskotanců systém Sociálních kreditů. Národní dividenda nahradí národní dluh.”

“Pokud trváte na svém odškodnění, můžeme vám vrátit všechny peníze, které jste pro nás vyrobil. Nemůžete po nás chtít něco, co jste neudělal..”

Martin je zoufalý. Jeho impérium se hroutí. A pro našich nově se zrodivších úvěrovatelů nemají peníze nebo kredity již žádného tajemství.

“Co teď? – myslí si on. Získat od nich prominutí a stát se stejnými jako oni? Já bankéř, co bych dělal? Ne, budu se spíše snažit je nepotřebovat a stáhnu se do ústraní.”

 

19. Útisk objeven

 

Aby se uchránili proti všem možným budoucím protestům a námitkám, rozhodli se naši muži nechat bankéře podepsat dokument, že stále ještě vlastní vše, co s sebou měl, když přijel na ostrov.

A všeobecný soupis jeho inventáře zní:jedna loďka, jedna malá tiskárna…. a slavný soudek se zlatem. Je třeba, aby Martin ukázal místo, kde zakopal sud. Naši muži jej vytáhnou nahoru s mnohem menším respektem, než tenkrát při vykládání. Sociální kredit je naučil vážit si zlata podstatně méně.

Inženýr zdvihaje soudek, zjistí, že neváží tolik, kolik by měl. “Velmi pochybuji, že tento sud je plný zlata.” Rozzlobený František neváhá. Jedna rána sekerou a soudek prozrazuje svůj obsah:po zlatě ani stopy! Kamení, obyčejné kamení, zlata ani unce.!…

 

Naši muži nevěří svým očím:

– ” Řekli byste, že nás mystifikoval již od prvního okamžiku? Ten mizera! Jak my byli důvěřiví! Vždyť my padali do extáze při samotném vyslovení slova ZLATO!”

– “Řekli byste, že my byli schopni nechat uvalit hypotéku na veškerý svůj majetek kvůli kusům papíru založených na čtyřech náručích kamení? Ten lhář a darebák a zloděj!.”

– “Chcete říci, že my jsme se hádali a nenáviděli jedni druhé celé měsíce pro takovýhle podvod! Ten démon!”

A jakmile František zdvihl sekeru, bankéř vyrazil plnou rychlostí směrem k lesu.

 

20. Rozloučení s ostrovem

 

Po otevření sudu a odhalení jeho podvodu už o Martinu Goldenovi nikdo neslyšel.

Krátce poté se jedna loď odchýlila od své trasy a její posádka si všimla známek života na neobydleném ostrově a tak se rozhodla nedaleko pobřeží spustit kotvu.

Muži z ostrova se dozvěděli, že loď byla na cestě do Ameriky. A tak vzali z ostrova vše, co unesli, a vrátili se do Spojených států.

Především se ujistili, že nazpoměli vzít s sebou album “První rok sociálního kreditu”, který se ukázal být jejich záchranou z rukou finančníka Martina a které osvětlilo jejich mysli nepohasínajícím světlem.

Všech pět slavnostně slíbilo, že budou prosazovat myšlenky onoho díla, jakmile budou zpátky v Americe., a stanou se horlivými a oddanými apoštoly věci Sociálního kreditu ve své vlasti.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky