
Odpovědi, které nepřišly
ŠTĚPÁN CHÁB
Cesta k prozření. Možná jsem skutečně naivní a hledám člověka tam, kde je jen jakýsi ideologický algoritmus konformismu.
Minulé úterý ze mě vypadl komentář s výzvou liberálním médiím. Vyzval jsem je k dialogu formou „výměnných redakčních pobytů“. Já u nich, jeden jejich žurnalista u nás. Jednu týdně. Já bych mírně rozbíjel jejich dogmata. On či ona zase ty „naše“. A to bez nároku na honorář, ale v rámci snahy mluvit, domluvit se, přestat válčit. Začít bořit ty zdánlivě nezničitelné hradby. Jen začít, šutr po šutru. Jaký to má vývoj?
Tomáš Koloc mi e-mailem napsal (a pak to elegantně sepsal i ve svém komentáři): „Chci po tobě prozření, které tě teprve čeká. Podle mě jsou dvě možnosti, jak zafunguje tvoje výzva: buďto dopadneš jako Havel se svým dopisem Husákovi, tj. bude to bez odpovědi, jako bys mluvil do zdi, anebo tě začnou ohazovat jako když Kojzar psal o chartistech. Je mi to líto, ale asi není jiná cesta, abys pochopil, s kým to ve skutečnosti chceš vstoupit v ,dialog’,“ napsal Tomáš k mému nejapnému pokusu objevit za hradbami tak dokonale zbytečného nepřátelství nějakou lidskou bytost, které foltýnovské příkopy vadí stejně jako mně. Jen z té druhé strany.
Došlo na slova Tomáš Koloce. Nikdo neodpověděl. Jako kdybych byl prolezlý prašivinou. Přesto s Tomášem ve své podstatě nesouhlasím. Už jen proto, že pokud chceme dojít až k husákovské normalizaci (nebo pokud v ní chceme zůstat), jdeme skutečně správným směrem. A já jím nechci jít.
Důvod, proč spolu mluvit? Já vím, že je ve světě moderní mít rozdělenou společnost, rozbitou ne nesouhlasem, ale doslova nenávistí, pohrdáním. Pokud půjdeme spořádaně právě touhle cestou, nepohneme se z místa. Vždyť vzpomeňme si na první republiku. Po vzniku Československa roku 1918 mohli Češi i Slováci dát nohy na stůl a říct – dokázali jsme to, už nic dělat nemusíme. Ale to bychom v čele nesměli mít Masaryka, který z Hradu kázal, že to je teprve začátek. Teď, teď musí všichni zabrat, abychom se dopracovali k demokracii a svobodě. A cíl měl národ přesně daný a jako celek za ním stál. A tak uprostřed Evropy, která se propadala do různých na tupé dogmatičnosti stojících totalit, rostl nádherný stát, stát svobody a demokracie. Celých dvacet let první republiky mělo své mouchy, problémy, ale s ohledem na rozpadající se Evropu jsme byli šťastná země.
Ale jak chceme zemi pozvednout, jak ji chceme posunout dál, jak ji chceme udělat lepší než nejlepší, takovou, kde budeme s hrdostí a láskou říkat – my jsme Češi, tohle je naše země, tohle jsme my, tohle je náš domov, který milujeme a jsme na něj hrdí, jak toho chceme dosáhnout, když se nedokážeme dohodnout ani na tom, jestli se místo plivanců do obličeje radši pozdravíme.
To, že jsme se rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, nevede jen k napětí kolem voleb, k nenávisti, k pohrdání. Vede to k tomu, že naše země nevzkvétá, že nemá cíl,… že se bez vzpouzení nechá přivázat na vodítko, kterým neškubou naši čeští páni, ale páni z ciziny. Už zase z ciziny.
Volám tím po cestě Roberta Fica a jeho často trucpolitice? Ale vůbec. Fica vystřídá progresivní opozice a Slovensko se vydá stejnou cestou, na které stojíme my teď. Na cestě prosebné politiky do Bruselu, která říká – řiďte naši zemi za nás, my se navzájem nenávidíme a tak si naši politici nekoncepčně dělají naschvály, místo toho, aby zemi vedli kupředu, aby dávali lidem naději, že budoucnost je jiná než… beznadějná. Slovensko nemá vizi, nemá cíl. Jen přežít svou právě vládnoucí garnituru. My jsme v úplně stejné „rejži“. Nemáme cíl, nemáme vizi. Jen přežíváme.
To je faktický důsledek toho, že jsme schopni jen nenávisti, jen pohrdání.
A proto nepolevím. Tento text přepošlu znovu do oněch čtyř zmíněných redakcí a znovu je vyzvu k tomu, abychom spolu mluvili. Abychom přestali být tak, tak hloupí a rozdělení. Potřebujeme se posunut a mluvit spolu. Nebo to bezčasí neskončí.


(9 votes, average: 4,89 out of 5)
Tohle se standartně řeší tím že se nalezne vnější nebo vnitřní nepřítel proti kterému se obrátí veškerá nenavist a svalí se na něj veškerá vyna za všechny problémi. Jenom se podívejte jak pěkně ameryka šlapala za kenedyho a ten byl přitom z demokratické strany.
Ukázat na někoho prstem je celkem jednoduché, lidi si rádi zanadávají na cizí ůčet. Proto je tak důležíté mít v moci média která oslový naráz miliony lidí.
Jen jednu věc nesmíš udělat. Nesmíš ukazovat prstem. Když o někom řeknež že je pitomec tak se na tebe nasere a zatvrdí se. Když o nějaké skupině lidí prohlásíš že jsou pitomci tak se naserou a zatvrdí.
Maximum co lidi ještě skousnou je když prohlásíš že My jsme udělali chybu! To sladké anonymní My znamená že nikoho neobviňuješ ale je urychleně třeba směnit směr. Právě média ať už vládní nebo alternativní jsou schopná rychle prohazovat tuhle nenávist až to někdy působý komicky. Ale tahle nenávist není hluboká, hlubokou ji učiní až tvůj nátlak. Představ si že vezmeš dítě do zverimexu a necháš si ho vybrat zvířátko a potom až by mu přistlo k srdci by jsi chtěl aby se ho najednou vzdalo a vyměnilo za jiné. Tak přesně takhle na lidi působý když po nich chceš aby na pětníku změnily své názory. Řešení: buď laskaví, možná to otevře zavřené dveře a ty budeš moci přijít na návštěvu se svým zvířátkem a vysvětlit proč ho máš tak rád.
„Nemáme cíl, nemáme vizi.“
Ale to je snad v pořádku, ne? Kapitalismus jasně říká, že politici se do ničeho míchat nemají, mají nechat volně působit prachy. Navíc uskutečnění vize znamená, že je nutný plán, a plány dělali zlí komunisté. V kapitalismu mají mít vize majitelé korporací, ne politici a obyčejní lidé. Jen je otázkou, jestli ty vize korporací a mafiánů (tedy svobodného trhu) jsou v souladu s tím, co chtějí lidé. Ale svoboda pro mafiány a korporace je důležitější než svoboda pro normální lidi. Za tu se zvonilo klíči. Lidé mají co chtěli (respektive co nechtěli, ale co si zvolili, protože mysleli, že ideální ideologický kapitalismus může existovat stabilně v praxi).
Autor to má v hlavě poněkud popletené se Slovenskem.
Měl by se lépe informovat, než napíše takový nesmysl.
Jan Martin
co ty víš o Slovensku? To ty to máš v té tvoji palici vyrabovaný, takovej příspěvek bez konkrétního označení, co je na tom Slovensku, je výkřikem do tmy. A vůbec, co se sereš do Slovenska, máš s ním problém?
prašivina ? jen idiocie
Povídáním si se ještě nikdo z otroctví neosvobodil.
Tupé ojroovce již nejsou schopny ničeho jiného než žvanění. A nikdo jiný je neosvobodí. Proč by to taky měl dělat? Stačí se podívat na nevděk za to, že nám krásná armáda zachránila životy a současně na to jak lezeme do řiti těm co nás mají za untermensch.