O odchodech

Pamatujete, jak na začátku války na Ukrajině zaváděl Západ sankce proti Rusku? Člověk se až divil, co všechno se dá udělat. Omezit platební systém, nějaké bankovní sankce, snaha o nenakupování ruských surovin, která vyvrcholila odpáleným Nordstrýmem… celkem třináct kol sankcí. Tedy… teď už čtrnáct. Ruská ekonomika se měla propadnout o bezprecedentních čtyřicet procent. Experti prorokovali zhroucení ruské ekonomiky, hladové bouře, demonstrace a nakonec svržení Putina.

Člověka vlastně překvapuje, čeho všeho bylo Rusko členem. Různé obchodní organizace, mezinárodní platební systém, různé bankovní dohody, obchodní dohody… třeba o tom potrubí na dně Baltského moře… stovky a tisíce smluv o patentech, normách, investicích, koncesích na těžbu ropy a plynu, importu technologií, pojišťovnictví…. Teoreticky bylo Rusko na Západě totálně závislé a díky sankcím neměly v Rusku lítat dopravní letadla, vagony neměly mít ložiska, vrtným soupravám u Vorkuty měly dojít speciální součástky, prostě mělo to dopadnout jako na Kubě.

Místo toho v Rusku nastal hospodářský růst, ruská ekonomika se bleskurychle přeorientovala na nové trhy, ruská zahraniční politika byla schopna rekordně rychle změnit obchodní dohody s okolními státy, takže to, co se dodávalo do Ruska se najednou dodávalo do Kazachstánu a co se nesmělo kupovat z Ruska, kupovalo se najednou z Turecka, Rusové začali dodávat ropu do Číny a Saúdská Arábie do Evropy, nebo prostě jen Rusové prodali Američanům, ti si naúčtovali přirážku za molekuly svobody a dodali to do Německa.

Do toho ještě Rusové zvládli vést válku s NATO, které vyprázdnilo v Evropě sklady úplně a v USA částečně.

Výsledek je vlastně opačný. Pod tíhou reality se hroutí německé a evropské hospodářství a nám se to určitě také nevyhne. Průšvih už tuší všichni kromě Fialy a Pekarové, zcela jistě se to promítne do volební kampaně a vůbec to vypadá, že Rusko zavedlo sankce na nás, nikoliv opačně.

Proč to všechno píšu…

Není to tak dávno, co se něco podobného stalo Velké Británii. Ta také byla součástí celé řady dohod o obchodech, investicích, patentech, bankovních systémech, koncesích na těžbu, importu a exportu technologií… ano jmenovalo se to Evropská unie. Jednoho dne se Britové rozhodli, že je tyto dohody příliš svazují a rozhodli se v referendu pro Brexit. A také na ně EU uvalila sankce. Sice bez střílení a po dlouhém vyjednávání a vlastně po vzájemných dohodách, ale Británie se z toho nevzpamatovala dodnes.

Řada oborů od té doby kulhá na obě nohy, zkrachovala řada firem, hospodářský růst zpomalil a takřka všichni britští premiéři od té doby skončili jako neoblíbení kašpaři a každý další se proslaví především tím, že najde nové dno popularity. Ano, ještě tomu pomohla válka na Ukrajině, ve které se proti tradičnímu nepříteli Britové s chutí angažují.

Je velmi zajímavé, že Rusové se dokázali ze stávajících smluv přeorientovat velmi rychle na nové a Britové to dodnes nedokázali. Přitom, Británie má stejně jako Rusko přístup ke světovému oceánu, je schopna dopravovat cokoliv odkudkoliv kamkoliv. Nikdo se také nesnaží Británii rozparcelovat na malé ovladatelnější státy. Nikdo se netetelí, až nějací britští jestřábi konečně podřežou krále Karla. Nikdo proti Británii nevede opotřebovávací válku. A co se týče lidských práv, vzhledem k tomu, jak to dneska v Británii chodí, když kritizujete vládu, je skoro lepší v Rusku kritizovat Putina…

Když se mluví o odchodu České republiky z EU, tak se argumentuje britským příkladem. Nejde to! Není možné nahradit smlouvy s EU jinými. Je přece lepší tam být a pokoušet se reformovat Unii zevnitř. Sice jsme to za dvacet let nikam nedoreformovali, naopak, dopracovali jsme se k nejhorší Evropské komisi všech dob a k naprosto šíleným grýndýlům, ESG, emisním povolenkám a dalším zvěrstvům, ale přesto vstupuje většina stran do volební kampaně s tím, že budou i v dalším období reformovat zevnitř, protože jinak by se nám mohlo stát to, co se stalo Britům.

Co se týče odchodu z NATO, tam je to v bledě modrém. Také přece nemůžeme odejít, protože kolektivní bezpečnost je přece levnější a jestli se nám něco nelíbí, tak to můžeme reformovat zevnitř. Sice jsme se dopracovali k válce na Ukrajině a nepokrytě se mluví o tom, že ta kolektivní bezpečnost bude stát čtyři procenta HDP, protože Trump má ohledně NATO úplně jiné představy než Evropa, ale jinak tam musíme zůstat, protože jinak by se stalo… co vlastně?

Možná je načase se dívat na ruský příklad a ne ten britský. Možná je načase nebýt krotcí a nebýt dopředu připodělaní z následků. Ruský příklad ukazuje, že to jde. Je to náročné, bolestivé, dělá to dvacetiprocentní úrokové sazby, znamená to, že Lavrov kmitá po světě a ryje zeměgulu jako červená myš. Ale také to znamená, že všichni mají práci, hospodářství roste a největší problém je v tom, že nejsou lidi ke strojům, protože všichni už dělají. Znamená to, že vznikají nové obory i nové továrny, že se investuje doma a dokonce i henti věčně ožralí mužici jsou schopni poměrně impozantních výkonů. Když se musí, tak to jde.

Možná je načase, alespoň deklarovat odvahu k podobnému činu a odvahu přijmout následky. Jak by řekl Baťa: Neříkejte, že to nejde, říkejte, že to neumíte.