Novinky ze světa cenzury

Nevadí, že toto rovnítko zapomíná brát v úvahu, že veřejně projevovaného antisemitismu je o několik řádů víc než veřejně projevované antimusliské nenávisti, a že navíc je ten antisemitismus poháněn nenávistí muslimskou. Je to jen taková povinná předpona k „zajištění, aby se žádné podpory nedostalo entitám nepřátelským vůči evropským hodnotám“. Čili nejde ani tak o ty etnické nenávisti, jako o ty „evropské hodnoty“. Těmi může být v podstatě cokoliv, na čem se Brusel usnese. A v podstatě cokoliv jiného může být těmto hodnotám nepřátelské.

Takto se budou klasifikovat a třídit všechny evropské organizace na hodné případného finančního přispění, nebo naopak hodné aktivního umlčování. Odepsány budou automaticky všechny organizace „vzbuzující nenávist“. Aby se ta či ona organizace stala pro EK přijatelnou, bude muset podepsat záruku, že „respektuje a propaguje evropská práva a hodnoty“.

Obrana evropských hodnot

Za povšimnutí nám stojí tento důmyslný trik. Nevymyslela si to ona dezinformátory pomlouvaná Komise, požádaly ji o to svobodně tři důležité členské země. A od Komise bude těžké jim nevyhovět. K svižnějšímu sledování, kdo je kdo, a „robustní obraně demokracie“ Komise zavádí „systém rapidní reakce“ (RRS – Rapid Response System), který opět není dílem jejím, nýbrž akademicky vědeckým. Vymysleli jej a budou jej řídit vědci ústavu MediaLab na lisabonské univerzitě, jako obranu proti dezinformacím rychlou identifikací a příkazem serverům je vymazávat. Podle kritérií bruselského „Kodexu praxe o dezinformacích“ (Code of Practice on Disinformation). A podle kontrolní sítě dozírající na všechny hlavní servery, zvané European Digital Media Observatory (EDMO). Pozorovatelna digitálních médií.

Poslušnost velkých serverů je téměř kompletní, raduje se profesor Moreno z Lisabonské univerzity. Jediný neposlušník je Elon Musk. A tomu už Evropská komise hrozí pokutou nejmíň jedné miliardy eur. Jeho trestným činem je, že odmítá předávat k vymazávání data „nezávislým průzkumníkům“. On na Komisi dělá dlouhý nos, že prý se těší na veřejnou soudní při. Reklama jako řemen. Ale opět si všímejme: jak by to mohla být cenzura, když to přece neprovádí EU, nýbrž zcela nezávislé „laboratoře“, „observatoře“ a týmy „průzkumníků“? Akorát za eurounijní peníze. Z našich daní. Za něž budeme dostávat informace filtrované.

A ta Francie

Mezitím poslušná a o duševní zdraví a správnou informovanost svých občanů pečující Francie se rozhodla být vzorem ostatním, ještě třeba váhajícím zemím a odebrala domácí licenci konzervativní televizi CNews, na níž často debatuje za islamofobii odsouzený novinář a politik Éric Zemmour. Následoval zákaz satirického „pravicového“ časopisu La Furia, na nějž levicové organizace SOS Racisme a SOS Homophobie podaly žalobu, že jeho obsah „budí podezření z diskriminace, mohl by urážet, a rovná se trestnému činu“.

Další na řadě se zdá být konzervativní investigativní časopis Frontières, který je už delší dobu terčem udání a útoků levicových aktivistů, včetně fyzických napadení šéfredaktora.

Ve srovnání s ostatní Evropou se naše cenzura může jevit jako v plenkách. Díky mimo jiné hrstce nezbedných pisálků, kteří ji hlídají a pokřikují na ni jako ptáci na kočku, ještě než se z nich stačí vysvléct. Nechme ji v nich pevně zabalenou, měňme je denně za čisté, a dbejme, aby se jejich obsah neroztékal do okolí.