Novinářský aktivismus deformuje veřejnou debatu i prostor

Aktuálně se cyklističtí aktivisté snaží vytvořit tlak na poslance, aby uzákonili povinnost předjíždět kolo v minimální vzdálenosti 1,5 metru. Bez ohledu na to, co to udělá na silnicích, jak si to budou řidiči měřit a jak to bude policie moci kontrolovat i bez toho, že by konečně začaly pro řidiče kol platit stejná pravidla, jako pro řidiče automobilů. Odpůrci dostávají prostor jen malý, pokud vůbec nějaký. Klasický pokus těch, kteří chtějí regulovat, nařizovat a trestat jen proto, aby bylo po jejich. Bez ohledu na to, jaký bude mít jejich iniciativa dopad. A těchto samozvaných regulátorů je v Evropě čím dál víc.

V úplně stejném duchu prezentují novináři Green Deal, největší nebezpečí pro svobodnou Evropu od konce studené války. O tom, co je na tomhle plánu nedomyšlené, co odporuje fyzikálním či ekonomickým zákonům, o tom se v médiích hlavního proudu, ani v České televizi nedozvíme nic. V rozhlase pak dostávají pravidelně prostor ultralevicoví redaktoři anarchistického magazínu. Jenže nic z toho nečiní onen Zelený úděl pro Evropany bezpečnější. (Úděl proto, že o žádnou Zelenou dohodu nejde, protože dohodu nikdo s nikým neuzavíral, bruselská klika své požadavky nahrubo protlačuje a slabí politici jí podléhají. To nemá se skutečnou dohodou nic společného.) A nejen, že to nedělá Green Deal bezpečnější, ale ani levnější. Ani efektivnější. Jde přitom o akci, která má změnit (a oslabit, dost možná úplně zničit) evropskou energetiku, průmysl, dopravu, ale například i stravování. Protože někdo usoudil, že Evropané prostě přestanou jíst maso… Kde jsou tyhle informace v hlavních médiích?

Stejně tak hlavní média stále ještě halí nelegální migraci do růžového hávu. Sice již nemluví a nepíšou o zástupech inženýrů a lékařů, jako v roce 2015, ale jinak dělají, co můžou, aby zprávy ze zahraničí maximálně zamlžila. Zejména, když jde o kriminalitu, terorismus, nebo cokoli s islámem. (Naopak na podporu židovské komunity, která je často terčem útoků právě z migračních kruhů, média po většinu času rezignují.)

O tom, kolik papíru a minut záznamu už hlavní média věnovala otázce rasismu na ose bílý utlačovatel – barevná oběť, je zbytečné psát. Stejně, jako je zbytečné připomínat, že o rasistických útocích v obráceném gardu tahle média informují jen zcela výjimečně. O tom, jak to je opravdu, si pak lidé vyprávějí na sociálních sítích, blozích, nebo o tom čtou v těch několika titulech, které aktivismus do své práce odmítly pustit.

Témat, tlačených pouze aktivistickými redaktory je celá řada. Bylo by skvělé, kdyby se jejich propagátoři podívali, co už v minulosti napáchalo nekritické informování. Před liberály tlačenými tématy se takovým způsobem dlouho psalo o ODS a Václavu Klausovi. Vedlo to jen k tomu, že strana i její předseda začali víc a víc ztrácet soudnost, což nakonec vyústilo až v katastrofální propad volebních výsledků a popularity. Nikdo z těch, kdo psali o ODS jen dobře, tak nakonec neudělal dobře. Protože kritizovat se musí průběžně, jak se objeví důvod.

Což je přesně to, co současní redaktorští „liberální“ aktivisté odmítají dělat. Přeci nebudou poukazovat na nesmysly v těch jinak skvělých plánech, házeli by jim tím klacky pod nohy. Jenže tady nejde o výsledek voleb a popularitu, jako tomu bylo u ODS. Ta jednoduše demokraticky vyklidila pole. Ale to je to, co nikdo ze současných evropských „zelených liberálů“ nemá v úmyslu. Oni nám chtějí změnit svět natrvalo. A natrvalo jej řídit.