Nezapomínejme! Komunisté mučili a věznili nevinné sportovce

Jak kdysi trefně poznamenal spisovatel Ludvík Vaculík. Československý hokejový tým měl v roce 1950 obhajovat zlaté medaile z předchozího světového šampionátu ve Stockholmu. Hráči chtěli co nejlépe reprezentovat svoji vlast a obhájit titul mistra světa, pro což měli všechny předpoklady. Místo toho je čekaly brutální výslechy, mučení, ponižování a nakonec nechvalně proslulé lágry jako Bytíz a Jáchymov.

Ze současného pohledu se stalo něco neskutečného a nepochopitelného. Hokejisté již byli v Praze na letišti, chystali se odletět do britské metropole, a najednou jim komunističtí funkcionáři řekli, že se nikam necestuje, protože prý britské velvyslanectví neudělilo vstupní víza dvěma novinářům. Jak se později ukázalo, byla to lež, kterou Britové doložili vystavenými vízy pro oba reportéry ve výloze svého informačního centra.

Hokejisté se proti tomu bouřili a část z nich se sešla v jedné pražské hospodě, kde zapíjeli žal, a nadávali na komunisty. Obzvláště je rozčílilo, když se z rádia dozvěděli, že měli odsoudit pikle imperialistů a dobrovolně neodcestovat, protože věděli, že to není pravda. To se jejich hněv ještě více stupňoval. Měli však smůlu, v hostinci s nimi seděli dva estébáci, zatkla je policie a skončilo to v říjnu padesátého roku justiční fraškou, poněvadž jinak se ten proces nazvat nedá. Předtím ještě byli vyslýchání sadistickými vyšetřovateli v smutně nechvalném domečku na Hradčanech a jeden z hráčů Augustin Bubník vzpomínal, jak během týdnů na následky útrap a nedostatečné stravy zhubl o během sedmi týdnů o třicet kilo.

K soudu s hráči nesměli rodinní příslušníci a nebyla připuštěna svědectví v jejich prospěch. Výsměchem spravedlnosti bylo, že k největšímu trestu patnácti let krutého vězení byl odsouzen brankař Bohumil alias Bóža Modrý, který do oné hospody vůbec nepřišel, protože byl s rodinou na horách. Ale měl být hlavou protistátního spiknutí. Na následky pobytu v uranových dolech také Modrý předčasně ve 46 letech zemřel.

Zbavit lidi na mnoho let svobody jenom za to za to, že na někoho nadávají, se vymyká zdravému rozumu. Básník Vítězslav Nezval se kdysi před soudruhy zastával svého katolického kolegy Jana Zahradníčka slovy, že na dlouhá léta do vězení se posílají vrazi a lupiči, ale nikoliv básníci. Já bych ještě dodal, že to samé se týká i sportovců, kteří neměli zájem plést se do politiky, ale hrát hokej.

Vysvětlení, proč se komunisté dopustili tak odporného zločinu, je několik. Možná se báli, že by hokejisté emigrovali, ale já si myslím, že jejich osud měl hlavně sloužit jako výstraha společnosti, aby byla poslušná a nebouřila se. Podívejte se jak dopadli Modrý, Bubník a další, a to jsou slavní hokejisté. Takže je vám jasné, že vy můžete skončit ještě hůř. Komunisté a nacisté mají hodně společného, hlavně totální ovládnutí ostatních a k tomu používají i brutální zastrašovací metody.

• Jan Ziegler