Nepoklekněte!

Kořeny fanatismu potřebují mladou, nedotčenou půdu

Ve své podstatě to všechno dává hrůzný smysl a člověk, který trochu sleduje světové dění, se tomu vlastně ani nemůže divit. Jak jinak může dopadnout sociální inženýrství Marxových obdivovatelů a stoupenců dekadentní frankfurtské školy, kteří infikovali většinu západních univerzit? Tito lidé mají přímý vliv na generaci mladých lidí, kteří do univerzitního prostředí vstupují jako nepopsaný list, ale vystupují jako hustě popsaný návod, jak změnit svět k lepšímu. Bohužel s nutným předpokladem zničit ten stávající.

Mnozí mladí lidé jistě věří svým zromantizovaným ideálům, rozhodně bych v nich neviděl primárně nenávistné lidi, kteří by měli zvrácené potěšení z destrukce. Ovšem zromantizované ideály se často překlopí ve zhoubný fanatismus. Vedlejším efektem jsou poté různé směšné, ale účinné demonstrace proti profesorům a kapacitám, kteří se na půdě univerzity chtějí prezentovat s odlišným názorem (viz Jordan Peterson a mnozí další). Nejsou žádné alternativy, žádné debaty. Všichni přece vědí, že rasismus, xenofobie, sexismus, homofobie a ničení životního prostředí je špatné, jaké potom diskuze?!

Ďábel se skrývá v detailu

Snad každý člověk na světě ví a shodne se v tom, že cílené ponižování na základě (jakékoliv!) barvy pleti je špatné. Že zavrhování a nepřátelství vůči člověku z jiné kultury je špatné. Že dívání se na ženy a muže pouze sexuální optikou je nedůstojné. Že pronásledování a výsměch homosexuálům je špatný. JENOMŽE důsledkem fanatismu člověk ztrácí schopnost rozumově uvažovat a rozlišovat i drobné nuance, které jsou ale v přístupu k danému problému klíčové.

Jak lze cílené ponižování na základě barvy pleti definovat? Jde o vyloučení z veřejného života? Slovní nadávky? Cílené fyzické napadání? Nepřijetí uchazeče jiné barvy pleti na danou pozici? Nepokleknutí před černochy, bělochy, asiaty? A jak se projevuje nepřátelství vůči člověku z jiné kultury? Výhružky smrtí nebo i jen zdánlivě křivý pohled? A co vidění ženy/muže jenom sexuální optikou? Jsou to oplzlé návrhy, osahávání intimních partií, znásilnění? Nepatří tam i pozvání na kafe nebo prosté gentlemanské gesto, kdy vpustíte dámu do dveří jako první? A co teprve ostatní -fobie…

Čiňte pokání a možná vám bude odpuštěno

Běžný člověk, kterému funguje svědomí a laskavé lidské srdce, dokáže detaily rozpoznat. Ví, nebo alespoň tuší, co je proti lidské důstojnosti, kterou má každá lidská bytost, a co je naopak proti vlastní důstojnosti. Fanatik rozdíly nevnímá. Pro fanatiky je vše -ismus a -fobie. Někdy vlastně ani nezáleží, co vlastně řeknete. Stačí, když něco neřeknete nebo že jste… třeba běloch. Ano, dnes stačí být bělochem a jste automaticky rasistou. Protože všichni bílí jsou v jádru rasisté. Všichni heterosexuálové jsou homofobové. Všichni muži jsou sexisté. Jste členem většiny nebo jste muž? Pak jste vinni. Většina utlačuje menšinu a ne jinak. Kolektivní vina většiny je jako Kainovo znamení, nesmazatelné a nezpochybnitelné.

A jak může většina svoji vinu odčinit? Pokleknout. Ponížit se. Plivat na sebe. Přijmout menšinu jako svého boha a uctívat ji. Alespoň tak uvažují neomarxisté, kteří se snaží své učení rozšířit. Například na univerzity k mladým a tvárným studentům, ke kterým se obloukem opět vracím. Lidé s tímto neomarxistickým parazitem v těle se potom uchází o zaměstnání ve firmě, kterou v delším časovém horizontu postupně přetvoří k obrazu svému.

Nebo se vydají do ulic demonstrovat, protože tolik pociťované křivdy vůči menšinám v sobě nemohou udržet a musí ji vykřičet do světa. Kamera jede, akce! Lidi, slyšte: Black Lives Matter, Black Lives Matter! A kdo se nedívá na televizi, nechť svoji pravdu vykřičí na sociální sítě. Označte nepřátele a odpadlíky: na vlivné lidi aplikujte cancel culture, ostatní běžné lidi stačí ostrakizovat, trollit, šikanovat a vyhrožovat jim. A pokud lidé nesledují internet ani sociální sítě, běžte jim tu pravdu vykřičet třeba do dveří…

Abyste to správně pochopili: v očích neomarxistů, levicových liberálů a progresivistů se z podstaty věci nemůže člen většiny jakkoliv obhájit ani se bránit. Rasismus funguje jenom jednosměrně. Jestliže se jako běloši jakkoliv proviníte proti černochům, jedná se o rasismus. Jestliže se jako černoši jakkoliv proviníte proti bělochům, jedná se o spravedlnost. Znovu: jako člen většiny utlačujete, jako člen menšiny jste utlačováni a máte právo na (jakoukoliv) odplatu. Divíte se ještě, proč to nyní v amerických ulicích vypadá tak, jak to vypadá?

Jeden za všechny, všichni proti jednomu

Všechno to řádění by nebylo možné, pokud by tomu nebyla věnována dostatečná pozornost. Světová média v tomto ohledu patří ke klíčovému prostředku, jak tyto myšlenky efektivně šířit. Proto by nás vyhazovy redaktorů a šéfredaktorů, kteří mají poněkud jiný pohled na věc než jejich progresivističtí kolegové, neměly vůbec překvapovat. Pokud se pokoušíte prosadit jediný správný světonázor, nemohou vám kolegové s jiným pohledem na věc kazit image — tedy image bojovníka za rovnoprávnost utlačovaných.

Média jakožto hlásná trouba jsou proto zcela logickým cílem levicových progresivistů. Jejich cílem je pokřivit realitu a lidi na dálku indoktrinovat radikálně levicovou ideologií. Odpadlíci se netolerují. Místo přehlídky různých pohledů na jedno téma je prosazován jen jeden pohled, ten oficiální, přípustný a „politicky korektní“. Odklon od věrouky levicového progresivismu se zvláště v mediálním prostředí trestá vyhazovem a pošpiněním jména.

Boj proti hydře

Za nacistické a komunistické nadvlády byla jednoduchá snad jedna jediná věc: mohli jste prstem ukázat na ty, kdo to nezměrné utrpení způsobuje. Ne snad, že byste si to v té době skutečně mohli dovolit — kulka do zátylku by vás tenkrát neminula. Mluvím o jasné identifikaci nepřítele. Lenin, Hitler, Stalin… ti a mnozí další všichni byli živoucí tváří jedněch z nejhorších totalitních ideologií, které kdy existovaly: komunismu a nacismu. Hákový kříž nebo srp a kladivo — původci zla jsou jasně identifikováni. Jak lidé pod nadvládou nacistů, tak lidé ve Východním bloku pod Sovětským svazem přesně věděli, kdo za jejich útrapy může (pokud se nenechali lacině přesvědčit, že za vše mohou kapitalisté a imperialisté). Jak ale máme my, lidé 21. století, identifikovat nepřátele západní civilizace? Je to Rusko? Čína? Islámský stát? Black Lives Matter? LGBTI? Američtí demokraté? Bildenberg? George Soros? Ilumináti?

Faktem je, že neomarxisté nemají žádnou zformovanou politickou stranu nebo hnutí. Jejich myšlenky jsou dnes rozprostřené napříč různými politickými stranami a hnutími, nadnárodními korporacemi, neziskovými organizacemi, univerzitami, vědeckými obory, médii a koneckonců zasahují do každého oboru lidské činnosti. Jde o zhoubný nádor, který se skrývá za nespočet různých, zdánlivě nesouvisejících příznaků, které ale mají společného původce.

Decentralizace moci neomarxistů a zneviditelnění jejich „knížat“ je v boji proti západní civilizaci a tradičním, židovsko-křesťanským hodnotám, jejich základním nástrojem. Neidentifikujete-li nepřítele, nemůžete se mu účinně bránit. Je hydrou, které když useknete jednu hlavu, další dvě jí narostou.

A tak zatímco se můžeme zaměřit na obranu proti Black Lives Matter, Me Too, hnutí LGBTI, antinatalistickým hnutím, cancel culture a dalším výstřednostem dnešní doby, vždy je nahradí nějaké další hnutí, bude se bojovat za hnutí dalších menšin a většina bude dále šikována, jen podle nové definice. Pokud existuje někdo, kdo má tyto pohyby ve společnosti pod kontrolou a řídí je, pak je z jeho pohledu logické, že bude chtít stát mimo pohled veřejnosti a mimo záběry kamer.

„Vy nás nevidíte, ale my vás ano. Jsme všude a přitom neviditelní.“ Inspirace Orwellovým románem 1984 je zřejmá. George Orwell ve své době pravděpodobně netušil, že sepisuje podrobný návod, jak zotročit lidstvo. Svalit však všechno na Ilumináty, reptiliány, svobodné zednáře nebo Bildenberg je příliš laciné a naivní. Za současnými problémy nemusí stát ani tak tajný okultní spolek, jako spíše prostá lidská pýcha, hloupost a především touha po penězích a veliké moci.

Většina nemlčí, ale je umlčována

Při čtení tohoto článku můžete získat pocit, že vše je již ztraceno a že nemá smysl bojovat. Moc neomarxistů zdá se být veliká, chapadla jsou všude rozprostřena a běžný smrtelník nemá šanci toto jakkoliv změnit, protože to je mimo jeho dosah a možnosti. Skutečně? Ne tak docela.

Jak lze v těchto „temných časech“ vidět naději, když se svět, který jsme všichni znali, morálně bortí a hodnotově trouchniví? Jedním z pozitivních impulzů pro mě bylo, když jsem si procházel a přečetl diskuze a komentáře pod různými příspěvky na sociálních sítích a videi na různá palčivá témata současné doby. Místo prostředí prolezlého levicovými fanatiky jsem byl velice překvapen reakcemi většiny diskutujících.

Vyhledejte si například na youtube jakékoliv video na téma „Black Lives Matter“. Těžko zde pohledáte slovo fanatika, které by toto hnutí podporovalo. Diskutující a komentátoři jsou znechuceni soudobou propagandou, rozhodně nepodporují toto rasistické hnutí, které je celkově zaměřeno proti bělochům. „All Lives Matter“ je sousloví, které se často mezi komentáři objevuje. Lidé mají tohoto celosvětového šílenství upřímně plné zuby. Opravdu, nejsem sám, nejsme sami: většina lidí soudobé výstřelky nepodporuje. Ale buď je agresivní menšina překřičí, nebo je většina rovnou umlčena.

A politici a vlivní lidé, pokud nejsou jedněmi z fanatiků, radši ustoupí a skloní hlavy. Jedná se vždy o zbabělost? Pouze částečně. I světoví lídři a politici, celebrity, manažeři, ředitelé, vědci, sportovci a další mediálně známí lidé mívají rodiny a přátele, kterým pokud je vyhrožováno, raději ustoupí, aby ochránili ty nejbližší. Ne všichni — někdo tak činí z prosté vypočítavosti, chorobné podlézavosti či skutečného přesvědčení. Co za úhybným manévrem těchto lidí ale ve skutečnosti je, vám nikdy neřeknou (nejste-li přímo vy jejich přítelem nebo příbuzným).

Klaňme se jedině Bohu, ne lidem

Inspiraci můžeme čerpat i z celkem neobvyklých zdrojů: kdo by byl řekl, že studio Marvel Cinematic Universe, které produkuje světoznámé blockbusterové komiksovky, nám poskytne celkem trefnou paralelu s dnešními, palčivými tématy a událostmi. Ve filmu Avengers (2012) je scéna, kde Loki, jakožto bůh lží a lsti, donutí lidi pokleknout před jeho majestátností. „Řekl jsem KLEKNOUT!“ zařve a lidé ze strachu hromadně začnou padat na kolena. „Není to takhle pro vás přirozenější?“ pokračuje Loki. „Toto je přirozená povaha lidstva… Byli jste zrození k podmanění.“

Pod toto by se podepsal každý (neo)marxista, a každý, kdo touží po veliké moci. Právě touha po moci je přitom tím největším lákadlem a zároveň motorem pro snahy o sešněrování celé společnosti pod diktaturu jediné pravdy. Jaké pravdy, to už záleží na libovůli těch, kteří po moci touží. Že odporuje všemu, včetně logiky a historické zkušenosti, není podstatné. Podstatné je to, že vy, obyčejní lidé a občané svých zemí, před jejich mocí pokleknete. Scéna s Lokim však pokračuje dál. Jeden starý muž se postaví a odmítne se podmanit. „Před takovými, jako jsi ty, já nepokleknu.“ Když Loki namítne, že nikdo není jako on, starý muž v klidu odvětí: „Takových jako ty jsou spousty.“

Ano, byla tu již spousta říší, systémů, ideologií a mocných vládců, kteří se snažili, aby lidstvo před nimi pokleklo. Nyní můžeme v přímém přenosu sledovat, jak se o to stejné pokouší členové Black Lives Matter, kteří se snaží přimět všechny bělochy, aby před nimi poklekli a „vyjádřily tak solidaritu a přiznali se k dědičnému hříchu, kterému se říká otroctví.“ Koneckonců, k pokleknutí a podmanění se snažil ďábel přimět Ježíše v poušti, kde pobýval 40 dní. „Poklekni a všechna království budou tvá.“ Poklekni, člověče, a nic se ti nestane, můj hněv tě nespálí. Odměním tě za tvoji poslušnost. Ale Ježíšovo „jenom Bohu svému klaněti se budeš a jemu sloužiti budeš“ vzalo ďáblu vítr z plachet. Ježíš věděl, že poklona mamonu zatracuje lidskou duši. Že poklonou před zlou mocností se svoboda nezíská, ale ztratí. A že pokud se má opravdu někomu s pokorou a důvěrou poklonit, pak jedině Bohu.

Nebojme se proto nepokleknout před lidmi, kteří nás k tomu nutí, ať už obrazně nebo fyzicky. Duši i svědomí máme jen jedno.

• Radovan Beňo