Není dobré ostávat mezi lidma, kterým připomínáš svinstva, kterých sa dopustili

Ozvalo se škrtnutí zápalky a tmu na okamžik prozářilo světlo a objevil se v něm dědův starý obličej. Potom už svítil jen červený konec cigarety a zazářil pokaždé, když děda vdechoval kouř.

„Neostávej tady, Jarku. Není dobré ostávat mezi lidma, kterým připomínáš svinstva, kterých sa dopustili. Pro ně pro všecky, pro celou dědinu budeš navěky synem člověka, kterého oni zabili anebo přinajmenším dopustili, aby byl zabitý. Jeden vedle druhého to ví a cítí a každý sa za to velice stydí. Ale nikdo z nich si není a ani nemůže být jistý, že by to neudělal znova. Co sa stalo, nikdy sa neodestane. Člověk stárne a naráz vidí, že moc věcí, kterým věřil, které pro něho byly nejhlavnější, už není tím, čím sa mu zdály kdysi, a že slunko svítí pořád stejně, i les zůstává lesem a pole polem a svinstvo svinstvem. A aby mohl žít dál, musí zapomenout a každou vzpomínku odehnat, ještě než sa mu usadí v hlavě. A kvůli tomu je schopný aj dalšího svinstva. Pro svůj klid by ho znova udělal, stejně jak to první. Ze strachu a pro svůj klid dělají lidi svinstva. Nepřipomínej jim to a neostávej tady. Já tu žijem enem proto, že jsem pryč nemohl, nebylo kde jít, a včil už je pro mně pozdě,“ řekl děda.

Potom jsme seděli v té tmě hodiny mlčky, jenom zápalkama si při zapalování cigaret svítili na dolévání vína.
Za oknem už dávno měsíc vidět nebylo a tma maličko zřídla, když děda řekl:

„Tož tak na světě. Bůh ťa ochraňuj, synku.“ …

(Jiří Křižanovi komunisté ve vykonstruovaném procesu v r. 1951 popravili otce. Matku z toho ranila mrtvice. Jiří byl vyhozen z vysoké školy a zařazen k PTP (vojenským trestním jednotkám). Autor v knížce „Stín“ popisuje z části autobiograficky příběh chlapce, o kterého se stará děda. J. Křižan napsal scénáře k několika filmům, m.j. ke snímku „Je třeba zabít Sekala“, nebo “Tichá bolest”.)

[ad#pp-clanek-ctverec]