Německo reviduje klíčové zelené politiky, Česko je zavádí

Nejnovější zprávy z Německa dokládají, že pokus o zelenou revoluční tranzici ztroskotal jako obvykle – na penězích a neochotě voličů se na horentních nákladech podílet snížením své životní úrovně. Deficitní německý státní rozpočet vystavil stopku 24 let trvající podpoře výroby elektřiny ze solárních a větrných zdrojů v podobě garantovaných výkupních cen na 20 let. Spolková vláda 5. července oznámila, že od ledna 2025 se podpora omezí na instalační dotace. Další klíčovou informací z první poloviny července je, že v důsledku nezájmu německého průmyslu budovat nové velké paroplynové elektrárny, a to současně s technologií umožňující jejich rychlý transfer na spalování zeleného vodíku, německá vláda se rozhodla ponechat zákonný termín odstavení uhlí na rok 2038, přičemž o případném rychlejším konci uhlí má rozhodnout trh a tlak ceny emisních povolenek.

Ale napřed pojďme do české kotliny. Jak v předstihu informoval portál Seznam Zprávy, vláda ČR zřejmě tento týden schválí klíčové dokumenty, které mají Česko posunout k realizaci cílů dekarbonizace, k jejichž splnění se v legislativním balíčku Fit for 55 v Bruselu zavázal koaliční kabinet vedený premiérem Petrem Fialou. Bude to zejména aktualizace Státní energetické koncepce (SEK) a Národní klimaticko-energetický plán (NKEP). I velký stoupenec klimatické politiky, autor zprávy Jiří Nádoba musel k obsahu projednávaných témat poznamenat: „I kvůli převaze nevděčných kroků se vláda chystá odbavit balíček bez velkého rozruchu přes prázdniny, na poslední chvíli před dovolenou.“ To se očividně redaktor Nádoba spletl, o čemž svědčí mj. i rozhořčená diskuse jak pod jeho článkem, tak pod všemi materiály na toto téma. Jak jinak, když vláda ČR, která je ústavně zavázána pracovat pro blaho svých občanů, v těchto dokumentech očividně nasměruje průmysl i domácnosti k brzkému zchudnutí v pofiderním zájmu ideologie, která chce odvrátit probíhající změnu klimatu.

Ponechme nyní stranou všemožná zdražení bydlení, dopravy a života vůbec, které občany Česka čeká a které líčí někteří novináři a komentátoři a které popsal také autor tohoto textu v jiném svém komentáři, jak vláda ČR programově připravuje své občany na „zelenou“ chudobu. Soustřeďme se na to, co je klíčovým strategickým východiskem zelené tranzice, tedy spíše pokusu o dekarbonizační revoluci tak, jak z ní SEK a NKEP vycházejí. Jde totiž o to, že nejstrašlivějším bubákem klimatické hysterie se stalo uhlí a energie z něho. To má být co nejdříve zlikvidováno. A jak bude nahrazeno?

Jestliže ještě v roce 2022 se mohla česká elektroenergetika spoléhat na stabilní celkový výkon uhelných elektráren 9,4 GW, má z nich zbýt do roku 2030 jen naprosté minimum – úvahy kolísají mezi 3 GW až pouhými 500 MW (v tzv. nekritičtějším scénáři). Jaderná energetika zůstane na svých stabilních 4,2 GW, elektrárny na zemní plyn mají zvýšit svůj výkon asi o třetinu. To, co Česko má posunout do světlých zelených zítřků je zpětinásobení výkonu solárních elektráren na 10 GW a větrných zdrojů na 1,5 GW. Ovšem šéfreportérka téhož Seznamu Zprávy Zuzana Kubátová publikovala v téže době jako kolega Nádoba jiný článek, v němž na faktech konstatuje, že plány na instalaci takových kapacit občasných zdrojů energie (OZE) jsou v Česku nereálné.

Nicméně i kdyby taková kapacita díky schváleným instalačním a lobbisticky prosazovaným provozním dotacím (tedy vlastně zopakováním prvního solárního tunelu, který české spotřebitele elektřiny a daňové poplatníku přijde do roku 2030 na neuvěřitelných 800 miliard korun) vznikla, postavit elektroenergetiku Česka dominantně na OZE je nesmysl, pokud to není přímo ekonomicky zločin.

Důkaz? V prosinci 2023 dle statistiky Energetického regulačního úřadu se na netto výrobě a spotřebě elektřiny v ČR tehdejší instalovaný výkon 2,15 GW solárních elektráren podílel zanedbatelnými 0,53 procenta, větrné zdroje o jmenovitém výkonu 340 MW jedním procentem. Každý si umí tyto cifry násobit pěti pro cílovou kapacita roku 2030, aby zjistil, že nás čeká průšvih. Protože loni v prosinci uhelné elektrárny kryly bezmála 47 % čisté spotřeby, jaderné 45 %. Podobné je to i v jiných zimních měsících. A uhelných zdrojů se chceme zříci podle teoretických modelů SEEPIA vypracovaných Karlovou univerzitou, z nichž NKEP a SEK nepochybně vycházejí? No celoročně tato matematika vychází, ale v denních, týdenních i měsíčních řezech v nejnáročnějším zimním období nikoli. A to se zde nebavíme o českém teplárenství, které by zánikem uhelných elektráren, následně také nerentability dolů přišlo o uhlí jako klíčovou surovinu pro dálkové vytápění 1,6 milionu českých domácností.

Nyní přichází ke slovu státní firma ČEPS, která kromě péče o centrální přenosovou soustavu a její stabilitu má ze zákona národní i mezinárodní povinnost zveřejňovat každoročně analýzu zdrojové přiměřenosti naší elektroenergetické soustavy. Její loňská zpráva na počátku března MAF CZ 2022 vyvolala doslova šok, že dekarbonizační scénář Česko zavleče do horentních nákladů a nepřijatelného rizika deficitu elektřiny a tím také její drahoty. Vedení ČEPS, které dle zpráv z informovaných zdrojů dostalo „kartáč“ a zřejmě šlo i o hrozbu personálních změn, má klíčové politiky státu SEK a NKEP zřejmě „přikrýt“ tak, aby se na ČEPS mohli všichni odvolat, že energetická stabilita Česka takto „vyjde“. Podmínky v Česku se ale po roce (kdy dosud nová analýza ČEPS vydána nebyla) jen zhoršily.

Takže jde o alibistické a oportunistické rozhodování možná i s notnou dávkou cynismu při nezbytné znalosti faktů a čísel alespoň ve vybraném okruhu státních úředníků držících se pevně svých křesel. A to na základě skutečnosti, že politici a jejich administrativa rozhodující o osudu energetiky, ekonomiky i celé společnosti vlastně nenesou za své verdikty žádnou trestně-právní odpovědnost. Jestliže ČEPS ještě loni i v rocích před tím tvrdil, že hranice energetické bezpečnosti Česka je při maximálně 10% závislosti na dovozu elektřiny, nyní je toto číslo v zájmu splnění ideologie dekarbonizace najednou zapomenuto a do země mají být s výpadkem stabilních zdrojů importovány až desítky TWh ročně. . Odkud a za kolik, když v zimě bude příkladně i německá energetika deficitní? Loňská netto spotřeba elektřiny v ČR v důsledku energetické a ekonomické krize klesla s 57 TWh na úroveň před 14 lety. A to má spotřeba elektřiny podle prognóz ČEPS postupně do roku 2040 růst až na dvojnásobek dneška.

Až bude premiér Fiala a jeho ministři zřejmě ve středu 17. července zasedat ve Strakově akademii a klíčové vládní dokumenty o energetice schvalovat, asi nebudou mít před sebou analýzy posledního vývoje energetiky Německa, kde v minulých dnech došlo v podstatě k revizi zelené revoluce.

Za prvé: Německá vláda nemá v úmyslu zavést zákon, který by posunul postupné vyřazování uhelné energetiky z oficiálně dohodnutého data ukončení v roce 2038 do roku 2030. „Zákonné ustanovení se neplánuje,“ řekl ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck podle zprávy deníku Tageszeitung (taz) z 10. července. Tedy slyšte, předpokládaný zákon o rychlejším konci uhlí v Německu NEBUDE přijímán. Ministr hospodářství a ochranu klimatu Robert Habeck (Zelení) uvedl, že provozovatelé by mohli „dobrovolně“ vypnout elektrárny poškozující klima dříve, protože je k tomu přiměje rostoucí cena CO₂ v důsledku reformy, jakým EU organizuje obchodování s emisemi (tedy snižováním objemu povolenek s cílem zvýšení jejich ceny), což výrobu elektřiny z uhlí činí stále méně hospodárnou. Vše je to je na rozhodnutí soukromého sektoru, řekl alibisticky Habeck.

Skutečnost, že jsou němečtí experti skeptičtí k plánům vlády, není neobvyklé. Ale že plány rychle budovaných nových kapacit záložních plynových elektráren jasně odmítne i vládní instituce, to je už na pováženou. 21. prosince 2023 vydala Spolková agentura pro sítě (Bundesnetzagentur) tiskové prohlášení, v němž své vládě fakticky zakázala nejméně do 31. března 2031 nařídit ukončení provozu v 31 černouhelných elektrárnách. Tyto systémově relevantní elektrárny jsou podle agentury životně důležité pro zásobování elektřinou a stabilitu německé sítě.

Za druhé: Zásadní problém úspěchu tažení Berlína za rychlejší odchod od uhlí spočívá v tom, že vedle nedostatečného tempa výstavby solárních a větrných zdrojů a úložné kapacity v bateriích a vodíku, je v nedohlednu naplnění slibované vládní strategie výstavby nových velkých paroplynových elektráren. Vzhledem k nezájmu soukromých investorů reagovat na vypsané aukce nyní spolková vláda upravila podmínky pro aukce, které chce realizovat na přelomu let 2024 a 2025. Od plánování po zprovoznění plynové elektrárny uplyne ovšem dle německých analýz minimálně šest let. Do roku 2030 tedy v Německu zřejmě nikdo ani jednu velkou novou paroplynovou elektrárnu nepostaví.

Berlín nabídne asi až počátkem roku 2025 pro aukce 5 GW nových plynových elektráren (PPE), které nemusí být ihned schopné spalovat zelený vodík. Následovat bude aukce na dalších 5 GW elektráren, které musí být provozovány na zelený vodík, ale až od osmého roku provozu. Dva GW starých plynových elektráren by se měly technologicky modernizovat na vodíkovou strategii. V další vlně by měla být po aukcích postavena další kapacita PPE tak, aby Německo disponovalo k současnému existujícímu výkonu 32 GW v PPE novými 18,8 GW. Předpokladem k tomu jsou tržní dotace. To ovšem dosud Evropská komise neschválila.

Generální ředitel energetické společnosti LEAG uvedl, že vládní návrh na aukce nových plynových elektráren přichází s nejméně dvouletým zpožděním. „Toto zpoždění je katastrofou pro energetickou transformaci,“ řekl Thorsten Kramer v rozhovoru, který 12. července otiskl týdeník Wirtschaftswoche. Zvýšení nákladů na výstavbu nové infrastruktury o zhruba 50 procent za poslední čtyři roky by podle manažera přechod dále zkomplikovalo firmám, které ji mají realizovat. Ředitel argumentoval, že žádná společnost nezačne investovat, dokud nebude jasné, jak budou financovány dodávky vodíku a výstavba elektrárny. „Musí to být ekonomicky životaschopné. Nepostavíme elektrárnu, pokud nám nebude vydělávat peníze,“ prohlásil Kramer. Jak dodal, plánovaných 10 GW ve výběrových řízeních na nové plynové zdroje nevyplní mezeru v německé dodávce stabilní elektřiny, kterou LEAG odhaduje mezi 20 a 30 GW chybějícího výkonu v roce 2030. Za těchto okolností si nelze představit odchod od uhlí ani v roce 2035, prohlásil ředitel LEAG.

Za třetí: Německo a jeho nechvalně proslulá energetická zelená tranzice jménem Energiewende narazila na finanční bariéru. Německý zákon o podpoře obnovitelných zdrojů (EEG) platný od přelomu tisíciletí se tak zásadně mění a od ledna 2025 už nebudou garantovány výkupní ceny z OZE. Berlínská levicová vládní koalice v polovině roku 2022 ulehčila spotřebitelům v ceně elektřiny s platbou na podporu OZE (v přepočtu asi 1,60 Kč za kWh) a převedla ji na státní rozpočet. Stále větší instalovaná kapacita solárů a větrníků (dnes přes 152 GW tedy dvojnásobek maximální denní zátěže elektro soustavy) ovšem znamená, že čím více svítí a fouká, tím více se státní kasa v Berlíně prohne, příští rok by to mělo být asi 17 miliard eur (430 mld. Kč). Vláda v Berlíně přenese podporu občasných zdrojů energie (OZE) z výkupních cen na instalační dotace. Kromě toho zastavila podporu výkupních cen v době, kdy dosahují záporných cen, čímž o dva roky dříve plní směrnici stanovenou Evropskou komisí. To vše už vyvolalo patřičnou nervozitu mezi lobbisty za OZE. „Experimentování s radikálním posunem ke grantům na investiční náklady riskuje nejistotu na trhu,“ uvedla BEE, lobbistická skupina pro OZE, kterou citoval zpravodajský portál euractiv.de. Nicméně německá vláda musí začít plnit slib daný voličům, že s koncem využívání uhlí nejpozději v roce 2038 skončí jakákoli dotační podpora OZE.

Je však jisté, že zastavení garance výkupních cen dosažených v aukcích pro solární a větrné zdroje bude mít zásadní vliv na soukromou motivaci tyto zdroje stavět a provozovat. Německo stále plánuje, že v roce 2030 chce mít v OZE instalovaný jmenovitý výkon 350 GW tak, aby se podílely z 80 % v energetickém mixu na výrobě elektřiny země. O dalších pět let by tato kapacita měla být dokonce zdvojnásobena se 700 GW na 100% podíl v mixu. Letos v březnu v obsáhlé a tvrdě kritické zprávě tyto plány označil za nereálné německý nejvyšší kontrolní úřad, Bundesrechnungshof. Podle jeho auditorů je navíc v důsledku zelené politiky nepřijatelně vysoká cena elektřiny s netransparentními položkami, které hradí zatím státní rozpočet.

Rozhodnutí berlínské vlády je součástí velkých kompromisů při dohodě předsedů koaličních stran stran jak o finálním rozpočtu Spolkové republiky za letošní rok, tak plánovaných příjmů a výdajů pro rok 2025. Ministr financí a šéf FDP Christian Lindner uvedl, že dohoda o upraveném rozpočtu na rok 2024 zahrnuje celkové výdaje ve výši 489 miliard eur a investice v hodnotě 52 miliard eur, zatímco dluh naroste o 50 miliard eur. Pro rok 2025 by celkový objem rozpočtu činil 481 miliard eur, investice by činily 57 miliard eur a nové půjčky 44 miliard eur. Kdysi rozpočtově odpovědné Německo má už dnes kumulovaný dluh státních financí v hodnotě 67 % vůči HDP, což je o sedm procent více než stanoví Maastrichtská kritéria. Aby rozpočtu ulehčila, svůj klíčový problém – splácení nákladného financování nové elektrické sítě a její správy v hodnotě 500 miliard eur do roku 2040, která není dosud v ceně elektřiny zohledněna, levicově zelená vláda v Berlíně rozloží na dobu dalších 30 až 40 let, tedy na bedra budoucích vlád a dalších generací občanů.

S tím srovnejme „zelený budovatelský optimismus“ vlády České republiky, která zřejmě na svém zasedání asi 17. července 2024 schválí komplexní zelenou transformaci republiky v podobě aktualizace SEK a NKEP, a to zřejmě na základě matematického modelování v projektu SEEPIA a postaveny na předčasném konci uhlí a nereálném tempu instalací solárních a větrných zdrojů, jež mají být vedle instalačních podpořeny také provozními dotacemi. Jak dopadne tendr na výstavbu až 4 nových jaderných bloků, se zatím jen spekuluje. Původní naprosto klíčové rozhodnutí vlády v polovině července o zásadní podmínce prosperity země spojenou s novými jadernými zdroji zřejmě kabinet zase odsune až na konec srpna.

Je na tom snad česká vláda se stavem státního rozpočtu lépe než německá? Sotva, to jen klíčové změny i z nejzelenější evropské země Německa nedoléhají do sousedního Česka. Nemluvě o tom, že když Německo nezvládá výstavbu nových PPE, přičemž plyn má k dispozici podstatně ve větším, objemu a levněji ve svých pobřežních LNG terminálech než vnitrozemské Česko, má Praha ambici být lepší než Berlín? Když přitom loni 23. října šéf ČEZ Daniel Beneš v rozhovoru pro Seznam Zprávy jasně řekl, že do roku 2030 nikdo velkou plynovou elektrárnu v ČR nepostaví? Navíc i existující úvahy o nějakých „rezervních“ zbytkových možnostech výroby elektřiny z uhlí ve spojení s kapacitními platbami zřejmě nemají naději na schválení Bruselem.

Přestože vláda v Berlíně chrání a dotuje cenu elektřiny, jak jen může, výhledy jsou spíše temné. Jestliže se po energetické krizi v kontextu covidové pandemie a ukončení dodávek ruského zemního plynu po Putinově invazi na Ukrajinu ceny elektřiny a plynu prudce zvýšily, v první polovině roku 2024 klesly ceny pro německé domácnosti asi o čtyři procenta. Vyplývá to z propočtů srovnávacího portálu Verivox. Přesto němečtí odborníci nepředpokládají, že budou ceny dále klesat. Naopak. Obří náklady na posílení sítě (20 tisíc km na souši a 15 tisíc km na moři pro nové propojení a superinteligentní správu sítě) to vylučují. „Podle našeho názoru to pravděpodobně povede ke zdvojnásobení sazeb za plyn a elektřinu,“ řekl deníku Handelsblatt Ingbert Liebing, jednatel Asociace komunálních společností (VKU).

Český průmysl a domácnosti platí spolu se sousedními Němci, Dány, Belgičany, Italy a Španěly nejvyšší ceny elektřiny ze všech nových členských států ze střední a východní Evropy. Může za to skutečnost, že český trh s elektřinou se řídí podle německé burzy v Lipsku (viz úvodní obrázek/mapa EU se zeměmi v modré barvě s nejvyššími cenami elektřiny v roce 2022 dle Eurostatu).

Zatímco zelená energetická tranzice předpokládá v horizontu 10 až 15 let více než zdvojnásobení spotřeby elektřiny v Německu (totéž platí pro Česko), loni klesla netto spotřeba elektřiny v Německu podle Bundesnetzagentur meziročně o 9,1 % na 448,5 TWh. Jak vidno, Energiewende se realizuje na úkor deindustrializace a vyvolává recesi celé ekonomiky Německa, jehož HDP v roce 2023 klesl o 0,2 procenta a letos se očekává jen mizerný růst o dvě desetiny procenta HDP proti loňsku, což značí stagnaci. To je avízo i pro českou ekonomiku závislou z třetiny obchodní bilance na svém západním sousedovi, že si sotva může vést v klíčových ukazatelích hospodářství lépe. Ostatně pokles průmyslu a stavebnictví Česka za prvních pět měsíců 2024 této negativní prognóze odpovídá. Zelená dekarbonizační tranzice bez jakýchkoli analýz dopadů schvalovaná vládou tyto problémy ještě umocní.