Nejvyšším pánem ve státě je exekutor – s největšími pravomocemi, žádnou odpovědností a prakticky nepotrestatelný!

Je neštěstím země, že soukromé osoby vykonávají „spravedlnost“, která jim umožňuje bezpracné, nemravné zisky. V podstatě mohou, bez jakékoliv osobní odpovědnosti, likvidovat beztrestně existenčně i pracovně občany. Stát dal exekutorům do rukou „střelnou zbraň“, aniž by řešil, zda její majitelé mají i patřičné morální kvality ji nosit a používat, jako je tomu u těch skutečných. Exekutor je motivován především ziskem, je to pro něho pouze čistý obchod, kde žádná morálka a spravedlnost nemá místo. Obávám se, že jsou mezi nimi i psychopati, při vší úctě k těm poctivým a slušným. V jiných zemích jsou exekutoři zaměstnanci státu. To garantuje, že exekuce plní svůj účel a není zneužívána. Paradoxem je, že nejvíce na exekuovaných bohatne exekutor. Stát sice dostává nemalé částky, jsou ale nesrovnatelné s těmi, které musí poté vynaložit na sociální podporu obětí exekuce.

V 67 letech jsem, jako důchodce, likvidován českou justicí a exekutorem pomalu jako největší zločinec této země, alespoň podle výše drakonických, likvidačních pokut, jako bych byl milionářem. Zvláštní, že jsem žalován i za převzetí článků od jiných autorů, kteří žalováni nejsou?

Kolotoč pokut se opět roztáčí – právě jsem dostal další pokutu 100.000,-Kč za nezveřejnění omluvy do tří dnů od pravomocného rozsudku. Zajímavá je ta rychlost – jeden den žalobci informují exekutora a na druhý den už dorazila pokuta do datové schránky? Pokus o umlčení Hlasu svobody a demokracie pokračuje.

V exekuci je už v České republice cca 800.000 lidí – a stát stále nekoná. Jen bezmocně přihlíží tomuto bezpráví a zločinu na duši národa (dílo ODS a jejího bývalého ministra spravedlnosti JUDr. Pospíšila a JUDr. Ponikelského!). Je jí stále více ohrožována celá země. Strana, která si dá do programu změnu exekučního zákona, má v příštích volbách hlasy exekuovaných i mnoha slušných občanů, jisté.

Mimochodem prezident ČEK JUDr. Vladimír Plášil byl dvakrát pravomocně odsouzen, rozsudek nerespektuje a přesto, že jsem všechny odpovědné instituce informoval, je vše v pořádku?! Na druhé straně, může mít ČEK v čele slušného člověka, když se pod jejím jménem dějí vskutku zločiny proti lidskosti?

Občané si stěžují na fakt, že žijeme v bezprávním státě, ve kterém tragicky selhává justice. Soudy nejsou důvěryhodné, jejich tempo je hlemýždí. V zemi, ve které se občané nedovolají svých práv, se velmi špatně žije. Pro zlepšení obrazu ČR existuje pro českou justici jediná cesta: Justice musí zlikvidovat svou vlastní beztrestnou justiční a exekutorskou mafii. Jinak budou statisícové demonstrace narůstat. Hranice toho, co si lidé nechají líbit není nekonečná.

Všichni se divíme a budeme se divit stále více – pokud se budeme umět jen divit. Pouhé naříkání, kritizování a nekonání jen podporuje růst zla. Doplatíme na to nakonec všichni, nezačne-li se situace urychleně řešit.

Můj příběh pokračuje ad absurdum, věřím, že nakonec i ve prospěch této země. Už to není pouze o mně. Neměli bychom zapomínat na všechny obětí zločinného komunistického režimu a ve jménu jejich památky a odkazu začít konat, chceme-li jej být hodni. Polsko už svoji postkomunistickou justici začalo účinně řešit. Měli bychom Poláky následovat. Bez funkční a nezávislé justice a médií, není možná svoboda a demokracie. To komunisté dobře věděli. Třídní boj ani dnes pro bývalé i dnešní komunisty zdaleka neskončil.

Časovaná „exekuční bomba“ tiká a exploduje, pokud ji stát nebude brát na vědomí. Nejsou náhody, vše souvisí se vším – i ten nedávný „přepad“ Sněmovny ozbrojeným občanem. Neřešení problému vede k radikalismu a zoufalým činům. Nedivme se potom, že na Slovensku mají velké šance radikální populisté a že jim lidé podléhají. Mají už dost roky neřešených, nahromaděných problémů a zločineckých poměrů v zemi.

Stali jsme se rukojmím všehoschopných exekutorů a politiků, kteří je v jejich zločinnosti podporují. Celá země jakoby zmkla a usnula. Vidíme to všude, hlavně na venkově – občanská a společenská pospolitost zcela zmizely. Lidé se jen míjejí, nekomunikují už ani doma, dívají se na různé krabičky na životy druhých, místo aby žili své životy. Je to ticho před bouří? Nahromaděná  energie, je obrovská a stále sílí. Bude to i tématem Milionu chvilek pro demokracii? Jeho statisícové demonstrace na Letné či Václavském náměstí by jistě rádo doplnilo i nemalé množství obětí exekuce a české justice.

Je potěšující, že v pátek bylo i téma exekucí na Hradě předmětem rozhovoru premiéra Babiše s prezidentem Zemanem. Věřme, že se toto téma stane hlavním politickým tématem této země a začne se konečně řešit v její prospěch a jejího obyvatelstva.

Nenechme si zločineckými strukturami ve správě země nadále ničit naše životy, naši zemi a naši budoucnost – i na úkor budoucích generací.

• Jan Šinágl