„Nedozrál.“ Promluvil muž, který znal Pavla, když byl ještě rozvědčík

Pavel Beneš, bývalý spolužák Petra Pavla, promluvil pro kanál „Aby bylo jasno“ o podrobnostech zpravodajského výcviku v letech 1988–1989. Jak on, tak budoucí prezident tehdy studovali obor s oficiálním názvem Speciální škola zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády. V kurzu se připravoval ve stejné třídě jako současná hlava státu. Vystupoval pod krycím jménem Pavel Benda, zatímco Petr Pavel používal krycí jméno Pavel Pávek.

Beneš popisuje tehdejší přípravu jako velice sofistikovanou. Účastníci od začátku přesně věděli, že budou působit buď jako agenturní pracovníci, nebo jako odborníci pro vojenského přidělence při zjišťování informací v zemích na druhé straně. Cílem bylo po třech letech dosáhnout velmi dobrých znalostí práce agenturního pracovníka a výborné jazykové vybavenosti. Frekventanti se museli naučit dva jazyky pro případné nasazení ve vybrané zemi.

Podle Beneše příprava předpokládala naučit se takzvanou eliminaci chyb. Jak sám uvedl: „Najít si vždy takové řešení, abyste nebyl prozrazen, splnil úkol a v případě nejhorším velmi rychle zmizel.“ Proškolování probíhalo na praktických činnostech.

Praktická výcviková část se odehrávala v Praze, kde účastníci bydleli v konspiračních bytech ve Vršovicích. V každém pokoji žili dva až tři důstojníci a museli striktně dodržovat pravidla vstupu do budovy, aby nevzbuzovali podezření.

V ulicích Prahy pak probíhala operativní cvičení zaměřená na komunikaci i sledování. Beneš zmínil, že jedním z úkolů bylo navazování kontaktů s libovolnými lidmi. „Měli jsme za úkol navázat kontakt tak, aby ten člověk byl schopen nám v budoucnosti něco říct ze svého intimního života, rozumíte, takové ty věci, který se neříkají běžně,“ vysvětlil bývalý voják z povolání a spolufrekventant Petra Pavla ze zpravodajského kurzu z dob studené války. Výcvik se věnoval i psychologii vytipování vhodných adeptů a jejich přesvědčování ke spolupráci.

Součástí přípravy byla rovněž výuka sledování a obrany proti němu. Účastníci se učili rozpoznat, zda se kolem nich netočí stále stejní lidé, a osvojovali si návyky jako nechodit do práce stejnou cestou nebo využívat odrazy ve výkladních skříních. Výcvik zahrnoval i přípravu a výběr míst pro přebírání či předávání úkolů agentům.

Beneš v rozhovoru výslovně odmítl tvrzení, že by výcvik připravoval budoucí diplomaty, neboť diplomatická škola představuje zcela odlišnou přípravu. Základy zpravodajské činnosti jsou podle něj stejné na Západě i na Východě a absolventi byli připravováni na univerzální fungování v praxi.

Hovořil také o kádrových problémech svého spolužáka. „Jeho kádrový profil nebyl zdaleka tak jednoznačný a v určitých obdobích se v něm objevily vážné výhrady ze strany nadřízených,“ padlo na adresu Pavlova tehdejšího působení v Československé lidové armádě. Obcházet standardní služební i stranické postupy nebylo pro běžného důstojníka možné. V kádrovém spisu bylo zmíněno, že Pavel „nedozrál“.

Beneš v této souvislosti zdůraznil, že právě tyto kádrové komplikace vedly v určité fázi k oficiálnímu nedoporučení k dalšímu služebnímu postupu. „V dochovaném hodnocení doslova stojí, že vzhledem k některým povahovým rysům a nedostatečně prověřeným ideologickým postojům se nedoporučuje jeho zařazení do vyšších zpravodajských struktur,“ citoval z historických dokumentů.

Pavel Beneš se v rozhovoru vyjádřil také k okolnostem, které provázely začátek kariérního růstu Petra Pavla a jeho přijetí do elitního zpravodajského kurzu. „On tam měl kádrové nedoporučení od svých přímých nadřízených i ze strany základní organizace KSČ,“ prohlásil Beneš. Přesto však podle něj došlo během velmi krátké doby k zásadnímu obratu, který označil za neobvyklý raketový vzestup. „Během jednoho jediného měsíce se mu podařilo získat doporučení od šesti generálů,“ popsal Beneš s tím, že takový postup vyvolává otázky ohledně zákulisního vlivu.

V této souvislosti Beneš zmínil i roli prezidentova otce, který v té době působil jako vysoce postavený zpravodajský důstojník. „Bez výrazného vlivu jeho otce, který se v prostředí vojenského zpravodajství pohyboval, by k takovému rychlému zvrácení kádrového posudku nikdy nedošlo,“ dodal Beneš v rozhovoru pro kanál Aby bylo jasno.

Dalším výrazným tématem, ke kterému se Pavel Beneš v rozhovoru vyjádřil, byly nesrovnalosti v dotaznících pro bezpečnostní prověrky, konkrétně otázka přiznání příbuzenských vazeb v západních zemích. Podle Beneše byly tyto informace pro tehdejší vojenské zpravodajství zcela zásadní.

„V dotaznících pro prověrku na přísně tajné musel každý z nás pravdivě uvést, zda má nějaké příbuzné v takzvané kapitalistické cizině,“ vysvětlil Beneš. V případě Petra Pavla se však podle něj objevil jasný rozpor mezi tím, co oficiálně vykazoval v kádrových materiálech, a tím, co později vyplynulo na povrch v médiích.

„Kdyby v té době přiznal příbuzné v Americe, tak by tu prověrku na přísně tajné v životě nedostal a do toho kurzu by se vůbec nemohl dostat,“ uzavřel Beneš s tím, že zatajení těchto okolností bylo klíčové pro pokračování Pavlovy kariéry v tehdejších vojenských strukturách.

Beneš se domnívá, že buď Pavel lhal tehdy, aby prošel prověrkou, nebo si strýčka v USA vymyslel později pro média.

Pavel Beneš se dotkl také osobnostního profilu Petra Pavla a toho, jak se chová ke svým spolupracovníkům či podřízeným. Zkušenosti z doby společného studia v elitním zpravodajském kurzu podle něj ukazují na dlouhodobé charakterové vlastnosti, které se projevují i v jeho současném působení.

„On v sobě vždycky měl poměrně výrazný despekt k lidem, které považoval za méně schopné nebo pro něho neužitečné,“ popsal Beneš své dojmy z někdejšího kolegy. Vzpomněl i na konkrétní situaci z výcviku, kdy žádal o studijní pomoc s cizím jazykem. „Když jsem ho tenkrát požádal o pomoc s francouzštinou, tak mi stroze odpovídal v tom smyslu, že se s takovými lidmi vůbec nebaví,“ uvedl Beneš s tím, že tento odstup a jistá nadřazenost byly pro Pavla typické.

Tento přístup k lidem se podle Beneše přímo promítá i do dnešního dění na Pražském hradě, kde se v prezidentské kanceláři odehrála řada personálních změn. Podle jeho slov jde o pragmatický kalkul, kdy lidé v Pavlově okolí plní jen dočasnou funkci. „Jakmile pro něj někdo přestane být užitečný nebo projeví jiný názor, tak se ho velmi pragmaticky a bez jakýchkoliv rozpaků zbaví,“ konstatoval Beneš s odkazem na to, že tyto vzorce chování pozoroval u Petra Pavla už před lety.

Mohl být Petr Pavel dvojitý agent?

„Příprava v kurzu nebyla cílena na nějaké diplomatické poslání, byli jsme cvičeni jako univerzální operativci, kteří museli zvládat práci v jakémkoliv prostředí,“ vysvětlil Beneš. Na dotaz, zda základní výcvik umožňoval plynulý přechod a fungování ve prospěch jiných struktur, reagoval bez pochybností. „Já jsem přesvědčen, že ano. Víte, ono zásady zpravodajské činnosti jsou v podstatě stejné jak na Západě, tak na Východě,“ prohlásil Beneš. Podle jeho slov tak nebylo problémem adaptovat se na měnící se geopolitickou situaci na počátku devadesátých let.

Beneš se domnívá, že pokud k takové dvojí roli došlo, šlo o logické vyústění tehdejšího vývoje, než se Petr Pavel plně a jednoznačně zorientoval směrem k západním strukturám. „Ten přechod pro něj nebyl problém, protože metodika a techniky operativní práce zůstávají stále stejné, mění se jenom zadavatel a strana, pro kterou pracujete,“ dodal Beneš.

Propojení Hradu s obranným průmyslem a zbrojařskou lobby

Téma rozhovoru se stočilo i k současnému dění na Pražském hradě a k lidem, kteří mají na rozhodování hlavy státu největší vliv. Pavel Beneš se v rozhovoru otevřeně vyjádřil ke složení prezidentova týmu i k roli klíčového poradce. „Petr Kolář je ten hlavní mozkový trust a stratég celého toho projektu, který Petra Pavla přivedl až do prezidentského úřadu,“ prohlásil Beneš k zákulisnímu působení bývalého diplomata. Podle Beneše na tom nic nemění ani to, že Kolář později ztratil přímý oficiální úvazek na Hradě a působí jako externí konzultant.

„Prohlášení o tom, že už tam oficiálně nepůsobí nebo nemá bezpečnostní prověrku, je jenom formalita pro veřejnost, ten reálný vliv tam zůstává naprosto zásadní,“ zdůraznil Beneš. Vliv okolí se podle něj výrazně propisuje také do bezpečnostní a obranné politiky státu.

V této souvislosti Beneš zmínil i propojení hradního prostředí s obranným průmyslem a zbrojařskou lobby. Podle jeho názoru jsou různé zahraniční iniciativy a vojenská pomoc úzce spjaty se zájmy velkých hráčů v tomto odvětví. „Prezident se stal tváří zájmů zbrojařských skupin a obchodníků se zbraněmi, kteří z té současné situace masivně profitují,“ uvedl Beneš ve videu s tím, že vojenské zázemí a orientace Petra Pavla z něj činí ideálního reprezentanta pro prosazování těchto specifických zájmů.