
Lidí žijících od výplaty k výplatě přibývá. Nějak se nám nedaří
ŠTĚPÁN CHÁB
Server iDnes přišel s informací, že lidí žijících od výplaty k výplatě přibývá. Za čtyři roky z devíti na třináct procent domácností. Nějak se nám nedaří.
Ekonom Pavel Peterka pro server iDnes pronesl, že za rozevíráním nůžek mohou drahé hypotéky. Hypotéku nemám, včera, týden před výplatou, jsem na účtu objevil překvapených 67 korun českých a musel volat naší šéfové o zálohu, protože dnešek zasvětím expanzi do Krajské liberecké nemocnice, kde se budou učené hlavy rozmýšlet, zda mě zase poslat pod kudlu. Těch 67 překvapených korun českých mi tam zanechal stát, pod jehož konsolidačním balíčkem a zvýšenými platbami na sociální pojištění se mi začínají podlamovat kolena. K tomu jídlo, energie a další obvyklí podezřelí. Hypotéka? Tu kdybych měl, týden před výplatou se mi protáhne na týdny tři, předpokládám.
Proč zasvětím dnešek expanzi do Liberce? Na tom se toho dá ukázat mnoho.
Ale vraťme se k Lužické nemocnici v Rumburku. Protest proběhl, petice koluje, odpor je našlápnutý a třeba, dá-li pánbu, k něčemu povede.
Povede?
Ani omylem. Sem nikdo nepůjde. Rumburk je malebný, milý, ale Praha to není. A kdo by chtěl odejít z centra dění do centra úpadku? Nikdo.
Kde se ten úpadek vzal?
V posledních třiceti letech, kdy jsme… stavěli rozhledny, dětská hřiště, cyklostezky a naplňovali statistiky vylidňování regionů při likvidaci tamního průmyslu a výroby.
V Rumburku je autobusová zastávka. Nese hrdé jméno Rumburk Bytex. Stále to jméno nese. Ale samotný Bytex, mamutí výroba věcí pro domácnost, je v prachu. Nezbyla po něm ani cihla. Zmizela fabrika, zmizela i přidružená učiliště, zmizela soběstačnost kraje. Zůstala jen zastávka se jménem podniku, který už neexistuje, a kolem něj jezdí autobusy dotované krajem, které odvážejí mladé lidi pryč. To je diagnóza třiceti let „transformace“ do nebytí.
„Nůžky mezi nízkopříjmovými a ostatními příjmovými skupinami se rozvírají. Zanedbáváme příhraniční regiony a osoby ohrožené, což se nám vymstí v laciném populismu a jakoby osvíceném autoritářství,“ řekl pro iDnes David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni. Příhraniční regiony nezanedbáváme, hodili jsme je přes palubu. Zbyly jen z unijních fondů hrazené blyštivé fasády úřadoven, za nimi lumeni a jejich rozhledny. Lumeni bez koulí na to, jednat jako skuteční politici. Sice obecní, ale skuteční.
Dobře, dobře, zapřeháněl jsem si. Starostové nejsou nutně všichni padlí na hlavu – oni jen tancují tak, jak jim dotační aparát píská. Na rozhlednu v údolí nebo na předraženou cyklostezku odnikud nikam dostanete z evropských fondů miliony. Ale na provoz nemocnice nebo vůbec její opravu nic. Rozvoj regionů. Komika. Čistá komika populistické politiky samotné Evropské unie. O státu nemluvě. Sem tam se tu zjeví politik z Prahy, zahřímá do médií, že s krajem se musí něco dělat, a po nástupu do limuzíny po něm není vidu ani slechu. Praxe. Všech. Ať těch hodnotových, nebo těch populistických. Museli by totiž řešit systémový problém. A to jde těžko, když jste jen prospěchář z Prahy. Ten pragocentrismus, jak ten mi leze na nervy.
Ale odskok zpět ke Šmejkalovi. Když lidem vezmete práci, seberete jim vlakové spoje, zavřete jim lůžkovou péči a necháte je na pospas drahým energiím, a pak se v Praze u sójového latté divíte, že ti lidé nevolí vaše správné demokratické strany, jste buď slepí, nebo nebezpečně arogantní. Tenhle kraj nevolí na truc – tenhle kraj volí z pudu sebezáchovy. A ano, vždycky blbě. Vždycky blbě. Protože ten průšvih, který tu zanechalo posledních třicet let, se nedá vyřešit očividně z žádné strany.
(Komická vsuvka. Máme tu i našeho senátora. Linharte na něj volají. Ten se teď před volbami, kde bude obhajovat svůj mandát, probudil a začal psát jímavé příspěvky na sociální sítě o záchraně Lužické nemocnice. Je to legrace. To probouzení. A následné usínání. A probouzení. A usínání. Holt, volby.)
Pak se tu někdo diví, že domácnosti padají na hubu? Třináct procent není málo. Vzrůst o čtyři procenta za čtyři roky není málo. Do republiky se pomalu plíží bída.
No nic, jdu se chystat na Liberec. Jak já tam českému zdravotnictví pustím žilou, to bude až k neuvěření.

To je ta havlova „občanská společnost“-velké gratulace…👍
„Lidí žijících od výplaty k výplatě přibývá.“
– – – –
Však oni nám to zdůvodní tím, že se všichni měli lépe učit, víc makat, častěji měnit nebo neměnit zaměstnání, být flexibilnější, měli si říct o větší mzdu…. Sice se většina lidí má stále hůř, ale celkově se máme stále lépe a každý může být miliardářem, protože máme svobodu. Vítejte v kapitalistické demokracii.
Někdy je i starý člověk nakonec hloupý, měli jsme s manželkou poměrně slušné peníze po rodiĉích z prodeje jeich nemovitosti.
Pod vlivem pocitu postarat se o své potomky jsme téměŕ vše darovali dcerí na rekonstrukci jejich domu a synovi aby nebyl oßizen přepsali náš dům s věcným bŕemenem na dožití.
Lidumilné rozhodnutí z nás v podstatě udělalo žebràky bez majetku závislé na podprůměrném důchodu, žádné dovolené u moŕe a podobně, spíše strach z náhlých výdajů a pocit, že zemŕeme jako žebràci, po kterých nic nezbylo.Dnes už to víme a nejsme na tom psychycky moc dobŕe a obracíme každou korunu, ač jsme mohli žít v naprostém klidu a pohodě, bohužel už se to nedà vzít zpět. Zajímalo by mne zda jsme opravdu tak hloupí sami, nebo nás je více, co se obětovali tímgo způsobem.
Buďte rádi že nejste Inuité (Eskymáci).
Ti své staré nemohoucí rodiče večer vynesou před iglů na mráz,
a počkají do rána, až se o ně příroda postará.
…..a mám to zadarmo!!! 😂😂😂😂
Ano, byl výběr, zda na tom budete špatně vy, nebo vaše děti. Každopádně tak, aby se měli dobře všichni to v dnešní době možné není. Ale pokud díky tomu rozhodnutí například máte vnoučata, která by se možná ani jinak nenarodila, tak to možná tak špatné rozhodnutí nebylo. Navíc mnoho lidí takovou volbu jako vy nemělo a mít nebude – nemohou ani pomoci dětem, ani utrácet. Z hlediska hodně lidí tedy stejně patříte k těm šťastnějším. To že jste pomohli dětem podle mě také není úplně špatné.
Jezdívám kolem jedné upadající fabriky.
Která je historická (a více než 100 let prosperovala. No a kolem jsou malé, ošklivé domky. Sem tam nějaký opravený.
To jsou obydlí, která si na přelomu 19 a 20 století stavěli místní dělníci. Z dělnického platu a s ženou v domácnosti…
Něco je tu dnes nastaveno špatně. Moc špatně.
Je toho špatně hodně, ale přelom 19 a 20 století bych za příklad nedával. Možná někteří dělníci měli možnost něco stavět, ale většina na tom také byl dost bídně. Jenže to už nevidíte, vidíte jen ty domky. I po dnešní době zbydou věci, kteří vybudovali ti úspěšnější. Dnešní doba je horší o to, že je snadnější nahrazovat populaci přistěhovalci a převádět technologie a kapitál do cizích zemí. To s rozvojem techniky muselo nastat. A musíme civilizaci nastavit tak, aby se tomu dokázala bránit. Kdybychom ji nastavili tak, jak byl nastavená na přelomu 19 a 20 století, tak 95% bude do půl roku naprosto v pr…. Pokud by stačilo vzít něco z minulosti a aplikovat to, už by se to dávno udělalo. Jenže pokud se k tomu někdo přiblíží, situace se ještě zhorší a další volby vyhraje někdo jiný. Proto to nejde zavést. A je to štěstí, protože kdyby se ti co to tvrdě prosazují dostali k moci, tak nás brzo zlikvidují. Stojíme před novými problémy a potřebujeme nová řešení.
Pokud by stačilo vzít něco z minulosti a aplikovat to, už by se to dávno udělalo.
************************
Pokud by se po převratu hromadně nerušilo vše, co fungovalo za komančů, nemuselo by se to vymýšlet a zavádět znovu.
Například jak se píše nahoře, zvláštní a speciální školy. Nebyly by problémy s prachy na inkluzi od blbé Valachové.
Můj názor je ten, chcete zlikvidovat nějaký obor? Nastrčte tam blbou babu, nejlépe blondýnu. Školství, obranu, finance……
Mnoho lidí totiž UMÍ hospodařit jako paní SCHILLEROVÁ.
Nasekat obr dluh, tvrdit, že půjčka není dluh.
Pak stačí třeba tady zažebrat, jak to dělá pan Kříž pro web – to je pro svůj džob, jak to dělá Vidlák – no a je to.
Herci – někteří fňukají že mají málo, ale chlubí se jak si jen tak zajedou do Vídně na kafíčko.
Ten kdo kňučí že má málo – TOMU UBRAT.
To říkávala moje moudrá babička, která hospodařila s málem a dobře. Sice pro pírko přes plot neskákala, ale věděla, že půjčky chodí s bučky. Na rozdíl od paní Alenky, která umí počítat asi jako umí anglicky.
Nízkopříjmový – vysokopříjmový? Žiju a hospodařím tak na co mám.