Koukám, že ty letošní vánoční pohádky pořádně hejbou žlučí

Ten totiž u příležitosti jakéhosi výročí, jeho nebo divadla Semafor, to už opravdu nevím, vzpomenul na doby temna se slovy, že divák byl citlivý na jakoukoliv narážku a že se často popadal za břicho smíchy i tam, kde to nebylo vůbec očekáváno a teprve později autoři pochopili, že tam divák kdesi v koutku viděl narážku na proradný bolševický systém. Na tom ostatně fungovalo například i Televarieté, kde v anekdotách a průpovídkách lidé viděli protikomunistický odboj paní Bohdalové a pana Dvořáka.

Zdá se, že dnes se tato doba vrací a to v podobě pohádek. Ono totiž zábavy u které bychom se u televize smáli moc není, filmů s jinotaji se také moc netočí a tak tu jsou pohádky a divák Český tam hledá a hledá a srdce Evropy div se – nachází. A jako v minulosti, i to co tam není.

Letos se to týkalo dvou pohádek. Čertí brko a Čarovný kamínek. Obě pohádky mimořádně nepovedené, mimořádně neatraktivní. I tu přispěchali znalci a vědátoři a v oněch dvou pohádkách nalezli narážky na současnost, na politickou situaci, na ekologii, na sluničkáře ( stále nevím co nebo kdo to vlastně je). Dokonce se objevily konkrétní figury z politické arény, které snad mohly být předlohou pro toho či onoho negativního pohádkového hrdinu.

Jenže, milí zlatí… ono je to trošku jinak a vy všichni, kdo bouříte proti údajné propagandě moc rádi zapomínáte, že pohádky vždy byly, jsou a prostě musí být o boji dobra se zlem. Vzpomeňte například na Rumcajse kterak bojoval s vrchností. Vzpomeňte na Trautenberka. a s hraných pohádek? Máme tu přece přihlouplého krále Pikolu z Tří veteránů, nebo Kazisvěta z princezny se zlatou hvězdou. Jen například. Anebo tolik milovaná pohádka s Čerty nejsou žerty. Správce, generál a trouba král, chamtivý a neschopný, skvěle zahraný panem Kemrem.

Pohádky jsou prostě od toho aby vyprávěly o boji dobra se zlem. A jestli příběh reflektuje současné dění? Inu, nebude asi na škodu si uvědomit, kdo se dnes nejčastěji dívá na pohádky. Myslím tím České, hrané. Anebo myslíte, že děti 12 a níže hlasují a komentují na ČSFD? I když, jak tak některé komentáře čtu, občas to vypadá na věk kolem 8 let, nicméně faktem je, že nejvděčnějším příjemcem pohádek vánočních i nevánočních je dospělý divák. Ten radosti chrochtá nad novým počinem pana Trošky, vrní blahem nad Andělem páně a dožaduje se trojky ( me too), či se radostí rozplývá nad další pohádkou pana Zelenky.

A naopak je to zase dospělý divák je ten, který volá po ztrestání těch co natočili cosi co se nepovedlo. Ditě asi těžko bude psát o daňových poplatnících, co zaplatili projekt urážející Babiše ( nebo někoho jemu podobného – vzdáleně).

Pro nás dospělé, se po roce 89 pohádky staly východiskem z filmové nouze. Přiznejme si to, ta lehkost, s jakou se natáčely komedie a veselohry dříve tu už není. Točí se inteligentní komedie, ovšem divák touží po neinteligentní veselohře. Prostě se smíchy popadat za břicho a bavit se u toho. Marně vzpomínám, u kterého z filmů, takzvaně „pro dospělé“, jsem se tak dobře pobavil naposled. Možná Dědictví, Černí Baroni, zpočátku asi i u Pelíšků. To je ale hodně málo.

A tak všichni vzýváme pohádky kde ten smích a zábavu nacházíme. A děti? Nedělejme si iluze, pokud to není Marvel nebo jiná fantasy, tak nás pošlou k šípku.

Pohádky k vánocům patří. Pravda, mají v posledních létech kolísavou úroveň. Tragická slíbená princezna nebo unylý pravý princ, loňský nemastný neslaný kouzelník Žito a letošní Čertí brko a Čarovný kamínek se určitě nestanou vyhledávanými díly. Hlavním důvodem není propaganda ale to, že opustily hravost a lehkost. U čertího brka hodně vadily písničky. Není totiž jednoduché napsat písničku tak, aby do pohádky sedla jako pověstná prdel na hrnec. Nemelodické nerytmické popěvky zde doslova otravovaly. Tedy s výjimkou skandování Čerti , čerti v hospodě. To bylo vtipné. Čarovný kamínek byl velkým oříškem k vydržení. Nebylo jednoduché vydržet do konce. V závěru mně napadla věta z Císařova pekaře : “ Patlama, patlama, paprťála žbrdluch.“ Tvůrci patlali patlali až zmatlali vše do mrtě. Navíc, jako by se inspirovali u jiné pohádky, jménem Řachanda. Lesní postavy byly vykresleny velice podobně.

Zkrátka, letošek se pohádkově moc nevydařil. Nemyslím že je důvod k zásahu rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jak zde na blogu bylo navrženo, nicméně by se měla ČT chytnout tak trošku za frňák a uvědomit si, že stavět na osvědčené kvalitě nikdy nemůže uškodit. A že není moc hospodárné že jsou schopní vyhodit do vzduchu těžké miliony za projekty s výsledkem nejistým, když na druhou stranu komerčně i umělecky prověřený Jiří Strach už několik let čeká marně na grant a podporu svého filmu Dlouhý, Široký a Bystrozraký.

Takže zase za rok.