3.4.2024
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Kolik nás to stálo a co jsme si za ty prachy pořídili?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

O velikonočním víkendu padlo další tabu. Ukrajinský president Volodymir Zelenski připustil, v rozhovoru s americkými novináři, že by se nějaké diplomatické rozhovory mezi Moskvou a Kyjevem mohly zahájit, aniž by se Ukrajina vrátila ke svým hranicím z roku 1991. To v praxi znamená, že už zcela oficiálně zlomil hůl nad nadějí, na znovuzískání Krymu a že je pravděpodobně ochotný se vzdát i dalších území.  V tichosti tak padlo pod stůl jeho dávné ultimátum, že se s Rusem bavit nehodlá, dokud vojensky nedobude všechny obsazené regiony.

Ne, tohle ještě není úplná kapitulace. Ale výrazného posunu Zelenského rétoriky, směrem k Putinovým podmínkám pro ukončení války, by si nevšiml snad jen hluchoněmý slepec. Z čehož se dá logicky usuzovat, že jsme se zase o krok přiblížili k nějaké formě účetní uzávěrky. Ke zhodnocení, co jsme do ukrajinské války (jako kolektivní Západ) investovali a co jsme si za ty prachy pořídili.

Evropské náklady na ukrajinskou válku sleduje, s německou důkladností, Kiel Institute for the world economy. Z jeho nejčerstvější zprávy vyplývá, že Evropská Únie jako celek, investovala do ukrajinské „peremogy” 144,13 miliard Euro. Státy mimo EU (bez USA) přihodily dalších pěkných 40,57 miliardy. Samotné Spojené státy pak do toho podniku vrazily, podle amerických zdrojů, přibližně 75 miliard dolarů. Když to sečteme (po převedení na dolary), dostaneme neuvěřitelných 274,6 miliard dolarů. To je více, než činil poválečný, Marshallův plán, pro obnovu Evropy!

O co šlo? Na konci Druhé světové války řídili Spojené státy politici takové třídy, jaké dnes nikde na Západě neuvidíte. Skuteční státníci, kteří si uvědomovali, že po vyhrané válce je nutné vyhrát také mír. Že bída z lidí lotry činí a že pauperizované obyvatelstvo Evropy bude volat po radikální řešení své bídy. A proto, aby jim Evropané nesklouzli do náruče konkurenčního systému, Sovětského socialismu, rozhodli se postavit válkou zničené země na nohy velkorysým Marshalovým plánem. Jednalo se o kombinaci mnoha grantů a něco málo půjček na obnovu průmyslu, infrastruktury i zemědělství.

V letech 1948–1952 tak poskytly Spojené státy západní Evropě pomoc ve výši tehdejších 13 miliard dolarů. Což podle Wikipedie odpovídá zhruba 190 miliard USD v cenách roku 2017. Po započtení americké inflace pak jsme na pozoruhodných 236,8 miliardách v aktuálních cenách. Spojené státy na tom samozřejmě netratily. Většina grantů byla na americké stroje, americké traktory pro zemědělství a další americké produkty. Ale s Evropou, rozbitou po válce, to stejně učinilo zázrak. Už v roce 1951 měl průmysl evropských států, které se plánu účastnily, o 35 % vyšší produktivitu než v roce 1938. O rok později pak celková výkonnost ekonomiky každého účastnického státu přesáhla úroveň předválečnou…

Tak si to srovnejte. USA postavily zničenou západní Evropu na nohy a nastartovaly poválečný „hospodářský zázrak” za 236,8 miliardy USD v aktuálních cenách. Do ponížení Rusa, skrze Zelenského partu, se vrazilo 274,6 miliard USD. A co jsme za to získali?  Rus válku vyhrává, doma ekonomicky sílí a v zahraničí přetahuje většinu obyvatelstva světa na svou stranu. Zato Evropa se deindustrializuje. Průmysl z ní prchá, kvůli rekordním cenám energií a surovin. . Domácí zemědělství je přiváděno „zu grunde” dovozem levného, nekvalitního obilí „aby se pomohlo válčící zemi”. Na domácí zemědělce evropské elity … inu, však víte. Zato cenzura bují.

A u nás? U nás jsme, jako obvykle, papežštější, než papež a pro Ukrajinské vítězství se tu přímo hujeří. President s premiérem se překonávají ve vymýšlení iniciativ ve prospěch cizího, válčícího státu, a na vlastní lidi přitom…. no řekněme zapomínají. A výsledek se dostavuje. ČR si, díky kombinaci války a Grýndýlu, pořídila nejvyšší ceny elektřiny v Evropě (podle parity kupní síly). Také v oboru inflace jsme se stali šampiony kontinentu. Například v loňském roce jsme ji měli nejvyšší v EU. Bez velkého hluku či nedejbože bouří nás tak vláda připravila o zhruba třetinu úspor. O vypínání nepohodlných serverů a vyhazování nepohodlných lidí ze zaměstnání by se daly napsat celé eseje. Zemědělci jsou na hraně bankrotu a situaci v průmyslu pěkně rámuje krach předposlední huti v zemi…

Zkrátka, v letech 1948–1952 přivedla o něco menší částka, než jsme aktuálně nalili do Ukrajiny, Evropu od bídy k rozkvětu. Dnes, poté co zmíněných 274,6 miliard USD vybuchlo a shořelo někde na Donbasu, se zase propracováváme od prosperity k rozvratu a bídě. Představte si, co za ty peníze mohlo být. Tady, doma, v Evropě, pro nás, Evropany. A hlavně, vzpomeňte si na to, až půjdete k volbám!

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (35 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...
96 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)