14.2.2026
Kategorie: Historie869 přečtení

Ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Sudetoněmecké krajanské sdružení, který zastupuje Němce nuceně vystěhované ze Sudet, tj. z pohraničního území někdejšího Československa, chystá v půli roku svůj sjezd v Brně. Poprvé s České republice.

„V roce 1938 odvezli známí mě a mé dva sourozence do Prahy, kde jsme byli umístěni v různých rodinách. Rodiče zůstali ještě ve Štětí, protože doufali, že se vše nějak vyřeší. Jelikož situace se nadále zhoršovala a dozvěděli se, že se Němci na otce chystají, tajně v noci utekli přes přes Labe jen v tom, co měli na sobě, a bez dokladů. Matka zůstala v Praze a otec se dostal na Vysočinu. Tam sehnal zaměstnání a ubytování. Po delší době se rodina zase sešla. Celou válku jsme to neměli lehké, protože nikdo z nás neměl doklady.

V roce 1945 jsme se vrátili zpět do Štětí a nedostali jsme žádnou náhradu za majetek, který jsme tu zanechali. Nikdy nemohu zapomenout na lidi, s kterými jsme žili léta ve shodě, a oni se ze dne na den změnili tak, že se chovali hůř než zvěř. Jak asi tito lidé vychovávali své potomky? A tito lidé by se dnes chtěli vracet a žít s námi?“

Svědectví Emila Hilleho v knize Vyhnání Čechů z pohraničí 1938. Otec Emilla Hilleho byl Němec, matka Češka. Rodina nebyla po válce odsunuta.

„Při projevu soustrasti mi pan ing. Schiler řekl: ,Byl jsem na svůj národ vždy hrdý, ale dnes se stydím, že jsem Němec.‘ Rovněž jedna Němka mi při odsunu v roce 1945 řekla: ,Viděla jsem pochod smrti a vím, že za to musíme být potrestáni.‘“

K. N., kniha Vyhnání Čechů z pohraničí 1938.

„Oni se vždy cítili nadlidmi, a těžko to pochopí ten, kdo to neprožil.“

O. N. Vyhnání Čechů z pohraničí 1938

„Když jsme vezli to nejnutnější autem, vypůjčeným ze Splavových mlýnů, kde otec pracoval, házeli po nás žiteničtí Němci při odjezdu kameny.“

Ludmila Špecingerová, Vyhnání Čechů z pohraničí 1938.

Kdekoliv knihu otevřu, najdu střípky příběhů smutku, tragédie, zabíjení, zoufalých útěků, příběhů zrady německých „krajánků“, sousedů, kteří v naprosto drtivé většině podlehli hitlerovské nenávisti, k hitlerovskému zcela mylnému pocitu nadřazenosti německé národnosti.

Rok 2015, ve stanovách Sudetoněmeckého landsmanšaftu stojí, že spolek „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj.“ Ale nejen to, dále se šlo v tehdejších stanovách spolku dočíst, že „prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení”. Tato dvě prohlášení (sliby, deklarace) ve stanovách byla až do roku 2016.

Sudetoněmecký landsmanšaft zároveň do roku 2016 tvrdě vyžadoval, aby Česká republika zrušila Benešovy dekrety, které jediné bránily a stále brání uplatňovat nároky potomků odsunutých Němců na vrácení právem zkonfiskovaných majetků.

Odsun Němců z českých zemí se udál na základě Postupimské konference, kde se na něm dohodly vítězné mocnosti. Protože, logicky, došly k závěru, že mnohonárodnostní soužití nedělá dobrotu. A že sudetští Němci měli nemalou část viny na zlu, které propuklo s nástupem Hitlera.

Sudetští Němci sami sobě navrhovali, ústy bavorského ministerského předsedy Markuse Södera, Nobelovu cenu míru za usmíření s Čechy. Nobelovu cenu míru za to, že nám odpustili utrpení, které jsme jim způsobili. Dovolím si tvrdit, že historie nezačala po druhé světové válce, a pokud by se sudetští Němci dostali byť jen na nominační list Nobelovy ceny míru, dostanou se tam potomci podporovatelů těch, kteří ponížili a na šest let uvrhli do pekla celou republiku. 88 % sudetských Němců podporovalo a volilo Henleinovu stranu, která byla pravou rukou Hitlera v naší republice.

V následujících měsících budu z knihy Vyhnání Čechů z pohraničí 1938 citovat vícekrát, protože chápání historie pouze z hlediska Německa, navíc poválečného Německa, je velmi pokrytecké. Mainstream zatím může krmit hladový lid recenzemi na době poplatnému filmu Gerta Schnirch.

Usmíření s vyhnanými Němci by jistě mělo být na pořadu dne, ale ne s lidmi, kteří ještě donedávna požadovali navrácení zkonfiskovaného majetku a zrušení legislativní ochrany před jejich nenechavými prsty. Pořádání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně je facka českému národu.

 

Redakce

Sdílejte článek:
869 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)