Kdo řídí Donalda Trumpa?

MAREK DOBEŠ

Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně. Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky.

A také to dává větší smysl naší existenci. Copak by nás čistý chaos mohl dovést tam, kde nyní jsme? Zaútočily Spojené státy americké spolu s jednotkami Státu Izrael na Íránskou islámskou republiku, protože musely uposlechnout rozkazu nejdéle sloužícího premiéra Benjamina „Bibi“ Netanjahua, který už nechtěl trpně hrát hru na malého a velkého Satana a rozhodl se ukázat Íránu, jak peklo skutečně vypadá?

Mechanismus vzniku spikleneckých teorií o ovládání Washingtonu a jejich provázanost s blízkovýchodní geopolitikou říká, že Židé ovládají americké politiky. Často je označovaný jako narativ o „sionistické okupaci“ (ZOG) a představuje jeden z nejstarších a nejtrvalejších prvků moderního antisemitismu, který se v cyklech vrací do veřejného prostoru vždy, když se Spojené státy ocitnou na prahu vojenského konfliktu na Blízkém východě.

Současná podoba teorie o izraelských loutkovodičích je úzce spjata s transformací americké pravice i levice a s vlivem lobbistických skupin ve Washingtonu. V případě eskalace vztahů s Íránem se tyto teorie neomezují pouze na okrajová internetová fóra, ale pronikají i do širšího politického diskurzu, kde se mísí s legitimní kritikou zahraniční politiky. Základním stavebním kamenem těchto teorií je přesvědčení, že americká vláda nejedná v zájmu vlastních občanů, ale jako výkonný orgán cizí mocnosti, Izraelem nebo neformálního globálního židovského společenství. Americké politické elity jsou touto optikou nesvéprávné a zrazující americký izolacionismus.

V kontextu roku 2026 a aktuálních vojenských operací proti Íránu získává tato konspirační struktura nový rozměr. V MF Dnes vyšel 7. března článek politologa Pavla Kopeckého, který zmiňuje „pistolníka“ Trumpa a jeho údery proti íránským elitám a poukazuje na hlubokou nedůvěru části veřejnosti k oficiálním zdůvodněním války. Teorie X v tomto bodě tvrdí, že hrozba íránského jaderného programu, o které mluví Washington i Jeruzalém, je pouhou fabrikací, jejímž účelem je vyprovokovat USA k útoku, který má zajistit izraelskou regionální hegemonii.

Podle tohoto vidění světa není Írán hrozbou pro Spojené státy, ale pouze překážkou pro „sionistické plány“ na Blízkém východě, kde Izraelci údajně usilují o dominanci. Teoretici spiknutí pak interpretují každou schůzku amerických činitelů s představiteli organizací jako AIPAC (American Israel Public Affairs Committee) jako přijímání instrukcí, nikoliv jako běžný lobbing, který je v americkém politickém systému legální a rozšířený u stovek jiných zájmových skupin. Tato neschopnost rozlišit mezi politickým vlivem a totálním ovládáním je klíčovým znakem konspiračního myšlení, které v každém kroku Bílého domu vidí skrytý pokyn v hebrejském kvadrátním písmu.

Role Donalda Trumpa v tomto narativu je paradoxní a komplikovaná. Zatímco pro část svých příznivců je hrdinou bojujícím proti „Deep State“ (psali jsme o něm ve stejnojmenném článku), pro zastánce teorií o židovském ovládání Washingtonu je jeho silná proizraelská politika (přesun ambasády do Jeruzaléma, uznání suverenity nad Golanskými výšinami a nyní přímé údery na Írán) důkazem, že i on byl systémem pohlcen nebo že je přímo řízen svými donátory.

Argumentace často směřuje k postavám v jeho okolí, u kterých je zdůrazňován jejich židovský původ nebo úzké vazby na izraelskou pravici. V tomto světle se pak útok na Írán nevykládá jako strategické rozhodnutí USA k omezení vlivu Číny nebo k ochraně ropných tras, jak naznačuje Kopecký v MF Dnes, ale jako „krevní oběť“ amerických vojáků na oltář izraelských zájmů. Tato interpretace je nebezpečná především tím, že dehumanizuje politický proces a nahrazuje jej představou o rituálním řízení státu tajnými spolky, což v konečném důsledku vede k radikalizaci a erozi důvěry v demokratické instituce. Ostatně činy samotného prezidenta Donalda Trumpa už byly v tomto duchu interpretovány v „souvisu“ s teorií agenta Krasina.

Demokraté v letech 2016 a 2020 vytrvale vykreslovali Donalda Trumpa jako „Putinovu loutku“, přičemž tato rétorika v roce 2026 pouze změnila kulisy. Současný úder na Írán je částí kritiků interpretován jako klasické „vrtění psem“ – snaha odvrátit pozornost od nově uniklých spisů lobbisty Jeffreyho Epsteina. Zároveň se spekuluje o tajné „dohodě z Anchorage“, podle níž měl Washington s Moskvou vyhandlovat volnou ruku na Blízkém východě výměnou za uznání ruských sfér vlivu v jiných regionech. Trump je tak opět líčen jako hráč, který v zákulisí porcuje svět s autokraty, zatímco válkou maskuje domácí skandály.

Specifickým a často diskutovaným prvkem v rámci teorií o ovlivňování americké politiky je proměna finanční strategie Donalda Trumpa, která v očích kritiků i konspirátorů tvoří klíčový zlom v jeho vztahu k blízkovýchodním konfliktům. Během své první prezidentské kampaně v roce 2016 se Trump profiloval jako nezávislý kandidát, který si kampaň financuje z vlastních zdrojů, a na setkání s Republikánskou židovskou koalicí (RJC) dokonce provokativně prohlásil, že nepotřebuje jejich peníze, a tudíž jej nikdo nemůže ovládat.

Tento postoj mu u části izolacionistických voličů vynesl pověst politika, který stojí mimo vliv mocné proizraelské lobby, jako je například organizace AIPAC. Postupem času se však tato dynamika radikálně změnila; při snaze o obhajobu mandátu a v následných letech již Trump začal přijímat masivní finanční dary od významných židovských filantropů a zastánců tvrdé linie vůči Íránu, mezi něž patřil například kasinový magnát Sheldon Adelson.

Pro zastánce spikleneckých teorií o „ovládnutí Washingtonu“ tento obrat nepředstavuje běžný politický pragmatismus, ale jasný důkaz kapitulace před finančními elitami. V jejich narativu se pak každé Trumpovo vojenské rozhodnutí v roce 2026, včetně přímých úderů na íránské cíle, interpretuje nikoliv jako ochrana amerických zájmů, ale jako přímé splácení dluhu těmto sponzorům, což v konečném důsledku posiluje mýtus, že v americkém systému se i ten největší politický rebel musí nakonec podřídit zájmům vlivné lobby, pokud chce v boji o moc uspět. Zapomenout na snahu Donalda Trumpa o oslabení Íránu, kterou se vyznačovala vždy většina jeho politických kroků, je pak svůdně snadné.

Pomáhá i fakt, že AIPAC (American Israel Public Affairs Committee) je vrcholně efektivní zájmová skupina, která využívá ústavou zaručené právo na petice a politickou angažovanost. Natolik úspěšná a vlivná, že ji spiklenecké teorie mohou snadno interpretovat jako neviditelný řídicí orgán americké zahraniční politiky. Tento posun od „vlivného hráče“ k „totálnímu loutkovodiči“ je pro antisemitský narativ klíčový, neboť umožňuje vysvětlit jakýkoliv krok USA proti Íránu nikoliv jako obranu amerických národních zájmů, ale jako přímý rozkaz z ciziny.

V období eskalace roku 2026 se tyto teorie soustředí na tvrzení, že AIPAC „koupil“ souhlas Kongresu s úderem na Teherán prostřednictvím darů na volební kampaně, přičemž zcela ignorují fakt, že oslabení íránského vlivu v Perském zálivu je strategickým cílem Pentagonu již celá desetiletí bez ohledu na lobby. Organizace tak slouží jako ideální hromosvod pro hněv izolacionistů i radikální levice, kteří v ní vidí důkaz mýtu o „okupovaném Washingtonu“. Tím, že konspirátoři redukují komplexní proces tvorby americké politiky na pouhé plnění instrukcí z kanceláří jedné lobby, vytěsňují ze hry reálné faktory, jako je snaha o energetickou bezpečnost nebo zadržování čínského vlivu, a nahrazují je nebezpečným mýtem o duální loajalitě, který v konečném důsledku zpochybňuje samotnou suverenitu amerických demokratických institucí.

Analýza spikleneckých teorií se neobejde bez pohledu na to, jak tyto narativy využívají skutečné geopolitické třenice. Íránská islámská republika sama aktivně tyto teorie přiživuje prostřednictvím svých médií a státní propagandy. Teheránský režim dlouhodobě používá termín „Sionistický režim“. V momentě, kdy americké rakety zasahují íránské cíle, se tato propaganda stává pro mnohé na Západě srozumitelnou zkratkou.

Lidé, kteří se cítí být oklamáni dřívějšími válkami, zejména invazí do Iráku v roce 2003 založenou na nepravdivých informacích o zbraních hromadného ničení, jsou k těmto teoriím náchylnější. Vidí paralelu mezi tehdejšími „neokonzervativci“ (z nichž mnozí byli židovského původu) a současnými zastánci tvrdé linie vůči Teheránu. Tato historická paměť na selhání rozvědek a politickou manipulaci se v konspiračním prostředí transformuje do přesvědčení, že každá válka na Blízkém východě je „izraelská válka“ pod falešnou americkou vlajkou.

Je však nezbytné kriticky zkoumat hranici mezi analýzou lobbistického vlivu a antisemitismem. Politologové jako profesor John Mearsheimer (velmi kritický vůči politice současného Izraele a sám židovského původu) ve své práci o izraelské lobby poukázali na to, že podpora Izraele v USA je výsledkem efektivního politického organizování, nikoliv tajného spiknutí. Přesto byla jejich práce často zneužívána konspirátory k potvrzení jejich bludů. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco vědecká analýza mluví o tlaku, vyjednávání a penězích v rámci demokratických pravidel, spiklenecká teorie mluví o „okultním“ ovládání a absolutní poslušnosti washingtonských elit vůči Jeruzalému.

Pokud článek v MF Dnes hovoří o „manipulaci tvořené proizraelskou stranou“, balancuje na tenké hraně. Kritika selectivnosti zpravodajství a upozorňování na to, že Izrael disponuje jadernými zbraněmi, zatímco u Íránu se jen spekuluje, jsou legitimní body do diskuse. Pokud jsou však tyto body zasazeny do širšího rámce o „ovládání Washingtonu Židy“, stávají se součástí nebezpečného antisemitismu, který v historii vedl k tragickým následkům. My Češi jako obyvatelé etnicky homogenního státu v přímém dosahu obřího německého souseda dobře chápeme, jak se Izraelci asi cítí, když jim mnohonásobně větší Írán permanentně hodlá znepříjemňovat existenci a dlouhodobě usiluje o její eliminaci a konečné řešení v nejtvrdším nacistickém významu slova.

Zásadním prvkem těchto Teorií X, spojených se současnou válkou i budoucí podobu Íránu, je také ignorování autonomních zájmů Spojených států. Geopolitika není hrou s nulovým součtem, kde profituje pouze jedna strana. Útok na Írán, jakkoli může být vnímán jako kontroverzní nebo ilegální, sleduje v očích washingtonských stratégů cíle, které s Izraelem souvisejí jen okrajově – jde o kontrolu nad Hormuzským průlivem, omezování ruského vlivu na Kavkaze a, jak správně podotýká Kopecký, o vyslání vzkazu Číně, která z Íránu činí svůj energetický a logistický uzel v projektu nové Hedvábné stezky.

Čekat na dobu, kdy Čína svými vojenskými a strategickými sítěmi ovládne komplet Blízký východ, by se nemuselo vyplatit. Nehledě na to, že jak píše alternativní konzervativec Pavel Šik na svém facebookovém účtu „Čína a Spojené státy v principu nyní ukazují světu, jak dalece se vyplácí být spojencem jedné, druhé nebo třetí velmoci.“ Spiklenecké teorie však tyto komplexní mocenské vztahy redukují na primitivní úroveň etnického nebo náboženského ovládání. Či dokonce jakési personalizované Hry o trůny. Tím, že vše svádějí na „židovské spiknutí“, paradoxně zamlžují skutečné mechanismy fungování geopolitiky, ekonomických zájmů velmocí a samospádu vojensko-průmyslového komplexu, které jsou ve skutečnosti mnohem širší a diverzifikovanější než jakákoliv národnostní skupina.

Mnohem realističtější teorii lze však aplikovat na současnou situaci bez zjednodušujících šablon. Jde o koncept nazvaný Thúkýdidova past. Tato politologická teorie vysvětluje, proč je válka mezi dominující světovou mocností (dnes USA) a rychle posilujícím vyzyvatelem (dnes Čína) téměř nevyhnutelná. Termín zpopularizoval americký profesor Graham Allison na základě textů antického historika Thúkýdida, který analyzoval peloponéskou válku v 5. století př. n. l. Thúkýdidés tehdy dospěl k závěru, že skutečnou příčinou ničivého konfliktu nebyl drobný diplomatický spor, ale „vzestup moci Athén a strach, který tento růst vyvolal u dosavadního vládce Řecka – Sparty“. Podle této logiky vzniká strukturální napětí, kdy se starý vládce snaží udržet své prvenství a nastupující síla se dožaduje nového rozdělení vlivu. Analýza posledních pěti let historie ukazuje, že v šestnácti podobných případech, kdy se „vyzyvatel“ začal dotahovat na „vládce“, skončilo dvanáct situací otevřeným válečným střetem.

V dnešním kontextu roku 2026 se tato „past“ používá k vysvětlení, proč Washington stupňuje agresi vůči Íránu; ten je totiž vnímán jako klíčová šachová figura Číny, jejímž prostřednictvím se Peking snaží ovládnout energetické zdroje a logistické trasy Blízkého východu, čímž přímo ohrožuje americkou globální hegemonii. V tomto roce odebírala Čína z Íránu přibližně 90 % veškerého íránského exportu ropy, z pohledu celkového čínského importu pak íránská ropa tvořila zhruba 10 % až 15 % celkového importu, což z Teheránu činilo jednoho z nejdůležitějších dodavatelů vedle Ruska a Saúdské Arábie.

Ostatně i kdysi posmívaný ekonomický blok BRICS, vedený mocenským tandemem Ruska a Číny, se v roce 2026 definitivně transformoval z ekonomického sdružení v geopolitickou protiváhu západnímu G7. Zatímco Peking do tohoto spojenectví vkládá svou roli „světové dílny“ a obrovský investiční kapitál, Moskva zajišťuje vojensko-strategickou hloubku a energetické zdroje. Pro Írán, který se stal plnoprávným členem 1. ledna 2024 spolu s Egyptem, Etiopií a SAE, představuje toto členství klíčový bezpečnostní deštník. V rámci strategie „dedolarizace“ tento blok buduje nezávislé finanční systémy, které umožňují obcházet sankce Washingtonu, čímž z aktuálního útoku na Írán v březnu 2026 činí přímý střet s celým eurasijským mocenským centrem.

Jaké konsekvence z této situace plynou pro český stát? Zaprvé se ukazuje, že Spojené státy pod republikánským vedením již nehodlají tolerovat nekontrolovaný vzestup Čínské lidové republiky, parazitující na zdrojích globalizovaného řádu. Washington si plně uvědomuje, že ČLR představuje v roce 2026 nejzásadnějšího geopolitického a ekonomického konkurenta v dějinách, přičemž jejich vzájemná rivalita definuje novou podobu studené války.

Jako autoritářský stát vedený Komunistickou stranou Číny, kombinuje Peking ambiciózní vizi „velkého obrození čínského národa“ s technologickou dominancí a masivními investicemi do zbrojení. Z historické zkušenosti Česká republika až příliš dobře ví, jakou váhu má příslib totalitního molocha. Ať už jde o ideové následníky „Velkého kormidelníka“ nebo „Velkého stratéga revoluce“, vždy se jedná o exponenty zločinných systémů, zatímco USA v tomto civilizačním střetu, i kdyby nic nadějnějšího, alespoň setrvávají na pozicích deklarované obhajoby demokracie.

Zadruhé jsme historickým osudem i kulturními kořeny spřízněni s podobně početným národem židovským, což nám umožňuje zcela legitimně kooperovat při prosazování národních zájmů ve Washingtonu. Již v době formování samostatného Československa opíral T. G. Masaryk své úsilí získat uznání prezidenta Woodrowa Wilsona o podporu sionistických organizací, které si cenily jeho principiálních postojů z dob Hilsneriády. Na tuto tradici přátelství mezi našimi národy navázala i premiérka Golda Meir, která ve svých pamětech s hlubokým vděkem k roku 1948 zdůrazňovala, že bez československých zbraní by Stát Izrael patrně nepřežil své formativní týdny.

Konečně třetí a nejdůležitější bod našich národních zájmů se týká vnitřní bezpečnosti a sociální koheze. Představuje imperativ volby mezi historicky asimilovanou židovskou komunitou a novodobou migrací z kulturně nekompatibilních civilizačních okruhů. Realita v tzv. „vyspělé“ západní Evropě jasně demonstruje, že paralelní koexistence těchto skupin v rámci jednoho státního celku je dlouhodobě neudržitelná. V době eskalujícího globálního konfliktu to platí pro naši domácí i zahraniční politiku dvojnásob. Vstupujeme do neklidné éry střetů mezi aspiranty na hegemonii a je naší suverénní povinností definovat vlastní pozici a zvolit si spojence. Toho však nebudeme schopni, budeme-li na svět hledět zjednodušující optikou, kterou tak svůdně nabízejí různé Teorie X.

Zdroje: Pavel Kopecký: Když „pistolník“ Trump útočí (ZDE), Prof John Mearsheimer: CLASSIC U.S. REGIME CHANGE in IRAN Daniel Davis / Deep Dive (ZDE), CEDMO: Více než třetina Čechů (37 %) souhlasí s dlouhodobou českou podporou Izraele, pro zhruba pětinu (22 %) je to příliš (ZDE)

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2026:
*****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jan Tománek 2000,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, ing. Vojtěch Vorel 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 720,00 Kč

Vybráno 24.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Oni nikdy nespí! - 14.4.2026
• Už aby to bylo! - 14.4.2026
• Prodá Maďarsko za 30 stříbrných? - 14.4.2026

(15 votes, average: 2,80 out of 5)

Loading...