Kam nás vedou “spasitelé lidstva” za cizí peníze?

Vládnoucí zkorumpovaná oligarchie, anarchisticky škatulkovaná buď jako pravicová nebo levicová, držená u moci stále bobtnajícími šiky uplácených podržtašků, podkuřovačů a “manažery” státem dotovaných spolků, si vytvořila společenský systém postavený na zákonem povoleném okrádání a postupném zotročování produktivního obyvatelstva. Slova i činy všehoschopného parazita či pozitivně diskriminovaného flákače mají v současné společnosti větší váhu než hlasy či skutky tvrdě pracujících lidí, kteří živí státní pokladnu.

Plíživě, ale stále nápadněji a rychleji se blížíme k novému eurosocialistickému či až komunistickému nevolnictví. Již dnes je hodnota práce produktivního, hodnoty vytvářejícího, daňového poplatníka státem degradována na pouhou jednu čtvrtinu. Jinými slovy, státní mašinérie okrade každého, kdo má ještě v této společnosti sílu cokoliv produkovat, pomocí nepřehledné džungle různých daní, poplatků a odvodů o téměř 75% jeho těžce vydělaných peněz. Jak by se asi lidé tvářili, kdyby každého posledního v měsíci zazvonil u jejich domovních dveří dráb a z každé ten měsíc vydělané tisícovky jim odebral 750,- Kč?

Jenmože realita je taková. Neodevzdáváme své peníze takto transparetně jako za feudálních časů, ale při každém nákupu, setkání s úřady, při každém výdělku, dokonce i při každěm dědictví či malinko větším daru nebo jen za to, že bydlíme ve vlastním domě, nebo když jako podnikatel používáme automobil. Co se bude danit či zpoplatňovat příště? Sluneční svit, vzduch na dýchání, chůze po chodníku?

Nápaditost a drzost všech vládnoucích zákonodárných panáků od domácích poslanců až po nejvyšší špičky evropské byrokracie jakoby neměla mezí. Postupují přesně dle známého citátu Ronalda Reagana: „Vládní pohled na ekonomiku lze shrnout následovně: Pokud se to hýbe, zdaňme to. Pokud se to stále ještě hýbe, regulujme to. Pokud se to přestane hýbat, dotujme to.“ Bohužel tak nějak nám naši současní vládci zapomínají na fakt, že poslední věta může být platná pouze pokud, jak pravil sociálhujer Špidla, zdroje jsou (přeloženo – je stále koho ještě obrat).

Což již brzy nemusí být pravda. Kolik toho ještě může normální člověk, nepřisátý na státním prsu, starající se sám o sebe a vyprodukující občas nějaký ten zisk, či vydělávající jakousi mzdu mimo státní sektor, vydržet? Má se radovat z rádobyreforem spočívajících jen v dalším zvýšení daní až za hranici únosnosti? Má tleskat “boji proti korupci” v podobě dalšího zvýšení počtu zbytečných úřednických koryt? Má hodit za hlavu zprávy o počínající bankrotové smršti států eurozóny a prozatím jen snížení ratingu USA? Má zavírat oči před evidentní neschopností, či nechutí, politických vůdců najít nějaké řešení, ačkoliv se nabízejí jako na stříbrném podnose?

V říjnu loňského roku jsem napsal, že konec eurosocialistického mejdanu je na dohled. Mám pocit, že tato slova stále více nabírají na váze, neboť politické reprezentace svoji hru na všeobjímající nenažraný stát a dojné krávy, které je třeba pod pohrůžkami ztráty majetku, osobních práv a kriminálu vysát až na morek, hrají stále i při pohledu na nejnovější vývoj v Řecku, Itálii, Španělsku či v dalších přeregulovaných ekonomikách.

Stále se více naslouchá tlachání ekonomických rádobyodborníků, kteří se přou o jeden až dva procentní body u DPH či jestli je dobré více zdanit vodu z domácích studní nebo nezdravé potraviny, politologů, kteří dávají vypouštěným pšoukům politiků, jimiž testují trpělivost a snášenlivost obyvatelstva, zdání odborného nadhledu nebo uřvaných odborářkých vůdců, kteří ukázali například ve španělských zákonech “chránících obyčejné pracující” jak se takto vyrábí armáda nezaměstnaných a nezaměstnatelných, než jednoduchým, prostým a historií ověřeným regulím, které opravdu mohou pomoci, a na které stejně brzy opět dojde.

Socialističtí mesiášové, multikuturní pachatelé dobra i ostatní “spasitelé lidstva” si jednou pro vždy musí konečně uvědomit, že jejich cesta k blahobytné, rasově i nábožensky snášenlivé a sociálně spravedlivé společnosti, lemovaná tisíci nepřehledných zákonů, vyhlášek, regulačních opatření, daňovou džunglí, nesmyslnými dotacemi, armádou zkorumpovaných úředníků a parazitujících spolků prostě skončila. Nepovedla se v hard provedení sovětského bloku, opepřená o naprostou diskreditaci lidského ducha i ceny života, nepovedla se ani v soft provedení pod praporem EU.

Euroatlantická civilizace se musí vrátit ke kořenům. K jednoduchým srozumitelným pravidlům společenského soužití, kde pojmy jako osobní svoboda jednotlice, právo, svědomí a čest budou opět něco znamenat. Kde nebudou vítězit mazanější právníci, uplacenější úředníci ani nejpopulističtější političtí vůdci.

Tedy tak. Minimum přehledných zákonů , minimum úředníků, nula regulací, dotací a dalších socialistických výmyslů. Nízké, jen nejnutnější chod státu zajišťující, lehce spočítatelné a odveditelné daně bez vyjímek, progresí a různých jako nedaně kamuflovaných odvodů či poplatků. Absolutní svobodu slova a naprostou transparentnost informací z veřejného sektoru, například pomocí internetových portálů s detailními informacemi o každé státní zakázce. Lehce vymahatelnou hmotnou i trestní odpovědnost každého byrokrata za jeho rozhodnutí. Zrušení veškerých, často nepochopitelných, dotací, grantů či fondů na rozvoj čehosi abstraktního. Vrátit občanům jejich hrdost a samostatnost.

Že to nejde slyšíme dnes a denně. Jenže od koho? Od těch, co si ze státní pokladny udělali nekonečný zdroj příjmů a z lidí, kteří ji plní, se snaží svojí demagogickou ofenzívou stvořit nepřátele “lidstva, pokroku a světového míru”. Tak jak to již dříve sepsal Marx, vylepšil Lenin, převzal Stalin, Hitler, Gottwald a jejich současní tajní obdivovatelé, kteří neuhnuli od jejich fantasmogorických ekonomických i morálních dogmat ani o píď, ačkoliv se je snaží balit do moderního hávu sociálního eurostátu.

Proto nevěřme těmto “spasitelům lidstva”, kteří se jen dobře živí na strachu a panice málo informovaných jedinců. Nevěřme spasitelům, kteří za peníze, které by nikdy neuměli vydělat a musí o ně bezostyšně okrádat daňové nevolníky, jakoby budují lepší společnost, ale ve skutečnosti z toho mají jen neuvěřitelně dobře placené pašalíky. Nevěřme jim ani písmeno, neboť jejich mejdan pomalu končí. Obávám se však, že následky jejich konání budou více tragické, než si dnes vůbec dovedeme představit.

Zvedněme hlavu a z odmítání drobků z panských stolů, tvářících se jako jakési sociální jistoty udělejme princip našeho žití, neboť jak pravil Benjamin Franklin:

“Kdo se vzdá svobody, aby získal jistotu, ztratí nakonec obojí.“

[ad#velkadolni]