9.3.2019
Redakce
0
Kategorie: Multikulturní soužití

K prvenství v nástupu nové evropské totality má nakročeno Francie

Sdílejte článek:

BENJAMIN KURAS
Autorce slavného utopického triptychu Svoboda-Rovnost-Bratrství to doufejme ještě chvíli půjde bez guillotiny. Ale přichází to ve dvou poznatelných fázích: 1. Umlčení (podle Orwella), 2. Podvolení (podle Houellebecqua).

Ta druhá fáze už probíhá a zrychluje se vytrvalým růstem procenta islámské populace a počtu městských čtvrtí, kde už islám vládne. A jejíž blížící se závěr popsal Houellebecq ve svém románu jako politické vítězství islámu a přeměnu liberálních intelektuálů na vlažné muslimy, aby si udrželi svá postavení na univerzitách. Tu první odstartoval nový nápad prezidenta Macrona „vykázat osoby usvědčené z projevu nenávisti ze všech sociálních medií na celý život“. Prý podobně jako mají fotbaloví chuligáni zákaz chodit na fotbal. Hlavním účelem takového vykázání je umlčet informace o přicházejícím podvolení. Takže těžko nevnímat jako bizarní, kde si Macron zvolil jej poprvé přednést. Totiž na výroční večeři Reprezentativní rady židovských institucí ve Francii (CRIR). To v době, kdy antisemitismus ve Francii dosahuje úrovně blížící se předehrám holocaustu a vyhánějící desetitisíce Židů z center francouzských měst na předměstí a tisíce z Francie do emigrace. Od roku 2015 francouzští Židé „pochybují, zda mají ve Francii budoucnost“.

To bizarní na tom je, že francouzský antisemitismus se neprojevuje ani tak na sociálních sítích, jako v ulicích měst, a ne jen verbálně, nýbrž fyzicky, a ne jen ledajakým násilím, nýbrž zabíjením. Rok 2015: Čtyři postřílení v supermarketu v Paříži. Tři pobodaní před synagogou v Marseilli, jeden na ulici. 2016: Jeden posekaný mačetou před židovskou školou v Marseilli. Jeden zbitý ve Štrasburku. 2017: židovská učitelka umlácená k smrti ve svém bytě a vyhozená z okna v Paříži. 2018: židovská důchodkyně zavražděná ve svém bytě v Paříži.  Statistiky ohlášeného antisemitského fyzického násilí za rok 2018 zaznamenaly 41% nárůst oproti předchozímu roku z 311 na 541. Počet neohlášených případů neznáme a verbální útoky už nikdo nepočítá.

Velkou většinu z nich – a všechny ty smrtelné – nepáchají ledajací Francouzi, nýbrž francouzští muslimové. Ty smrtelné byly provázeny heslem „Alláhu akbar“ a tričky Islámského státu. Na islámský prvek anti-židovství a jeho kořeny v Koránu se hojně upozorňuje na sociálních sítích. Toto upozorňování je označováno za projevy nenávisti. Ty se tedy budou umlčovat. Odskáče to s nimi i těch několik opravdových neonacistických skupin jako Bastion Social nebo Combat 18, které spolu s celou extrémní pravicí vydají za sotva desetinu antisemitských projevů, většinou zaměřených na teorie židovských spiknutí. Ostatek se přičítá levicovému anti-sionismu (nově ve Francii uznanému jako varianta antisemitismu) a hlavně protižidovské nenávisti islámské, vracející se do Evropy s radikalizací muslimů.   

Mezi ty nejaktivnější „nenávistníky“ vůči islamizaci patří dva proslulí a krkolomně plodní židovští spisovatelé. Jedním je Eric Zemmour, označovaný intelektuální levicí (ke svému pobavení) za „sjednotitele republikánské pravice s extrémní pravicí“. Autor bestsellerů „Francouzská sebevražda“ a „Francouzské poslání“, zavilý francouzský patriot, tvrdý kritik evropského unionismu, imigrační politiky (které přezdívá „demografické tsunami“) a státem podporované islamizace (kterou nazývá „kolonizací“). Několikrát odsouzen k pokutě za „podněcování rasové nenávisti“ za své statistiky tisíce muslimských útoků denně a varování, že v mnoha místech „Francie už není Francií“ a „Francouzi se cítí být cizinci ve vlastní zemi“, jimiž rozohňuje rozhlasové, televizní a internetové debaty. Rád si rýpne i do agresivního feminismu a ideologického homosexualismu, které „muže zženšťují“. A nový antisemitismus, ten se ve Francii „znovu zrodil s imigrací z muslimských území, kde je součástí tamní kultury.“

Druhým je Alain Finkielkraut, vyslovující „velké obavy o budoucnost Francie“, která je „odsouzena k zániku, bude-li pokračovat na této cestě“, na níž „imigrační politika ohrožuje francouzskou kulturu a společnost“. Muslimskou imigrací se Francie stala „vražedným divadlem antisemitismu“, jemuž „levicoví intelektuálové nechávají Židy na pospas a k němuž se přidávají“. Ten je však „zároveň anti-francouzský a ohrožuje všechny francouzské občany“. Při jedné demonstraci žlutých vest byl Finkielkraut zneužit k jejich dehonestaci skupinkou oděnou do žlutých vest a pokřikující na něho antisemitské nadávky. Jenže on předtím veřejně hájil hnutí žlutých vest jako přirozenou odezvu na „demografické změny, které zavinila hlavně Merkelová“, takže se on, pořadatelé žlutých vest i analytici současného populismu shodli, že šlo o nasazené provokatéry a že žluté vesty coby hnutí nemají žádnou protižidovskou agendu

Macron brzy po svém nástupu do prezidentské funkce vyhlásil kritiku islámu za nepřípustnou slovy „ať si nikdo nemyslí, že islám není kompatibilní s republikou a ať nikdo neříká, že Francie odmítá islámskou víru“. A přidal k tomu varovně, že „snahy dávat islámu image náboženství schvalujícího vraždy a teror je nutné odsoudit“. Důkazem, že to myslel vážně, bylo odsouzení redaktora internetového sekularistického magazinu Riposte Laïque Pierra Cassena k vysoké pokutě a podmíněnému vězení. Magazin v té době už čelil čtyřiceti žalobám. K pokutě byl odsouzen za „projev nenávisti“ starosta Béziers, když označil za problém, že místní školy mají už muslimskou většinu žáků.   

K vědomí, že islamizace je namířena proti nim, se probouzejí i křesťané. Jen během letošního února (ve stejné době, kdy byla poškozena stovka židovských hrobů) bylo vandalizováno deset kostelů, zničeny sochy a oltáře, strhány kříže, zapáleny sutany a modlitební knížky. Již několik let se stovky kostelů přeměňují na mešity, pět bylo odsvěceno jen v jednom únorovém týdnu. Arcibiskup štrasburský Luc Ravel porušil oficiální církevní mlčenlivou toleranci a v časopise Valeurs Actuelles upozornil na demografický posun, v němž se rodí víc muslimů než etnických Francouzů a varoval před „velkou výměnou populace“, kterou popisuje spisovatel Renaud Camus ve své knize Le Grand Remplacement jako „spiknutí proti evropskému etniku“ a „největší přesun populací a jejich hodnot od barbarské invaze, v níž se zhroutilo západní římské impérium“.

Ač dohledatelné statistiky vykazují něco přes 6 milionů čili 10% populace, nedávná sondáž týdeníku L’Obs uvádí, že u mládeže ve věkové kategorii do 24 let je to už více než čtvrtina. Demografická výměna se zrychluje. 

Podle sondáže firmy Ipsos a listu Le Monde 85% procent Francouzů si myslí, že náboženské soužití je problém. 65% se cítí ve své vlasti jako cizinci, v dělnické třídě je to 77%. Pocit odcizení a vyloučení je také jednou z hnacích energií žlutých vest, které Macron tak brutálně napadá. Jejich internetové komunikace mu nepochybně spadnou do té kategorie „nenávisti“. Stejně tak politicky nekorektní webstránky jako Résistance Républicaine nebo Génération Identitaire.       

Jeho nový zákon je všechny dokáže umlčet ze dne na den. Za všechny politicky nekorektní spisovatele, novináře a bloggery to komentuje redaktor internetového magazinu L´Incorrect Gabriel Robin. „Nikdy, opakuji nikdy, žádná liberální vláda nezavedla tolik represivních opatření“.

Vymazání z Facebooku a Twitteru už pravidelně zažívají všichni. Ale celoživotní zákaz komunikace kdekoli na internetu, to je dílo totalitního génia, který Francii uvrhne do informačního temna, nezastavitelného krachu demokracie, a do područí islámských zákonů šaria zakazujících o islámu říct cokoli negativního, i kdyby to byla pravda. Nepotrvá už moc dlouho, než Francie přestane pěstovat víno.

Autor: Benjamin Kuras

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (35 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky