10.1.2024
Kategorie: Politika

Jurečkagate aneb do hlubin lidovecké duše

Sdílejte článek:

JAN KELLER

Od nového roku sledujeme na pokračování napínavý tragikomický seriál, který by se česky dal nazvat nejspíše Jurečkagate. Detaily znají do nejmenších podrobností snad už všichni, proto je není třeba připomínat. Předseda lidovců, ministr práce a sociálních věcí a místopředseda Fialovy vlády v jedné osobě se v průběhu několika málo dní opakovaně dopustil šíření dezinformací. Vždy poté, co byla jedna jeho dezinformace vyvrácena, s hlubokou pokorou se omluvil a neprodleně začal šířit další. Premiér Petr Fiala na tento ohňostroj nepravdivých tvrzení reagoval prohlášením, že on osobně je s Jurečkovým vysvětlováním spokojen.

Opozice si v této chvíli počíná opravdu velice nerozumně, když žádá Jurečkovo odvolání. Je v zájmu těch, kdo to myslí s naší zemi upřímně, aby Marian Jurečka zůstal v čele KDU-ČSL, stejně tak jako je třeba, aby Markéta Pekarová Adamová stála co nejdéle v čele TOP 09 a Petr Fiala v čele vytunelované značky ODS. Obrovsky to zvyšuje šanci na prohlédnutí veřejnosti a na následnou demokratizaci naší země.

Zároveň nám tato aféra umožňuje provést hlubší sondu do duše KDU-ČSL. Podle některých čelných členů strany je opakované lhaní předsedy pouze běžná klukovina. Připusťme na chvíli, že je tomu tak. Mělo by pak ale následovat vysvětlení, proč je v jiných případech obyčejná klukovina v podobě šíření dezinformací trestná a proč jsou za ni navrhovány tak vysoké sazby.

Sám šiřitel postupně zveřejňovaných nepravd a polopravd ostatně tvrdí: „Vnímám pochybení v rovině etické, neporušil jsem žádný zákonný předpis.“ Jeho slov se jistě začnou dovolávat obhájci těch, kdo jsou anebo teprve mají být za šíření dezinformací souzeni.

Předseda lidovců má zajisté pravdu v tom, že pieta se nedá nařídit. Buď člověk v sobě kapku slušnosti má, anebo ji prostě postrádá. Jurečkovu upřímnost bychom měli v tomto bodě ocenit. Je docela pravděpodobné, že obyčejná lidská slušnost se mění ve vážnou komparativní nevýhodu ve snaze získat a udržet funkci v jistém typu vlád. Ustavičné omlouvání pak vypadá jako výraz slabosti a k Jurečkově cti lze uvést, že to s těmi omluvami třeba ani nemyslel vážně.

Kde hledat inspiraci podobných postojů vrcholných postav naší politické scény? Nerad bych se mýlil, ale tipoval bych, že k Jurečkovým oblíbeným autorům patří Arnoldus Clapmarius se svou prací De arcanis rerum publicarum libri sex vydanou v roce 1644. Spis pojednává o fintách a technikách, s jejichž pomocí lze vyvolávat dojem, že ti nahoře jsou ušlechtilí, že přicházejí se zákony, které vyjadřují vůli lidu, a že usilují o obecné blaho. Clapmarius rovněž doporučuje, jak si vybírat podřízené, aby nebyli příliš talentovaní, aby však byli naprosto oddaní. Doporučuje těm nahoře, aby ponechávali řeči proti sobě bez trestu, dobře si však pamatovali, kdo takové řeči vede. Radí jim, aby dělali, že nevidí věci, které vidí.

Komunikace ministra Jurečky nasvědčuje tomu, že zmíněný šestidílný spis prostudoval velice pozorně a rozhodně ne jenom jedenkrát. Na dno jeho duše ještě hlouběji pronikneme, když si připomeneme, co rezolutně prohlásil 23. října 2020 na adresu tehdejšího ministra zdravotnictví, který se zúčastnil večírku, jehož se zúčastnit neměl: „Je to plivnutí běžným lidem do obličeje, Prymula by měl rezignovat,“ řekl pro Deník N předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Připomněl případ irského eurokomisaře Phila Hogana, který rezignoval v srpnu poté, co porušil opatření účastí na golfovém večírku.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
29 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)