Ještě povinnější ručení
URZA 22|10|2015
Ministerstvo financí jede peklo! Zatímco momentálně musejí povinné ručení platit majitelé všech vehiklů z registru motorových vozidel (což se mimo jiné vztahuje i na různé muzejní kousky, které už léta nejely po silnici), Babišovo ministerstvo navrhuje, aby vznikla povinnost platit i za motorové stroje, jež jezdí mimo veřejné pozemní komunikace; záměrem je donutit platit a masivně kasírovat majitele zahradních traktorů, motokár, minikár a podobně.
[ad#hornisiroka]
Důvodem k celé této hurá akci je befel z Evropské unie, jež chce všechny členské země donutit přijmout tento buzerační zákon; impulzem k tomuto evropskému šílenství je zas kauza ze Slovinska, kde se komusi podařilo na vlastním pozemku srazit člověka malotraktorem. A tady vidíme další úžasný efekt globalizace v rámci EU: Ve Slovinsku sedlák přejede vidláka, přidá se nějaká lobby pojišťováků, snahy dobroserů o dokonale bezpečný svět a ejhle, komplexní zákon zasahující přes půl miliardy lidí je na světě. Tisíce politiků a úředníků kolem toho skáčou, dlouhé hodiny času, jenž by mohl být smysluplně využit, jsou promarňovány, mraky lidí buzerovány… a proč? Reálně vlastně pro nic, vždyť nikdo soudný snad ani nemůže očekávat, že takový zákon něco změní k lepšímu!
.
V něčem však přeci jen udělali soudruzi z NDR chybu; zapomněli totiž na to, že motorovými vozidly jsou mimo jiné také invalidní vozíky poháněné elektromotorem. Doposud se na ně zákon o povinném ručení nevztahoval, protože jednak nebyly v registru motorových vozidel a jednak nejezdily po veřejných pozemních komunikacích; no a teď… zákon je přece zákon. Umíte si představit městapo, kterak zastavuje vozíčkáře a požaduje od nich doklady o vozidle? Něco takového bude dost možná blbé i jim, protože by je pak rozmázla média; ale třeba se najde nějaký vyloženě uvědomělý opičák v uniformě, jenž bude dokonalým ramenem spravedlnosti.
[ad#velkadolni]
A víte co? Já takovému zákonu snad i fandím; bude-li totiž skutečně v současné podobě zaveden, ukáže v celé nahotě ten výsměch a absurditu legislativního rámce, ve kterém se jsme nuceni žít. Každý zákon, jenž se lidé rozhodnou masově nerespektovat, je malým krůčkem k tomu, aby byl stát nakonec vyignorován jako celek.
ZDROJ: Urza