Jen tak dál, soudruzi

• Motto “Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.” (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 11.2)

Svůj dnešní blog jsem nazvala “Jen tak dál, soudruzi,” slušelo by se dodat: “Soudruzi bývalí a stávající.”

Na takové soudruhy si jeden jen tak nepřijde. Mohli bychom o nich prohlásit, že jsou absolventy Zvláštní školy šarmu: A aby jeden v takové škole uspěl, musí být především velký manipulátor, lhář, oportunista, jedinec, jenž nesnese jakoukoli kritiku a razí si jen tu svou propagandu, jak obelhávat lidi, kteří nejsou s to zapojovat svůj vlastní rozum a činit svá vlastní rozhodnutí.

Velmi dobře si pamatuji 21. srpen i následnou normalizaci, kterou komunisté ospravedlňovali sovětskou armádu na našem území. Na podzim 1968 naši učitelé ve škole otevřeně hovořili o okupaci a okupantech naší země. I když mně i mým spolužákům bylo dvanáct let, dokázali jsme vidět to, co se před našima očima odvíjelo. A tím byly tanky na našem území. S našimi učiteli jsme souhlasili, protože my jsme jinak okupaci naší země nevnímali. Přišla však 70. léta a s nimi normalizace, kdy komunisté využívali svou propagandu a lili do mozků lidí své názory. Byla to další doba temna pro můj národ, kdy v zemi vládla striktní cenzura a atmosféra strachu, kdy o všem rozhodovali soudruzi, řízeni z Moskvy..

Dnes píšeme rok 2019 a to, co se kolem nás děje, se dá přirovnat k znovuzrození normalizace. Nevím, kolik procent naší populace, tipovala bych to na takových 40 procent, trpí tzv. Stockholmským syndromem. Upřednostňují vztah s manipulátorem, neb příliš nedůvěřují ve své vlastní já, jsou s to přijímat příkoří a špatnosti, které jim manipulátor přináší, a ještě hlásat, že manipulátora uznávají. Přijímají fakt, že je jim mozek vymýván něčím, co lze slovy dnešními označit marketingovým projektem.

Snad jedním z nejhorších představitelů bývalých komunistů je dnešní předseda vlády. Tím, že je jeho jméno spojeno s nejrůznějšími kauzami, tou poslední je zpráva z Bruselu, jejíž koncept dnes vyšel na Seznamu, velkou měrou poškozuje veškeré dění kolem současné vlády. Dle této zprávy je patrné, že je náš premiér ve střetu zájmu a měl by vrátit téměř půl miliardy korun. To už rozhodně není žádná nezanedbatelná částka. K celé kauze se staví. jak je pro něj typické. Kope sebe, viní všechny možné lidi, jen zapomíná na sebe. Sebe považuje za ubohou oběť, kterou rozhodně není. Odkazuje se na vlády 90. let, kdy probíhala divoká privatizace u nás, jen zapomíná uvést, že kdyby této privatizace nebylo, ani on by se nedobral ke svému obřímu majetku..

Bývalí ani stávají soudruzi nikdy neuznávají konfrontaci. A to platí i o současnosti. V naší společnosti to jen vře, což je patrné na demonstracích, které se konají na mnohých místech naší země každý týden. Je opravdu zvláštní, že velké deníky se o tomto vůbec nezmiňují, čímž velmi připomínají dobu předlistopadovou, kdy média nesměla psát o skutečném stavu věci. Něco se děje, ale jako by se nedělo. Václavské náměstí se zaplnilo demonstrujícími lidmi, kteří především nesouhlasí se současným předsedou vlády a jeho kroky, jejich počet jen v Praze na té poslední čítal více než padesát tisíc, ale některé velké deníky se o tomto nezmiňují. Ten, kdo zažil normalizaci, si velmi dobře pamatuje, jaké to bylo. Do tisku se nikdy nedostalo nic, co by bylo v rozporu s komunistickou propagandou. A současnost lze označit za něco obdobného. Manipulátor nechce přiznat fakt, že není všemi přijímán, že vůči jeho konání se zdvíhá velká vlna nevole.

Asi cca před měsícem uvedla německá veřejnoprávní televize ZDF dokument o třech politicích. Byli jimi Viktor Orbán z Maďarska, Liviu Dragneu z Rumunska a v neposlední řadě i náš premiér Andrej Babiš, všechny tři spojuje totiž jediné. Udělali si z eurofondů “bankomat”. Vždy jsem považovala Rumunsko za méně rozvinutou zemi v porovnání s naší. Ale v jednom nás předběhli. Jejich premiér už za své podvody skončil ve vězení, kde si bude odpykávat trest za své podvody…