
Jak jsme porušili vládní nařízení
PETR ŠTĚPÁNEK
Dneska jsme s Alicí zase porušili vládní nařízení. Během naší odpolední procházky jsme sice neopustili stále jeden a tentýž les, ale opustili jsme katastr obce Bělečko a vkročili do katastru obce Běleč nad Orlicí. Ale kdyby jen to! Také jsme překročili hranici okresu Pardubice a nedovoleně vstoupili do okresu Hradec Králové. Asi jsme nebezpeční, neboť během docela dlouhého vejšlapu jsme potkali 2 (slovy dva) chodce a 2 (slovy dva) cyklisty.
Proč to všechno píšu? Rozhodně ne proto, abych demonstroval, jak jsme stateční, neboť na procházce lesem opravdu nic statečného není, spíš abych poukázal na nesmyslnost a nelogičnost vládních nařízení.
Omezit výběh občanů na katastr jejich obce je nejen nesmyslné a nelogické, ale vzhledem k různé rozloze jednotlivých katastrů, od těch úplně maličkých až po obrovský katastr hlavního města Prahy, navíc ješte naprosto nespravedlivé.
Takže jaký smysl tohle nesmyslné vládní nařízení vlastně má? Jediný. Dobře a jednoduše se podle něj buzeruje. Žádný jiný smysl v něm nehledejme. Naopak, to nařízení je škodlivé. Zatímco my, venkovani, jsme na své procházce liduprázdným lesem potkali celkem čtyři osoby, obyvatelé měst, chtějí-li se projít přírodou, aspoň trochu se nadýchat čerstvého vzduchu a neporušit u toho vládní nařízení, musejí do parků, kde je za krásného počasí hlava na hlavě. K nám do lesa nesmějí.
A takhle my si tady – pod vládou gaunerů, idiotů a zločinců – žijeme.
Babišova vláda si zaslouží jediné. Ránu z milosti!
- Petr Štěpánek, fb