Jak Fiala „stáhl ocas“. Aneb pohádka o tom, jak český Green Deal není prý vůbec český a vůbec ne green ani deal

Nevím co je víc nechutné, jestli to, že to chtěli, nebo to, že teď dělají jakoby nic. Musím říct, tohle jejich zacouvání je asi to nejvíc populistické gesto a popření sebe sama, co jsem za dlouhou dobu v české politice viděla. To je přímo krystalický populismus v nejryzejší podobě. Oni to vlastně ani projednávat nechtěli, oni vlastně jen tak šli kolem. Asi jako kolem vlastního předvolebního programu, který okamžitě po volbách téměř kompletně zrušili.

A o co že tedy šlo? Už jsem o tom psala, vláda měla ve včera, schvalovat trojici dokumentů – Státní energetickou koncepci, Politiku ochrany klimatu a Národní klimaticko-energetický plán. Bohužel pro ni to ovšem uniklo do médií, a provalila se všechna ta zvěrstva, která na nás chystá. Samozřejmě je pravda, že to zdraží úplně všechno, to vidí každý kdo má mozek, a když Fiala tvrdí, že ne, tak lže jako obvykle. Ale abych byla přesná, on neříká, že to co psala média není pravda, on říká, že něco z toho nebyla pravda. Konkrétní ale raději nebyl, protože by možná zjistil, že pravdivé bylo všechno. A to by nerad, protože to mu poradci neřekli.

Najednou se tedy schvalování bez vysvětlení odkládá, a to všech tří dokumentů. Prý se na ně ještě podívají a jestli jim něco uteklo, tak to upraví. To jako fakt? Oni úplně klidně přiznají, že v životně – nebo smrtelně důležitých dokumentech sem tam něco uteče? No spíš se sem tam něco nepovede zatajit a pak hodit na Babiše. Nebo na Rusa, to je fuk. Protože volby se blíží, a oni už dokázali zlikvidovat tolik, že se začínají bát. I vlastních.

Prý je pro vládu nepřijatelné dávat si větší závazky, než jaká si dala EU. Tak tady by ten člověk už regulérně potřeboval obklad, protože to byla právě naše vláda, která pomohla celý balíček Fit for 55 za předsednictví EU prosadit, a sama Uršule von der Brusele prý byla šokována z toho, jak konkrétně ve stavebnictví si hodláme zeleně podříznout větev pod pozadím.

A Fialův výrok, že: Je pro nás nepřijatelné, abychom zbytečně zdražovali věci, které lidem a firmám zdražovat nechceme,“ tak ten už považuji za buď naprostý výsměch, nebo naučenému výroku chorého muže, který vytěsnil všechny ty kvůli energiím zkrachovalým firmám. A nebo o nich ani neví. Úplně vidím, jak mu každé ráno poradci ke kávě nesou „nejnovější výtisky novin“, na kterých ve vedlejší tiskárně ještě schne inkoust. Noviny plné jeho úspěchů, foteček a duhových jednorožců.

Co říci závěrem? Tahle kobyla už pomalu „chcípá“, nereálnost a utopii celého tohohle systému ožebračování ve jménu Zeleného údělu už začíná docházet všem. Ale ještě bude pořádně kopat. To jsem si jistá.