Invaze 21. srpna 1968: Tanky obsadily Československo, jeho obyvatele však umlčet nedokázaly
LUKÁŠ RYTINA
Vojenské obsazení Československa v srpnu 1968 patřilo k nejrozsáhlejším ozbrojeným operacím v poválečné Evropě. Jednotky Sovětského svazu, Polska, Maďarska a Bulharska překročily československé hranice v noci z 20. na 21. srpna, zatímco výsadkové oddíly přebíraly kontrolu nad ruzyňským letištěm.
Invazní síly během krátké doby obsadily letiště, komunikace, důležité úřady i velká města. Československá lidová armáda dostala rozkaz neklást odpor. To však neznamenalo, že se Československo okupantům jednoduše podřídilo. Zatímco vojenská část operace probíhala podle připraveného plánu, její politická část začala selhávat téměř od prvních hodin.
Invaze měla zastavit reformy pražského jara
Sovětské vedení sledovalo československý vývoj se stále většími obavami již od počátku roku 1968, kdy se do čela Komunistické strany Československa postavil Alexander Dubček. Reformní křídlo strany usilovalo o hospodářské změny, omezení politických represí, rehabilitaci nespravedlivě odsouzených a rozšíření prostoru pro veřejnou diskusi. Cenzura se postupně přestala uplatňovat a v červnu byla také formálně zrušena. V komunistickém státě tak vzniklo prostředí, v němž noviny, rozhlas i televize začaly alespoň na chvíli otevřeně hovořit o problémech režimu.
Dubčekovo vedení přitom neplánovalo zrušení socialismu ani vystoupení Československa z Varšavské smlouvy. Reformní program měl vytvořit snesitelnější a otevřenější podobu socialistického uspořádání, pro niž se vžilo označení „socialismus s lidskou tváří“. Z pohledu sovětského vedení však byla nebezpečná již samotná možnost, že by se reformy rozšířily do dalších států východního bloku a oslabily vedoucí postavení Moskvy.
Jednání v Čierné nad Tisou na přelomu července a srpna ani následná bratislavská schůzka rozpory nevyřešily. Právě během setkání v Bratislavě předali konzervativní českoslovenští komunisté Vasil Biľak, Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek a Oldřich Švestka sovětskému vedení takzvaný zvací dopis. Žádali v něm o pomoc proti údajné kontrarevoluci.
Dopis sice poskytl Moskvě vítaný argument, nemohl však nahradit souhlas československé vlády ani ústavních institucí. Invaze proto žádným způsobem nebyla výsledkem oficiální žádosti Československa, jak později tvrdila sovětská propaganda. Jednalo se o prostý vojenský zásah připravený bez vědomí zákonných představitelů státu.
Vojenské vítězství bez politické legitimity
První fáze Operace Dunaj se účastnilo přibližně 250 tisíc vojáků a kolem dvou tisíc tanků. V následujících dnech se počet příslušníků intervenčních armád přiblížil půl milionu. Jednotky rychle pronikly do vnitrozemí a obklíčily sídla ústředních orgánů. Alexander Dubček, předseda vlády Oldřich Černík, předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský a další představitelé reformního vedení byli zadrženi a odvezeni do Sovětského svazu.
Okupanti však narazili na problém, s nímž jejich vojenské plány dostatečně nepočítaly. Předsednictvo ÚV KSČ invazi většinou hlasů odsoudilo a označilo ji za odporující základním zásadám mezinárodního práva. Prezident Ludvík Svoboda odmítl potvrdit novou dělnicko-rolnickou vládu, s jejímž vznikem počítali domácí stoupenci zásahu. Nebylo proto možné vytvořit věrohodný dojem, že československé vedení převzalo moc s podporou obyvatel a spojenecká vojska mu pouze přišla na pomoc.
Dne 22. srpna se navíc v areálu ČKD ve Vysočanech sešel mimořádný Vysočanský sjezd KSČ. Jeho delegáti odsoudili okupaci a potvrdili podporu internovanému vedení strany. Ačkoli byl sjezd později pod politickým tlakem prohlášen za neplatný, v prvních dnech invaze ukázal, že konzervativní skupina nemá pod kontrolou ani samotnou komunistickou stranu.
Sovětské zdůvodnění nepřijala ani značná část mezinárodního společenství. Rada bezpečnosti OSN jednala o situaci od 21. srpna. Návrh rezoluce požadující ukončení intervence podpořilo deset členů rady, jeho přijetí však zabránilo sovětské veto. Dobové jednání podrobně zachycuje dokumentace Rady bezpečnosti OSN. Sovětský zásah současně prohloubil rozpory uvnitř komunistického hnutí a odsoudily jej například Rumunsko, Jugoslávie i některé západoevropské komunistické strany.
Lidový odpor
Jelikož československá armáda dostala rozkaz nebránit se, hlavními prostředky československého odporu se staly informace, improvizace a odmítnutí spolupráce. Lidé strhávali nebo otáčeli směrové tabule, zamazávali názvy obcí a snažili se invazním jednotkám ztížit orientaci. Na zdech se objevovaly nápisy vyzývající vojáky k odchodu, zatímco rusky mluvící obyvatelé vysvětlovali řadovým příslušníkům armády, že v zemi žádná kontrarevoluce ani občanská válka neprobíhá.
Významnou úlohu při odporu sehrál také Československý rozhlas. Jeho vysílání informovalo o pohybu vojsk, předávalo stanoviska legálních představitelů a vyzývalo obyvatele, aby zachovali klid a nedali okupantům záminku k násilným zásahům. Když vojáci obsadili hlavní budovy, pracovníci rozhlasu pokračovali z náhradních a utajených pracovišť. Vysílání se podařilo udržovat v Praze i regionech; plzeňské pracoviště například zajišťovalo celostátní spojení a pomocí krátkých vln předávalo informace také do zahraničí.
Odpor vycházel z činnosti novinářů, intelektuálů, řemeslníků, řadových zaměstnanců, místních stranických organizací i obyčejných lidí. Tiskly se zvláštní edice novin, výzvy a letáky, na veřejných místech vznikaly improvizované informační plochy. Obyvatelé vedli s vojáky dlouhé rozhovory a upozorňovali na rozpory v propagandistických tvrzeních, s nimiž byli do Československa vysláni.
Násilí zasáhlo Prahu, Liberec i další města
Převážně nenásilná podoba odporu neznamenala, že se okupace obešla bez obětí. K nejtragičtějším střetům došlo u budovy Československého rozhlasu v Praze, kde vojáci stříleli do okolních domů a davů. Lidé umírali také v Liberci, Brně, Košicích, Popradu a dalších městech. Někteří byli zastřeleni, jiní zahynuli pod pásy tanků a koly vojenských vozidel nebo při požárech vyvolaných střelbou.
Okupace si do konce roku 1968 vyžádala nejméně 137 mrtvých, přibližně 500 těžce zraněných a stovky lehce raněných. Databáze Ústavu pro studium totalitních režimů ukazuje, že oběti nepadaly pouze během prvního dne. Lidé umírali na následky zranění i při dalších incidentech v následujících týdnech a měsících.
Smrt civilistů zároveň odporovala obrazu „bratrské pomoci“, který šířila sovětská propaganda. Vojáci přijeli údajně chránit zemi před kontrarevolucí, ve skutečnosti však čelili obyvatelstvu, které odmítalo jejich přítomnost a které si jen přálo svobodnější život. Násilí některých jednotek podněcovala skutečnost, že před invazí dostávaly nepravdivé nebo zavádějící informace o údajně připravovaném převratu a očekávaných bojích.
Moskevský protokol
Když se nepodařilo sestavit loajální vládu přímo v Praze, přesunul se hlavní politický nátlak do Moskvy. Československá delegace tam mezi 23. a 26. srpnem jednala pod dohledem sovětského vedení. Výsledkem se stal takzvaný Moskevský protokol, který většina československých představitelů přijala. Jediným účastníkem, jenž jej odmítl podepsat, byl František Kriegel.
Dokument neobsahoval okamžité a bezpodmínečné stažení vojsk. Československé vedení se naopak zavázalo obnovit kontrolu nad médii, omezit některé reformní organizace a personálně proměnit vedení státu i strany. Text protokolu a okolnosti jeho přijetí jsou dostupné v databázi pramenů Moderní dějiny.
Dvacet let apatie
Znovu byla zavedena cenzura, z veřejného života odcházeli zastánci pražského jara a v dubnu 1969 nahradil Dubčeka ve vedení KSČ Gustáv Husák. Říjnová smlouva o „dočasném pobytu“ sovětských vojsk pak vytvořila právní konstrukci, která měla dodatečně zakrýt násilný původ jejich přítomnosti. Sovětská armáda okupovala Československo až do roku 1991.
Ze země mezitím odešly desetitisíce lidí, mezi nimi četní odborníci, vědci, umělci a technici. Ti, kteří zůstali, se museli vyrovnávat s režimem, jenž od občanů stále méně očekával skutečnou víru v komunistickou ideologii a stále více poslušnost, mlčení a ochotu nepřipomínat okolnosti, za nichž se znovu upevnil u moci.
Komunistická strana po invazi udržela svůj monopol, avšak zaplatila za něj ztrátou značné části zbývající důvěry veřejnosti, která ztratila veškeré iluze o lepších zítřcích pod správou režimu. Období normalizace se tak stalo obdobím nátlaku, čistek a dlouhodobého potlačování společnosti, která se v srpnu 1968 vyslovila pro svobodnější budoucnost.
EPOCH TIMES
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc LISTOPAD 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Bohumil Holubec 1000,- Kč, Jaroslav Jedlička 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Dr. Jakub Mach 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Libuše Zabloudilová 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Anonym 50,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Anonym 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Anonym 2000,- Kč, Zdenka Pimperová 400,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč
Celkem za měsíc: ... 11 720,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
- Minářovi aktivismus vynáší. Občanská společnost zavádí nové postupy - 10.11.2026
- Plaga skáče, jak Soros píská - 10.11.2026
- Zdechovský: Jednou budu prezidentem ČR - 10.11.2026
Podobné příspěvky
Vánoce v komunistickém kriminále
MONIKA ELŠÍKOVÁ/ANASTÁZ OPASEK 24|12|2014 Večer pomalu klesá na unavené postavy vězňů. Dnešní zážitek se liší od toho každodenního, je
StB plánovala únos a vraždu bratří Maš�...
JAN SARKA 20|11|2014 Česká republika přijala do své legislativy „Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu“
A vojska NDR Německé demokratické republiky.
(Rumunsko odmítlo).
Jj, a v Srbsku se samovolně sbírali chlapi a počítali s tím, že dostanou výzbroj vyrazej nám na pomoc… Odvděčili jsme se jim vskutku čertovsky.
👍👍👍👍👍👍🙋♂️
O skutečném pozadí roku 1968 víte úplné hovno!
Proč, kdo, jaký byl tehdejší opravdový důvod, proč stály americké a německé divize na hranicích s Bavorskem a měly zákaz zasáhnout, rakety s jadernými hlavicemi, a.t.d., a.t.d.
K běžným blbým hovadům se tyto informace nikdy nedostaly a asi ani nedostanou.
Tak o osmašedesátém přestaňte blbě pindat, když o tom víte úplné hovno.
Stejné hovno víte i o převratu 1989.
Umlčet tupé ojroovce v kolonyjy ukroczechyja dokázala až chazarská ruka trhu.
ruku v ruce s husákovským štěstím být na palubě chovné lodi 🤣 páč ten ’89 byl něco jako invaze naruby
Dost tam chybí dění, které předcházelo a je naprosto klíčové pro naše současné pozice. Stejnětak chybí důsledky pro západní společenství, které jsou v dnešní době možná ještě důležitější.
Nápad na invazi nevznikl v sajuzu, ale v polsku a maďarsku. Maďaři už své zkušenosti s brutálním krvavým potlačením občanského odporu měli a poláci se báli, že by se otevřenější přístup mohl přelít k nim. Ani jedni však u polytbyra SSSR napřímo neuspěli a tak se pustili do jednání s ke všemu ochotnými ukrajinci. Prostřednictvím ukrajinské KS a ukrajinců v polytbyru bylo nakonec po asi 9 měsících dosaženo stavu, kdy se pro vyslovila většina a když se pro vysloví většina, musí se pro vyslovit všichni. Konkrétně Brežněv byl proti do poslední možné chvíle, po jednání v Čiernej pri Čope pronesl větu: „Éto vaše dielo!“ a byl přesvědčen, že bude klid. Bohužel nebyl a sovětská rozvědka neustále přicházela s novými vesměs fabrikovanými důkazy odklonu ČSSR od tvrdé linie – a dalšího Tita sajuz vážně nepotřeboval.
Druhá neméně významná linka navazuje na Karibskou „krizi“. Dolarová ekonomika z BrettonWoods se drolila od prvopočátku, protože sloužila primárně jako nástroj likvidace zlatých rezerv centrálních bank – i když oficiálně tomu tak nebylo, dolar mohly tyto banky teoreticky nechat směnit za zlato u FEDu. Jenže to vyžadovalo nákladné trasporty dolarů tam, zlata zpět a navíc se amíci stále více zpožďovali s uvolňováním toho zlatého plnění. Centrální banky členských států byly naopak pod tlakme nově tištěných nekrytých dolarů nuceny vykupovat dolary za své zlato, aby tak udržovali stabilní úroveň vlastních měn tvrdě navázaných na dolar. Tohle perpetum debile čímdálvíc drhlo a invaze do československa byla nepochybně jedním z faktorů, které umožnily R.M.Nixonovi v roce 1971 prohlásit, že USA tu rozhodně není od plnění mezinárodních dohod a směnitelnost dolaru za zlato pro ostatní státy a jejich centrální banky je ukončena.
Na invazi tlačili nejvíce soudruzi z NDR.
O skutečném pozadí roku 1968 víte úplné hovno!
Proč, kdo, jaký byl tehdejší opravdový důvod, proč stály americké a německé divize na hranicích s Bavorskem a měly zákaz zasáhnout, rakety s jadernými hlavicemi, a.t.d., a.t.d.
K běžným blbým hovadům se tyto informace nikdy nedostaly a asi ani nedostanou.
Tak o osmašedesátém přestaňte blbě pindat, když o tom víte úplné hovno.
Stejné hovno víte i o převratu 1989.
Jo kdyby věděli na čem se doluvil tenkrát Brežněv se západem tak by cajzlové kecali jinak. A 75 % okupantů byli ukáčka a proč dnes ppepíci z Praglu nedělají demenstrace před amsádami Polska, Německa, Maďarska, Bulharska, Běloruska, Kazchstánu, Ukrajiny,pobaltských státu, ale jen před Ruskou. Na ustru na žižkově je seznam všech okupantů co tady dorazili v roce 1968. Kdopak nám zostřílem museum a dnes tam vlaje benderovská vlajka. No přece ukáčka z 3 tankového pluku z Kyjeva kde museli být všichni ukrajinci. Shalom a jediný rus z UV KSSS byl proti. Cajzli eto duraki.
.. presne tak!
Souhlasím s Vámi, muzeum i rozhlas „poďobané od holubů“ si stále pamatuji. Hanba těm, kteří mají selektivní paměť.
Je mi blití při představě agenta 107, který jistě bude mít projev odsuzující okupaci především ukrajinci v prvním sledu.
O skutečném pozadí roku 1968 víte úplné hovno!
Proč, kdo, jaký byl tehdejší opravdový důvod, proč stály americké a německé divize na hranicích s Bavorskem a měly zákaz zasáhnout, rakety s jadernými hlavicemi, a.t.d., a.t.d.
K běžným blbým hovadům se tyto informace nikdy nedostaly a asi ani nedostanou.
Tak o osmašedesátém přestaňte blbě pindat, když o tom víte úplné hovno.
Stejné hovno víte i o převratu 1989.
V r. 1956 se obnovili u moci v Maďarsku sionisté-trockisté-chazaři (jejich kápo byl Khazar Béla Khun), od vraždy Velikého Stalina uplynuly již tři roky a tito pohrobci Lejby Bronštajna chtěli spustit své oblíbené khazarské krvavé dílo. Jenže Maďaři dobře znali své chazarské příbuzné, věděli čeho jsou schopni, a tak chytali tyto chazarské běsy po ulicích, rdousili je holýma rukama a věšeli na kandelábry. Museli to tam pak urovnat Sověti tankama, občanskou válku v Maďarsku si tehdy nepřál ani Západ ani Východ.
U nás se trockisté-sionisté zvedli v r. 1967. To bylo tehdy, když Israel zákeřně přepadl Egypt a trockistům, zhrzeným komunistům-sionistům, které Kléma vymetl od válu, tak těm v Práglu narostl hřebínek. Na trockistické krvavé dílo si už netroufli, tak zmobilizovali odpředkožkovanou „kulturní frontu“ do nátlakových skupin a terorizovali české obyvatelstvo.
Ale ani tehdy v Práglu to ti odpředkožkovaní Húnové netrefili, mohla z toho být i občanská válka, a tak opět to museli Sověti zarovnávat tankama, a hlavně taky museli Sověti vykopat trockisty z ÚV KSČ, aby mohli v západních Čechách umístit reciproční vyrovnávací atomovky rakety proti již umístěným atomovkám Pershingům v Bavorsku pár desítek km od čs. hranic.
Normalizace byla milosrdná, trockého chazarští pohrobci místo do lomů šli vegetit do pohodlných dyzydentských kotelen a marigotek, kde čekali na Hadrák 89. V 80. letech dal jeden můj známý z Olomouce úplatek 20 tisíc za místo kotelníka v kotelně na uhlí, za flek na čisté plynové kotelně se dávalo 40 tisíc. A do Geotestu na maringotku, tak to už bylo jen pro „vyvolené“.
Konečně někdo, kdo o tom aspoň něco menšího ví.
Jen by mě zajímalo, kdy se v podobném formátu bude vzpomínat na Mnichov, obsazení ČSR Němci, na heidrichiádu a podobná přinejmenším stejná svinstva z druhé strany ?! Učí se to vůbec ještě dnešní děti ?!
Mnichov je zapomenut,
naopak od nás se očekává omluva a odškodnění za poválečný odsun sudeťáků,
a restituce v bývalých sudetech.
Kdyby se učila pravda, tak si děti odnesou ze školy vědomosti, že za vším mohou hledat Ukrajinu. Ukrouši dělali bordeI odjakživa. Před 1 světovou, za Stalina, Za Hitlera, po likvidaci Pruska, sabotáže proti Rusům, v r.1968… až do roku, kdy jim byly vymezeny hranice. A začali dělat bordeI největší – provokovali zase Rusko, dnes i Maďarsko a Polsko. Vyhrožují Evropanům a vysávají naše zdroje… Je toho víc, ale to stačí.
srovnávat nesrovnatelné, za 2SV Němci u nás povraždili cca. 360 000 civilistů, 68 to bylo cca. 150 obětí
A z toho polovina byly dopravní nehody.
JJ. Také jsem znal jednoho, co dostal po plyšáku dokonce jakési vyznamenání, za to že utrpěl zranění při „okupaci“.
K jeho smůle všichni kolem něj věděli, že to zranění utrpěl, když jel s cca dvěma promile na motorce a narazil do sovětského tanku. Po plyšáku to vydával za úmysl.
Byl jsem u toho, když mu to chlapi v hospodě vmetli do ksichtu. Nezmohl se ani na a, ani na b a utekl jak malý kluk. S pamětníky bohužel tahle skutečná pravda zmizela a mizí. Zůstane jen ta jediná správná pravda nejpravdovatější. Čím se to liší od časů za bolševika?
„Babi, proč už nechodíš na setkání bývalých partyzánů?“
„Víš, Adámku, já už ty mladé vůbec neznám“.
Když se tak dívám, jak se po roce 1989 začali chovat tehdejší „utlačovaní osmašedesátníci“ a jejich dnešní příznivci k ostatním, tak skoro začínám s tou „okupací“ souhlasit.
Však to tu píšeme, že nás spíše 68 zachránil od toho, co přišlo po 89!! Kdo to má v hlavě srovnané musí to vidět!!
Já to vidím, 30 roků za komančů a zbytek za tzv. „dřevního“ kapitalismu.
Teď mluví v televiz podporovatel okupace v roce 1968 soudruh stb Pávek…
Jiný pohled na okupaci viz infokurýr.
Kdo ve skutečnosti rozhodl o vyslání vojsk do Československa v roce 1968 a řídil invazi? Pojďme si to rozebrat krok za krokem.
Politické rozhodnutí o vyslání vojsk do Československa přijali generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv (Ukrajinec z Dněpropetrovsku) a předseda Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR Nikolaj Podgornyj (Ukrajinec z Poltavska).
Ministrem obrany SSSR byl v té době Ukrajinec, maršál Sovětského svazu Andrej Grečko, který podle vzpomínek současníků častěji mluvil ukrajinsky než rusky.
Operaci přímo řídili Ukrajinec z Chmelnycké oblasti, armádní generál Ivan Pavlovskij, velitel skupiny sovětských vojsk v Německu, Ukrajinec z Kirovogradské oblasti, maršál Sovětského svazu Petr Koševoj, a jeden Bělorus, velitel Sjednocených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, maršál Ivan Jakubovskij.
Skupina sovětských vojsk v Německu byla v té době z 2/3 tvořena vojáky povolanými z Ukrajiny a Běloruska.
Invaze se účastnily 13. a 38. armáda Prikarpatského vojenského okruhu a 14. letecká armáda Oděského vojenského okruhu. Pro splnění úkolu byl speciálně vytvořen Prikarpatský front.
Zatčení Alexandr Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský a další představitelé byli převezeni na daču jednoho z ukrajinských stranických funkcionářů ve Skole v Lvovské oblasti (teprve později, po několika dnech, byli převezeni do Moskvy).
Ale tak soudruzi, není to všechno jak se zdá. Škoda, je mi vás líto, že jste neměli tatínka jako já. Ten mně to vysvětlil tak, že mi pak už nevadili ani spolužáci, co se mi trapně posmívali. Tak skvěle, až ze mě nakonec taky byla komunistická guma jako on až do toho nešťastného roku 1989, když jsem rychle musel měnit kabát, tedy přesněji barvu uniformy a přísahu. Ale dnes, když jsem si „to“ odpracoval, musím hanit ty Russy a bít se v prsa. Oni totiž Russáci ser ráno rozhodli, že k nám vpadnou a poslali k nám samé Russáky. Vůbec to většinově nebyli Ukrajinci, nevěřte té propagandě. Díky tati, tys uměl vysvětlit i nepochopitelné. A nějaká německá okupace a 300 000 mrtvých Čechů (jakéhokoliv původu), to nic, oni si to taky odpracovali a pracují na tom dál. Já jim to schvalui.
Existuje ale i názor, že se v Československu (ve vysokých patrech vojska) objevil názor, že bychom měli být neutrální. A vůbec zde nejsou zmínky o dění na západ od nás. Celkem povrchní článek hrající na city.
Před dvěma lety opět na úpělivé pozvání odstupujícícch bolševiků, z narychlo přehoezeým maskovacím dílempravičáků a demoGratů začli znovu obsazovat tuto zemi jejich spasitelé z východu,,
Tenkrát jsne se vůči jejich vpáádu téměř jednolitě postavili,
StBák vedle dítěte květin,pánbíčkáš vedle přesvědčeného komunisty
Zatímco dnes j výkvět obyvatel tého země pořádá sbírky na jejich podporu a taky/ prezident repoblitky pokytuje záruky pro sleziny vlastizradnách henleinovců,
Tahle svinská pakáž právě v tento výroční den sojji falešnou pózousvíčkových bab nestydatě kálí nad tehdá zmařenými životy a lidskými osudy.
Jednu pozitivní stránku srpen 1968 měl: Ukázal názorně, že socialismus nelze zreformovat do nějaké „lidštější“ podoby, ale jen zlikvidovat.
Ale co místo něj? Já mysylím, že ryzí kapitalismus by se vám nelíbil….
Věřit archivům ústrku, když vím kdo tam sedí ? Ne.