
Inflace ještě neřekla poslední slovo
MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ
Oficiální inflační statistiky se tváří celkem optimisticky. Spotřebitelská inflace v Česku podle posledních čísel zpomaluje – v srpnu se meziroční růst cen dostal na 2,5 %, v červenci byl 2,7 % a v červnu ještě 2,9 %. Ekonomové i politici si rádi přihřejí polívčičku tvrzením, že jsme „na dobré cestě“. Realita pod povrchem ovšem ukazuje něco trochu jiného.
Nejde totiž o žádné vítězství trhu, nýbrž o souhru regulací, dotací a byrokratických zásahů, které samy o sobě deformují cenové signály. A právě v těchto signálech bychom měli číst, co se v ekonomice skutečně odehrává. Před pár dny byly totiž zveřejněny další inflační statistiky, a to vývoj výrobních cen.
V průmyslu vidíme meziroční pokles cen o 0,8 %. V červenci to bylo ještě 1,2 %, takže deflace technicky slábne. Podstatné však je, že zlevňují především komodity s vysokým podílem státních zásahů – energie, uhlí nebo rafinérské výrobky. Vláda i Evropská unie se roky snaží skrze emisní povolenky a další zásahy manipulovat trhem s energiemi – jednou dotacemi, jindy naopak ekologickými daněmi.
Výsledkem je chaos, který brzdí výrobce i spotřebitele. Typicky například ceny elektřiny krátkodobě klesají, ale pouze díky tomu, že jsme měli nejrychlejší růst cen elektřiny během tzv. energetické krize, a nyní dochází jen k návratu do normálu. Je otázkou, zda bychom měli tento návrat do normálu skutečně označovat za deflaci.
Zase ty potraviny…
Potravinářské výrobky naopak rostou – v srpnu o 3,4 %. Zpracované mléčné produkty dokonce o deset procent. Ještě zřetelnější je situace v zemědělství, tedy u surovin, ze kterých jsou potravinářské výrobky vyráběny. Tam ceny meziročně vyskočily o 11,4 %, a to po podobně vysokém růstu v červenci. Rostlinná výroba zdražila o 4,6 %, živočišná dokonce o 18,9 %. Vejce +44,9 %, skot +40,1 %, mléko +19,9 %. To nejsou čísla, která by ukazovala na zdravý a funkční trh.

A co plyne z toho, že suroviny zdražují rychleji než potraviny z nich vyrobené? Že se cenový nárůst v zemědělství do potravin ještě nepropsal plně. Další zdražení potravin máme teprve před sebou. Jinými slovy, ceny v zemědělství dál rostou dvouciferným tempem. Pokud zemědělci prodávají svou produkci k dalšímu zpracování za stále vyšší ceny, zákonitě to musí koncové ceny potravin popohánět k růstu. To bude ve výsledku bránit návratu tempa spotřebitelské inflace pod 2 %, jeho zpomalování se proto už brzy zastaví.
Stavebnictví přináší další ilustraci problému. Ceny stavebních prací se dle odhadů v srpnu meziměsíčně zvýšily o 0,3 % a ceny stavebních prací meziročně o 2,6 % (stejně jako v červenci). Ceny materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví rostly méně výrazně – podle odhadů o 1,1 %. Jinak řečeno, práce dál zdražuje viditelně rychleji než materiál. Je to podobné jako u zemědělských výrobků a potravin. Inflace proto ještě neřekla poslední slovo.
DENÍK.TO


Š“Šefče, a daně zaplacený máš? Ani na příští rok, co?“ Tento vtip jsem jako dítě nedocenil. Je platný i po letech.
Je třeba hovořit přesně. „Například ceny elektřiny krátkodobě klesají“ – platí (krátkodobě) pouze pro silovou elektřinu. Regulovaná část , která už dělá padesát procent konečné ceny pro zákazníka, trvale roste a poroste. Viz např.: „ČEPS investuje do rozvoje sítě přes 80 miliard“. Náklady na připojování občasných zdrojů, na různé fígle třeba se „sdílením“ elektřiny, k čemuž jsou nutné desetkrát dražší elektroměry a miliardová datová centra, zaručují, že cena elektřiny bude už jen růst (dokud nepadne grýndýl).
Šichtařová stále nepochopila, že inflace je nedílná součást cíleného plánu na likvidaci civilizace a všeobecné zotročení do služeb chazarů.
Mikelo
madam Šichtářová i např. zdejší pisálek Kovanda jsou
pravý opak oikos_nomos v jeho původním významu, takže jako vždy obrátit význam slov a máme chazarské poskoky a tlampače „ekonomy“ jejichž chápání procesů je mírně řečeno na úrovni octomilky
I kdyby inflace byla jen 0,1%, tak ten skok z minulých let nesmaže.