Hranice právního státu

Silvestrovská noc 2015/2016 byla v Kolíně nad Rýnem obzvlášť divoká. Po měsíci práce dal vyšetřovací tým dohromady celkem 1054 trestních oznámení, z toho 454 pro sexuální násilí, ten zbytek pro loupeže, krádeže, ublížení na zdraví atd.

• Libyjec Muhamad A. dostal rok a devět měsíců za obtěžování,
• nejmenovaný Alžířan dostal podmínku za hrozby „Dejte nám holky, dejte nám holky – nebo smrt“,
• nejmenovaný Iráčan dostal také podmínku za to, že jednu ženu bez jejího souhlasu líbal a olizoval jí tvář.

Podle Spiegelu se zdařilo tyto tři pachatele odsoudit jen proto, že si ze své činnosti sami pořídili selfie, na kterých byly vidět i oběti. To umožnilo jejich identifikaci.

Šest řízení muselo být zastaveno, protože dotyční jedinci se jednoduše ztratili. Nejtěžší trest dostal třicetiletý Alžířan za loupež: rok a jedenáct měsíců.

„Celkově je to výsledek vedoucí ke značnému vystřízlivění,“ řekl mluvčí kolínského soudu Wolfgang Schorn. „Chaos během silvestrovské noci způsobil obtížnou důkazní situaci.“

Tím je ze soudního hlediska silvestrovská noc vyřízena. Jediný, kdo by se ještě mohl teoreticky zodpovídat, je ta šestice zmizelých pachatelů – najde-li je někdo dříve, než budou jejich činy promlčeny.

Pamatujete si, jak Angela Merkel pár dní poté, co vyšlo najevo, jaké věci se děly, požadovala „tvrdou odpověď právního státu„? Tak tady vidíme, jak to reálně vypadá. Vybavuje se mi bonmot bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina, který popsal příšerný průběh ekonomické transformace 90. let ve své zemi slovy „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“

(Černomyrdin byl vůbec zdatným producentem zábavných citátů, některé najdete zde. Asi nejvíc se mi líbí hláška Učitelé a lékaři chtějí jíst prakticky každý den!)

Přitom věřím tomu, že se ti vyšetřovatelé snažili. Problém je v tom, že jejich úkol byl nemožný.

Právní stát – jako každá instituce – má svoje hranice a silvestrovská noc v Kolíně už se nacházela mimo ně. Jakékoliv právo může fungovat jen tehdy, pokud drtivá většina lidí jeho principy akceptuje a pomáhá mu – například tím, že jsou ochotni vypovídat jako svědci, když vidí nějaký trestný čin.

To ale v případě kolínské noci splněno nebylo. Spousta zúčastněných v tom mnohatisícovém davu ví nepochybně docela přesně, kdo co komu udělal, ale

• sami se na tom podíleli taky,
• nevidí v tom nic špatného.

Tudíž nelze očekávat, že by německé justici jakýmkoliv způsobem pomáhali. Prostě v danou chvíli na daném místě zavládly severoafrické poměry se vším všudy, včetně zanedbatelného následného postihu těch, kdo si zařádili.

Absentuje-li mezi dostatečně velkou skupinou obyvatel ochota držet se zákonů, lze jejich platnost vynucovat jen mobilizací masivní síly a to bylo také to, co v Kolíně příštího Silvestra udělali. Je ale očividné, že takovou mobilizaci nelze provádět všude a každý den.

Právě roku 2015 vydala německá policistka řeckého původu Tania Kambouri knihu „Německo v záři majáků“ (Deutschland im Blaulicht), později přeloženou do češtiny pod titulem „Policistka volá o pomoc„.

V ní se popisuje, jak vypadají poměry v určitých čtvrtích německých měst, když k té masivní mobilizaci sil zákona nedojde. Také střízlivě a bez servítků. Myslíte, že se v těchto čtvrtích od roku 2015 něco zlepšilo?

Rád bych tomu věřil, ale nevěřím. Takový optimista nejsem.