Pře
4.10.2026
Kategorie: Politika2516 přečtení

Hlava státu, která prohrála s dovolenou

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Člověk by skoro čekal, že prezident republiky bude mít alespoň přibližnou představu o tom, kdy jeho vlastní země volí. Ne přesnou hodinu, to bychom snad na hlavu státu kladli příliš vysoké nároky. Stačil by měsíc. Možná týden.

Případně by mohl existovat někdo z početného hradního aparátu, kdo by jednoho krásného rána vstoupil do kanceláře a nesměle pravil: „Pane prezidente, nerad ruším, ale Češi budou volit.“ Nestalo se. Petr Pavel odjel na dovolenou a komunálních voleb se nezúčastní. Hrad oznámil, že prezidenta „chyba v plánování mrzí“. Nádhera. Hlava státu byla poražena kalendářem a republika právě zjistila, že nejvyšší ústavní funkce má zřejmě administrativní náročnost rodinného výletu do Chorvatska.

Přiznávám, že mě ta omluva téměř dojímá. Tolik lidskosti. Tolik pokory. Tolik bezbrannosti před zákeřnými políčky s čísly. Jeden by prezidenta nejraději objal a ujistil ho, že za to vlastně nemůže, protože kalendář je komplikovaný přístroj. Má dvanáct měsíců, týdny, víkendy, dokonce různá čísla. Kdo se v tom má vyznat. Možná by Hrad mohl vypsat veřejnou zakázku na zařízení, které umí několik měsíců dopředu zobrazit datum. Pokud už něco podobného lidstvo vynalezlo, doporučuji jeden exemplář zakoupit a pověsit někam poblíž prezidentské kanceláře.

Jenže čím déle se tomu směji, tím méně je mi do smíchu. Prezident republiky není maskot na státní poznávací značce.

Není dekorace, kterou vytáhneme při výročí republiky, postavíme před vlajku a po skončení ceremonie zase uklidíme do skladu. Prezident je symbolem státu. A pokud od občanů chceme, aby považovali volby za základ demokracie, bylo by docela milé, kdyby tuto převratnou myšlenku zvládla pochopit také hlava státu. Nikdo po Petru Pavlovi nechtěl, aby se vrhl pod tank. Nikdo po něm nechtěl, aby položil život za vlast. Dokonce nemusel ani pronést projev. Stačilo přijít k urně. Výkon, který v České republice zvládají důchodci o holi, lidé po noční směně, rodiče s dětmi i občané, kteří by si ze svého platu prezidentský aparát nemohli dovolit financovat ani několik hodin.

Prezident to tentokrát nezvládne. Má dovolenou.

A právě tahle jediná věta je podle mě výstižnější než několik stran hradního vysvětlování. Česká republika volí.

Prezident dovolenkuje. Občanům budeme slavnostně vyprávět, že demokracie není samozřejmost, že každý hlas má cenu, že účast ve volbách je výrazem odpovědnosti a že o veřejné věci se máme zajímat. Hlava státu mezitím předvede praktickou lekci občanské výchovy: demokracie je důležitá, samozřejmě, jen ne natolik, aby kvůli ní člověk překopával dovolenou.

A právě to považuji za pohrdavé vůči občanům této země. Ne proto, že by Petr Pavel porušil zákon. Neporušil.

Prezident nemusí volit stejně jako nemusím volit já. Jenže prezident republiky není obyčejný občan pokaždé, když se mu to zrovna hodí. Za obyčejného občana totiž nestojí Kancelář prezidenta republiky, ochranka, protokol, poradci a celý aparát státu. Obyčejnému občanovi při příchodu nehraje fanfára a na střeše mu nevlaje prezidentská standarta.

Chceme-li prezidenta při každém nepohodlí okamžitě převléknout za „obyčejného člověka“, potom bychom mu možná mohli stejnou rychlostí odložit také všechny výsady, které k jeho neobyčejné funkci patří.

Nejkrásnější je přitom banalita celého problému. Prezident nemusel vyjednat příměří, zachránit republiku před invazí ani provést státní převrat naruby. Měl přijít k volbám. Volební místnost, lístek, plenta, obálka, urna. Hotovo. Několik minut. Český prezident během své vojenské kariéry zvládl mnohem složitější operace, ale v roce 2026 se před ním objevil protivník, kterého nepřemohl ani generál NATO: dovolená zapsaná v diáři.

A potom přichází ono nádherné „mrzí mě to“. Politická svěcená voda. Pokropíme problém větou „mrzí mě to“ a hřích je administrativně odpuštěn. Kdyby se na Hradě jednoho rána probudili a zjistili, že omylem prodali korunovační klenoty na Aukru, snad bychom se dozvěděli, že vzniklá situace prezidenta mrzí a do budoucna budou přijata opatření, aby se podobné nedopatření neopakovalo.

Ne, pane prezidente. Mě nezajímá, že vás to mrzí. Mě fascinuje, že se to vůbec stalo. Máme Pražský hrad, prezidentskou standartu, vojenské pocty, čestnou stráž, protokol, poradce, sekretariát, ochranku a celý reprezentační aparát, aby nakonec občan České republiky dostal informaci, že jeho prezident nebude u voleb, protože je na dovolené.

To už není majestát. To je jeho parodie.

Petr Pavel samozřejmě na dovolenou smí. Prezident není státní inventář a nikdo jej nemusí na pět let přišroubovat k pracovnímu stolu na Hradě. Jenže právě tady se poznává rozdíl mezi právem něco udělat a důstojností určité funkce.

Prezident má právo odjet. Já mám zase právo považovat za trapné, že si hlava státu vybere dovolenou právě přes volby a potom občanům pošle vzkaz, že ji to mrzí.

Možná jsem staromódní. Možná od prezidenta republiky očekávám příliš. Třeba skutečně žijeme v době, kdy je přehnaným požadavkem chtít po hlavě státu, aby si nechala volební víkend volný. Potom se ale přestaňme tvářit tak strašně vznešeně. Sundejme část ceremoniálního pozlátka. Žádné velké řeči o odpovědnosti, občanské společnosti, demokratických hodnotách a úctě k institucím. Vznešená slova totiž vypadají poněkud komicky ve chvíli, kdy jejich nejvyšší reprezentant nedokáže udělat tu nejprimitivnější věc, kterou demokracie po občanovi žádá.

Přijít.

A proto to nebudu uhlazovat. Považuji to za trapné. Považuji to za nedůstojné prezidenta republiky. A v symbolické rovině to považuji za pohrdavé vůči občanům České republiky. Ne proto, že Petr Pavel spáchal nějaký strašlivý státní zločin. Právě naopak. Protože důvod celé té ostudy je tak směšně banální.

Dovolená.

To je celé.

Česká republika jde k volbám a její prezident má dovolenou.

Tak si ji užijte, pane prezidente. Občané to tady těch pár minut u volebních uren snad zvládnou bez vás.

Až se vrátíte, možná vám někdo na Hradě ukáže tu úžasnou moderní pomůcku.

Říká se jí kalendář.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce

Sdílejte článek:
2516 přečtení
(28 votes, average: 5,00 out of 5)
25 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.