Geny nediskutují, vládnou

Gestern Drang nach 0sten.  Segodnja napravlenie na Zapad.

Červená nit se vine staletími v ruské povaze. Jde o zcela jiné vnímání reality a rozhodování nežli je tomu v jiných částech světa. Východní Slované nikdy neměli možnost ať dobrovolně nebo násilím seznámit se s vývojem civilizací v jiných částech světa včetně Evropy. Od samého počátku svého pozvolného příchodu do východní Evropy odněkud z Povolží či Podněstří měli co dělat s „civilizacemi“, dají-li se tak nazvat, protože neměly svá města, sídliště ani svoji zaznamenanou historii i když zde žili a vládli daleko před Kristem. Byly to divoké kmeny, které se pohybovaly podle ročních období po evropsko-asijské tabuli jako samovládci. Kam přišli považovali vše za své. Podobně jednali s kmeny, které svým odlišným naturelem, usazovat se a čekat na příští úrodu byly zcela novým prvkem v této nedozírné oblasti. Tehdejší divoké kmeny je přirozeně považovaly za své poddané, kořist, majetek.

Přešla staletí, přicházeli Mongolové. Čingischán, Zlatá horda,  jak víme  dostala se až na Moravu. V tomto nestálém, nejistém prostředí, prožívali generace slovanských kmenů svoji existenci, svůj vývoj. Není, že nárůstem obyvatelstva docházelo ke stále častějším střetům. Pozdější zeslábnutí vlivu mongolské civilizace, první slovanští carové se chovali podobně jako jejich předchůdci Chánové, Kaganové. Násilným přizpůsobováním vytvořil se u usedlé civilizace naturel zcela odlišný evropskému. První knížata i carové si zvali Mongoly ke zjednání pořádku, když z desítek prvních knížectví se některá bouřila.

Nechtějme dnes na současném ruském establishmentu, aby se choval podle nás, aby chápal náš způsob života, nebo sdílel svobodu slova nebo mírové soužití.

Také nechceme na neustálém mořskému příboji, aby přestal ničit pobřeží a naše stavby. Jenom betonová hráz dokáže zastavit jak příboj,  tak expanzivní povahu lidí, kteří po staletí byli nuceni být odlišní, zvyklí na poslušnost, násilí a hrbení se. I když se dnes považují za Evropany každou spojeneckou smlouvu kdykoliv podepíší, aby ji zanedlouho porušili, o čemž svědčí celé dvacáté století. Nebudeme-li mít tuto ruskou vlastnost NEUSTÁLE na vědomí, nebo dokonce se naivně domnívat, že trvalým dialogem změníme co staletí formovalo ruskou povahu, dočkáme se opět “osvobození k nesvobodě”, které zažili naši otcové a dědové a východní Evropa. Dočkáme se, bratrské obruče, kterou nazývají “sjednocení” a je jím zcela jedno zda-li k němu došlo násilím, nucením, falší nebo podvody.

Po vylodění spojenců na francouzském pobřeží v červnu 1944, o které Stalin Churchilla několikrát žádal, záludný Stalin prohlásil: „Churchill mě zamezil přístup k Atlantickému oceánu“.

• K.Mrzílek