EU jako Římská říše

Římská říše, resp. Západořímská říše, se rozpadla v roce 475, kdy barbarský náčelník Odoaker sesadil posledního římského císaře Romula Augusta. Tento rok je považován za konec starověku a začátek středověku. Problémy, které musela Západořímská říše v závěru své existence řešit, bylo velmi mnoho. Paradoxně tyto problémy byly velmi podobné problémům, které dnes Evropa řeší. O jaké problémy se jedná?

1. Imigrace

Římská říše: Když Hunové svou invazí do Evropy zahájili stěhování národů, mnoho germánských kmenů žijících u hranic Římské říše se snažilo dostat do říše, kde by dostali azyl. Římané tak byli donuceni je chtě nechtě přijmout. Germáni a Římané si navzájem v mnoha ohledech nerozuměli a mezi oběma národy bylo velké napětí, ba i otevřené nepřátelství.

Evropa: Kvůli válce v Lybii, v Sýrii a nyní i na Ukrajině se do Evropy začalo valit mnoho migrantů. Kromě Ukrajinců se jedná hlavně o Afričany a Araby, kteří jsou z úplně jiného kulturního prostředí. Často to jsou muslimové, kteří nás křesťany považují za špinavá prasata a podřadný lid. Chovají se zde jako dobyvatelé a otevřeně dávají najevo, že se nehodlají řídit našimi zákony. Výsledek? No-go zóny, zvýšená kriminalita a čím dál tím víc rostoucí napětí mezi „domorodci“ a přistěhovalci. Pikantní na tom všem je to, že naši evropští vládcové imigranty otevřeně zvou a v mnohém je zvýhodňují oproti místnímu obyvatelstvu.

2. Války

Římská říše vedla po okraji svého území mnoho válek, které zemi ekonomicky vyčerpávaly. Navíc velkou hranici bylo nutno bránit před stálými nájezdy barbarů. S postupem času začali barbaři území Římské říše zmenšovat, což způsobilo výpadky peněz do státní pokladny (nevybíralo se daně apod.)

Evropa: Za posledních třicet let se v Evropě odehrály dvě velké války: první z nich byla válka na Balkáně, druhá z nich aktuálně probíhá – je to válka na Ukrajině. V bezprostřední blízkosti Evropy se ale válčí skoro pořád: mám na mysli například válku o Náhorní Karabach (Arménie vs. Ázerbájdžán), občanskou válku v Sýrii, v Lybii apod. Do těch všech válek Evropa (resp. Západ) zasahoval (a zasahuje), což se dlouhodobě ekonomicky vůbec nevyplácí. Ani zde nebudeme mluvit o ohniscích napětí na různých místech Evropy: Severní Irsko, Katalánsko, Baskicko, Kosovo, Podněstří, Gagauzsko, Kaliningradská oblast apod.

3. Armáda

Římská říše: Do římských legií se s postupem času stále více verbovalo barbary jakožto žoldnéře. Ke konci 5. století byly římské legie složeny téměř výhradně z barbarů, Římané byli pouze důstojníci, ale často byli důstojníci sami barbaři. Vzhledem k nepřátelství mezi Římany a barbary visela vzpoura často na tenkém vlásku.

Evropa: Čestná vojenská služba vlastní zemi začala být vysmívána a odmítána. Nakonec byla zákonem zrušena a do armády začali chodit pouze lidé, kteří vojenskou službu berou jako řemeslo, na kterém se dá vydělat. S příchodem migrantů a se získáním občanství státu, ve kterém žijí, je vysoce pravděpodobné, že s postupem času se migranti (o jejichž názoru na nás – místní obyvatelstvo – už byla řeč) dostanou i do armády. Co pak bude následovat, ať si každý domyslí sám.

4. Divoká politická kultura

Římská říše: Ke konci Římské říše bylo na denním pořádku nějaké povstání, státní převrat, nějakou dobu vládli dva císaři, kteří proti sobě bojovali na život a na smrt a tak dále. Historici tvrdí, že od druhého do pátého století n. l. bylo zavražděno hned 22 císařů, o císařových poradcích a členech vlády ani nemluvě. Do toho všeho barbaři organizovali nájezdy na území Římské říše, při kterých loupili a vraždili na potkání.

Evropská unie: K politickým vraždám zatím u nás nedochází, ale i tak padá jedna vláda za druhou (např. Velká Británie, Bulharsko, o Itálii ani nemluvě – tam jsou pády vlády na denním pořádku), lidé se proti vládě často bouří a hlavně na vládu nadávají. Důvěra vládě rapidně klesá a lidé o politiku ztrácí zájem. Však proč by se o ni také měli zajímat, když politici lžou, nenaslouchají občanům, nechtějí se o ně starat a pomáhat jim, kradou a jsou v politice hlavně proto, aby vydělali.

5. Ekonomická krize

Římská říše: Jak už bylo psáno, se zmenšujícím se územím ubývali nejen lidé, kteří by odváděli daně do státní pokladny, ale také i území, kde byly např. doly cenných surovin – zlata, stříbra, a dalších. Ve výsledku Římu chyběly peníze na udržování obrovské armády hájící velké území. Aby byl tento problém vyřešen, začalo se v oblastech, které byly pod kontrolou Říma, zvedat daně. Ty byly brzo na to neúnosné, což vedlo ke vzpourám.

Evropa: Kvůli válkám (nyní hlavně kvůli válce na Ukrajině) rostou ceny všeho. Státní kasa je prázdná, vlády si ale neustále peníze půjčují, a to na dluh; ve výsledku tak dluhy rostou do nesplatitelné výše. Navíc vlády se chovají jako obyvatelé Kocourkova: půjčené peníze používají na vznik nových (a často zbytečných) úřadů, sami sobě zvyšují platy apod.

6. Náboženské spory

Římská říše: Po rozdělení Římské říše na západní a východní část neskončily náboženské problémy. Císařem Konstantinem sice bylo křesťanství zavedeno jako státní náboženství, pohanství ale mimo města zůstalo. Navíc začaly spory mezi jednotlivými biskupy (hlavně mezi římským a konstantinopolským) ohledně učení. (To ve výsledku to vedlo v roce 1054 k rozdělení křesťanství na západní katolické a východní pravoslavné – to ale předbíháme.) Další z oblíbených směrů byl tzv. arianismus, který odmítal víru ve Svatou Trojici a tvrdil, že Bůh jako takový je jen jeden a Ježíš Kristus a Duch svatý jsou jeho „podřízení“. Tento směr byl zakázán už v roce 325 na Nicejském koncilu (kde byla oficiálně stanovena víra ve Svatou Trojici). I přes to ale byl oblíbený u barbarů (např. Vandalové). Války barbarů s Římany tak měly ještě náboženský podtext.

Evropa: Co se týče moderních evropských dějin, náboženské problémy teprve přichází a nenechají na sebe dlouho čekat. Úzce to souvisí s imigrací – migranti z Afriky a Arábie jsou často muslimové, kteří nás vnímají jako podlidi a až na to přijde, tak nebudou váhat vyhlásit nám svatou válku s heslem: Allahu akbar!

7. Hospodářství a průmysl

Římská říše: Hlavní město Řím se stalo centrem celé obrovské říše: samo skoro nic neprodukovalo, ale naopak zbytek říše pracoval pro Řím: z Afriky se (kupodivu vzhledem k dnešním poměrům) dováželo obilí, z Řecka a Hispánie olej a víno, a z celé říše (a jejího okolí) se do Říma dodávalo hlavně otroky. Bohatí měšťané žili velmi nestřídmě a zhýrale, v ničem neznali míru. To silně kontrastovalo s chudobou zbytku říše, která dřela za almužnu pro potěšení římských boháčů.

Evropa je na tom úplně stejně. Zemědělství je v úpadku, průmysl stagnuje a všechna výroba se kvůli levné pracovní síle přesouvá do rozvojových zemí. Výsledek? Květiny, ovoce a zelenina se dováží z Afriky a střední Ameriky, oblečení z Pákistánu, Indie a Bangladéše, suroviny z Ruska, předměty denní potřeby a různé součástky z Číny. Celý svět pracuje pro bohatou, konzumní a rozmazlenou Evropu.

8. Morální úpadek

Římská říše: Klasickým (a dodnes odstrašujícím) případem morálního úpadku v Římě je císař Nero: nechal zavraždit vlastní matku, bratra i manželku. Žil poté s různými ženami a zplodil několik levobočků. S příchodem dalších císařů se situace nelepšila – politické vraždy, otravy oponentů apod. byly běžnou věcí. Bohatí Římané (a bohaté Římanky) na tom byli podobně.

Evropa: Od stvoření člověka bylo všem lidem po celém světě a ve všech kulturách známo, že jsou pouze dva pohlaví, která jsou biologicky dána a nelze je změnit. Koncem 20. století se ale v Evropě zpochybnila samá podstata pohlaví: pohlaví bylo redefinováno jako pocitová záležitost; nebo-li: co cítím, to jsem. Výsledek? Plastické operace, oficiálně zavedeno sedmdesát pohlaví, lidé neví co jsou. To ale není všechno: přibývají svobodné matky a s nimi i děti bez otců (kdo je má potom správně vychovat?), roste promiskuita (výsledkem je zamoření populace sexuálně přenosnými nemocemi, jako je např. AIDS) a rozvodovost, zanedbává se péče o staré rodiče, dětí se rodí stále méně, jejich výchova je brána jako obtěžující a ekonomicky nevýhodná…

Závěr

Jak to nakonec s Římskou říší dopadlo? Po sérii krvavých válek se zhroutila a rozpadla. Přišla nová doba – doba středověku, kde byly antické ideály a antická vzdělanost zapomenuty. Na vzkříšení těchto ideálů musel svět čekat až do renesance, tj. skoro tisíc let.

Co bychom si z této stručné analýzy měli vzít za poučení? Zjednodušeně řečeno toto: Pokud půjde společnost směrem, kterým šla až doteď, dál, dopadne tak, jak dopadla dávná Římská říše.