‚Elity‘ EU (část II.)

Nezvolená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen přišla v rámci snahy Evropské unie potlačit v Evropě demokracii s novým nápaditým řešením nazvaným „Evropský štít pro demokracii“.

Ursula von der Leyen tento návrh poprvé představila na summitu o demokracii v Kodani v květnu 2024 a zdůraznila, že tato iniciativa je nezbytná k „obraně“ evropských „demokratických hodnot“ před vnějšími hrozbami. Tato iniciativa je pro ni údajně nejvyšší prioritou. Podle Evropské lidové strany:

„Jeho účelem je posílit odolnost veřejnosti vůči dezinformacím a bojovat proti manipulaci s informacemi ze strany zahraničních aktérů…“

„Iniciativa Evropské komise uvádí, že cílem Evropského štítu pro demokracii je odhalovat, analyzovat a proaktivně bojovat proti dezinformacím a manipulaci s informacemi prostřednictvím vytvoření evropské sítě ověřovatelů faktů pracujících ve všech úředních jazycích EU. Iniciativa si klade za cíl budovat odolnost společnosti prostřednictvím zvyšování digitální a mediální gramotnosti.“

Toto je de facto technické označení pro cenzuru, ale to pro vás asi není nic nového, protože to samé dělali „ověřovatelé faktů“ na Facebooku a Twitteru jménem Bidenovy administrativy a FBI, dokud Elon Musk nekoupil Twitter a prezident Donald Trump nebyl znovu zvolen.

Zde je třeba poznamenat, že jen málo Američanů si pravděpodobně uvědomuje, jak šokující je nedemokratičnost celé konstrukce Evropské unie, a to ještě předtím, než byl tento „Evropský štít pro demokracii“ plně zaveden. (Poznámka překladatele: Evropané na tom jistě nejsou lépe.)

Za prvé, Evropská komise vedená Ursulou von der Leyen je technokratický, elitní řídící orgán složený z 27 komisařů, které lze přirovnat k ministrům. Tito komisaři nejsou voleni, ale vybíráni v zákulisních dohodách národními vládami a pocházejí z nejvyšších kruhů evropské politické a technokratické elity. Evropská komise je poté předložena jako skupina ke schválení Evropskému parlamentu. Evropský parlament v tomto ohledu podle řeckého europoslance, který si dal za cíl zpochybňovat nedemokratické postupy v EU, funguje hlavně jako razítko.

Z unijních institucí EU má nejvíce moci nad 400 miliony občanů EU nevolená Evropská komise, která má výlučné právo navrhovat zákony (volení poslanci Evropského parlamentu takové právo kupodivu nemají), implementovat politiky a má na starost řízení každodenního chodu EU. K tomu všemu zaměstnává ne méně než 32 000 úředníků.

Nejvyšším rozhodovacím orgánem EU je Evropská rada, která se skládá z hlav států nebo předsedů vlád členských zemí EU, nevoleného předsedy Evropské rady (Charles Michel) a nevolené předsedkyně Evropské komise. V Evropské radě se přijímají obecná politická rozhodnutí a rozhodnutí o agendě týkající se všeho od zahraniční a hospodářské politiky až po vnitřní záležitosti.

Lze sice argumentovat tím, že Evropská rada je tvořena volenými hlavami nebo předsedy vlád jednotlivých států, ale její rozhodování se většinou odehrává za zavřenými dveřmi a Evropský parlament se jeví jako bezmocný orgán, který nemá na rozhodnutí Evropské rady žádný vliv, zejména pokud se týkají zahraniční politiky, obrany a schvalování rozpočtu – o těchto hlavních oblastech rozhodují výhradně nevolené elity.

Ačkoliv je Evropský parlament jedinou institucí EU s volenými zástupci, tak funguje hlavně jako demokratická fasáda omezená na navrhování pozměňovacích návrhů k legislativě navrhované Evropskou komisí. Za celou svou historii Evropský parlament zamítl pouze tři legislativní návrhy Evropské komise.

Jedná se o uzavřenou technokratickou a elitářskou kliku – vládu nevolených jednotlivců nad velkou částí Evropy se 400 miliony obyvateli – o iniciativách EU s obrovským dopadem na Evropany se tedy rozhoduje, aniž by se k tomu mohl vyjádřit jediný obyčejný Evropan.

Zákony EU musí být implementovány v jednotlivých členských státech EU, které jsou povinny se šílenostem přicházejícím z EU přizpůsobit a převést je do svého vnitrostátního práva.

Na webových stránkách Evropské komise se uvádí:

„Podle smluv EU může Komise podniknout právní kroky – řízení o porušení unijního práva (nesplnění povinnosti) – proti zemi EU, která neimplementuje právo EU. Komise může věc postoupit Soudnímu dvoru EU, který může dané členské zemi uložit finanční sankce.“

Jednou z nejškodlivějších iniciativ Evropské komise, o kterou se žádný evropský občan neprosil, je pravděpodobně Zelená dohoda pro Evropu, která přivede občany EU k finančnímu krachu a mění EU v ekonomicky zaostalou oblast ve snaze přeměnit EU do roku 2050 na region s „čistými nulovými emisemi CO₂„.

Web EU bezostyšně lže:

„Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a svět existenční hrozbu. S cílem tyto výzvy překonat promění Zelená dohoda pro Evropu Evropskou unii (EU) v moderní, konkurenceschopnou ekonomiku účinně využívající zdroje, která zajistí:

• nulové čisté emise skleníkových plynů do roku 2050;

• ekonomický růst oddělený od využívání přírodních zdrojů;

• že nikdo a žádné místo nezůstane pozadu.“

Daňoví poplatníci EU jsou nuceni toto sebezničující klimatické šílenství financovat biliony eur, zatímco se Evropané nadále potýkají s raketovým růstem cen energií (které jsou samy o sobě důsledkem klimatického šílenství), s krizí v oblasti bydlení, s nebývale vysokými cenami spotřebního zboží a s nekontrolovanou masovou migrací ze zemí třetího světa.

Přestože „Zelená dohoda pro Evropu“ zjevně selhává a EU si to uvědomuje, nabízejí unijní oligarchové místo jejího opuštění dotace evropským průmyslovým odvětvím, která se snaží udržet svoji konkurenceschopnost. Občanům EU, kteří se potýkají se stejnými obtížemi, pro které nehlasovali a ani neměli možnost se k nim vyjádřit, bohužel žádné takové dotace poskytnuty nebudou.

Polská europoslankyně Ewa Zajączkowska-Hernik přidružená ke konzervativní politické skupině Evropa suverénních národů podle jedné zprávy „obvinila Ursulu von der Leyen z toho, že používá Zelenou dohodu pro Evropu jako zbraň proti evropské ekonomice a zemědělství“:

„Jste tváří Zelené dohody pro Evropu a tato dohoda nedělá nic jiného, než že rozvrací ekonomickou stabilitu Evropy a obětuje samotné srdce našeho zemědělství.“

Další katastrofální iniciativou EU, která nebyla konzultována s jejími občany, je nový migrační pakt EU, který povede k dalšímu oslabení národní suverenity jednotlivých členských zemí a k dalšímu přílivu migrantů do Evropské unie. Pakt namísto toho, aby jednoduše uzavřel vnější otevřené hranice EU, vyžaduje, aby členské státy EU rozdělily migranty mezi sebe pod hrozbou finančních sankcí. O této záležitosti neproběhla žádná veřejná diskuse.

Poslankyně irského parlamentu Carol Nolan řekla:

„Podporuje vláda to, aby se k těmto otázkám mohly vyjádřit i obyčejní lidé? Odpověď na tuto otázku všichni známe…. Tento pakt je morálně i politicky zkrachovalý. Je výsledkem činnosti EU, která je prohnilá až do morku kostí a která názory obyčejných občanů považuje za politický jed.“

Třetím nařízením EU s katastrofálními dopady na občany EU je Nařízení o digitálních službách (DSA, Digital Services Act), které pod záminkou vytvoření „bezpečnějšího a odpovědnějšího digitálního prostoru“ ještě více dusí ubohé zbytky evropské svobody projevu. V souladu s již existujícími zákony drtícími svobodu projevu, jako je například zákon proti „nenávistným projevům“ v Německu, DSA pod hrozbou pokut vyžaduje, aby on-line platformy dodržovaly přísná pravidla, včetně požadavku na odstranění vágního a nedefinovaného ilegálního obsahu, jako jsou „nenávistné projevy“ a „dezinformace“.

Nařízení o digitálních službách platící ve všech členských státech EU je namířeno jako zbraň proti Elonu Muskovi – kterým evropské elity pohrdají – a jeho platformě X. Evropská komise údajně připravuje uložení obrovských pokut Muskovi za porušení DSA, mimo jiné za to, že na své platformě odmítá povolit externím „ověřovatelům faktů“ označovat „dezinformace“. Kdo by ale kontroloval „ověřovatele faktů“ EU?

Jedná se o Orwellovu „novořeč“ na steroidech, v níž jsou cenzura a elitářské oligarchické zásahy vydávány za „demokracii“.

Členské státy Evropské unie se konečně dopracovaly – aniž by se kdy zeptaly na názor samotných Evropanů – ke své vlastní dystopické budoucnosti.