Co bych si přála od své vlády

Situace je vážná, nepřehledná a jedinečná. Není se čemu divit, že sem tam zavládne lehčí panika a chaos. Myslím, že lidé v ČR krom pár případů situaci zvládají dobře psychicky i fyzicky, je samozřejmě spoustu nezodpovědných lidí, kteří situaci berou na lehkou váhu, ale přiznejme si, kdo z nás začal omezovat pohyb a nosit roušku při prvních nákazách? Teď je situace ovšem jiná. Není na místě strach ani panika, ale jenom hlupák sebe i ostatní vystaví (tak lehce zamezitelnému) nebezpečí a trajdá si bez roušky vesele po ulicích. Dokonce jsem zažila, že tři kluci/chlapi (okolo 25 let) chodili po Lidlu, kde si lidé pokojně (!) nakupovali a začali tam nuceně a nahlas kašlat a hurónsky se tomu smát. Za koule pověsit do průvanu.

Nicméně.. ano, situace je složitá, nepřehledná a nikdo z nás ji ještě nezažil – i když naši rodiče a prarodiče zažili horší věci, tohle je opravdu ojedinělé. Trápí mě ale nejvíc jedna věc. Máme vládu. Vládu, na kterou většina z nás nadává, nedůvěřuje jí, vládu, která nám po většinu času spíš komplikuje život, než aby mu prospívala. Vládu, která za jenom za prosinec loňského roku přijala 57 zákonů, vyhlášek a regulací. Vládu, která z našich daní, tedy peněz, které my vyděláme „maká“.

Vládu, která častěji bere, než dává. Většina lidí si ale život bez ní nedokáže představit. Dobře, ALE.. Já nepotřebuju, aby mi vláda zákony nařizovala, kde smím a nesmím kouřit, koho smím a nesmím zaměstnávat a za kolik peněz. Nepotřebuju, aby řešila, jak hlasité mají být reklamy v televizi, kolik mám zaplatit za pivo v kelímku a za pivo ve skle a dalších milion a jeden nesmyslů, které naši vládu denně zaměstnává. Do toho samozřejmě korupční skandály a dotační podvody na těch nejvyšších místech.

Co bych si tedy od své vlády přála? Přála bych si, aby byla připravena na krizové situace. Aby předpokládala, že se může stát něco tak (v podstatě banálního), jako šíření viru napříč státy. Aby se dokázala postarat o ty, kteří to nedokážou sami v takových situacích. Aby dokázala zajistit roušky a ochranné prostředky pro lékaře, sestry, zdravotníky, prodavače, řidiče a všechny, kteří zajišťují momentálně normální chod státu a všech našich životů. Aby ti nejvyšší představitelé šli příkladem, naslouchali i vysvětlovali. Prezident se ani neukázal (no, možná jedině dobře), Babiš se vzteká jak malý dítě pokaždý, když mu na tiskovce novinář položí naprosto relevantní dotaz a nikdo nekomunikuje s nikým. Jeden den se obchody nezavírají, druhý den ano. Máte zůstat doma, ale MHD dál vesele přepravuje tisíce lidí. Aby vláda věděla, na koho se obrátit, jak soukromníky, kteří udělali tisíckrát víc díky svému rychlému a efektivnímu jednání, než udělal za celou dobu Babiš svýma tlachama v televizi. Jak řekl Roman Šmucler-není možné, aby to zvládali dva tři ministři, je nutné, aby měli tým odborníků, manažerů a asistentů, kteří jim v tom budou pomáhat. To by ale jednou ega a nabubřelost individuáů musela ustoupit.

Zastávám názor, že se má každý spolehnout sám na sebe a ne na vládu – taky to tak po celém Česku díky bohu funguje, lidé si pomáhají navzájem, na nikoho nečekají, šíří se videa s návody, sbírky, pomoc, solidarita, rozum. Ale když už tu vládu máme, chci, aby přestala kecat do běžného života a uměla se postarat, když nám teče do bot! A neomlouvejte je! TOHLE má být jejich práce!

Takže přeju všem zdar, sílu, nálož optimismu a pokuste se v tý karanténě nezabít. A noste ty roušky sakra práce!

• PETRA