22.7.2023
Kategorie: Společnost

Chce vždy žít ten, kdo říká, že chce žít?

Sdílejte článek:

VÍT SKALSKÝ

Skandální názor Jaroslava Duška ohledně příčiny rakoviny vyvolal bouřlivé reakce. Na jedné straně se ozvali stoupenci psychosomatiky. Podle nich ve většině případů za rakovinová a autoimunitní onemocnění může lidská psychika. Psychika se takto pouze ztělesňuje (somatizuje) v nemoci. Dali Duškovi za pravdu. Na druhé straně třeba podle ministra zdravotnictví se jedná o ezoblábol (tj. produkt hermeneutiky, gnosticismu a pod.). Díky osobní zkušenosti s autoimunitní chorobou dávám za pravdu psychosomatice. Nicméně podle mne je nejzajímavější Duškův názor, že: „To, že někdo chce žít, že to říká, to neznamená, že to chce. Protože když se díváte na to, jak žije, tak přece vidíte, jestli to chce, nebo nechce.“


Jestliže člověka zredukujeme na zvíře, pak je to jednoduché. Každý chce žít, protože mu tak velí sebezáchovný pud. Člověk je takto vnímaný jako prase v chlívku. Stačí do koryta nasypat lepší žrádlo, zvětšit výběh a prasátko bude spokojené. No stress. Nicméně člověk na rozdíl od prasátka ví, že jde na smrt.

Jistotu většinou bolestivé smrti nikdo nezpochybňuje. Co s tím? Jak zařídit, aby se člověk nestresoval tím, že jde na “porážku”? Třeba podle francouzských poválečných existencionalistů není možné se s informací absolutního sebezániku vyrovnat. Život takto nemá smysl, vše je absurdní. A to je to, oč tu běží.

Život musí mít smysl. Nemá-li ho, člověk může chtít zemřít bez ohledu na to, co říká, nebo co cítí. Rakovina pak může být svobodnou volbou.

Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. Stále více lidí si uvědomuje, že jsou klamáni v dnešním politickém systému. Klam jde však ještě hlouběji. Lidé na Západě žijí v omylech i co se týká fundamentálních hodnot jejich života. Nepřítomnost těchto hodnot pak bere smysl. Život v některých fázích se pak jeví jako absurdní. A kdo jsou ti podvodníci, kteří vytrhli západního člověka z rukou faráře? Co je to za šarlatány, kteří připravili západního člověka o odpovědnost a svobodu, která se rozkládá mimo biologické struktury lidského jedince?

Stejně jako v politických záležitostech hlavní vítr vane od Frankfurtské školy a jejích souputníků. Byl to Freud, který přijetí Boží existence zredukoval na projekt komplexu z autoritativního otce a zdroj neuróz. Maslow dogmatizoval člověka jako pouhé zvíře. Všichni svorně z této party zaútočili na rodinu.

Nosné evropské hodnoty celkově odsoudili jako fašistické. Samozřejmě, že jim bylo známo, že kritika nestačí. Frankfurtští “vědečtí experti” také naprojektovali pseudo-hodnoty pro ráj na zemi.

Podle Reicha si ráj na zemi může vybudovat každý sám liberalizací toho, co dříve bylo považováno za sexuální zvráceností. Freudovská psychoanalýza nabídla osvobození ve zrušení diktátu superega. Za superego považovali komplex všech tradičně nosných evropských hodnot. Snad nejvíce škod napáchal Erich Fromm. Pokud by někdo hledal spojitost mezi starým režimem a dneškem, zrovna Fromm může být zářným příklad. Tento často publikovaný autor už za socialismu, pseudo-filosofickým blábolením napáchal nedozírné škody. Například jako objekty lásky stanovil skoro vše jiné, jen ne to tradiční. Všechno samozřejmě prosíval biologickým sítem matriarchátu a zlého patriarchátu. To však není vše. Za nejhorší klamy lze však považovat vsugerovanou víru v pokrok směrem k ideální společnosti, zadruhé sugesci egoistické spokojenosti (positivní myšlení a nutný individuální úspěch).

Neomarxista Habermas vidí smysl života Němce v tom, že se identifikuje s vinou za holokaust. Logicky z toho plyne, že smysl života spočívá v budování šťastné neněmecké společnosti. To je pravý opak toho, co dříve bylo považováno za smysluplné. Epigoni Maslowa chtějí jen karierní úspěch jednotlivce.

Štěstí pak spočívá v zamlžení přiměřené sebereflexe prostřednictvím positivního myšlení. Jenže všeho do času. Lež má krátké nohy. Řekněte někomu s diagnosou rakoviny, aby myslel positivně, když v rámci hodnot, které formují jeho osobní život, k tomu nemá žádný důvod.

Lidé dnes mají povinnost říkat, jak jsou šťastni. Jak se jim krásně žije v nejlepším možném politickém systému. Že jsou egoisticky naplněni hledáním smyslu uvnitř ega. Že nemají smysl života mimo sebe, nebo dokonce nad sebou. Rakovina však tyto ideologické mýty zboří jako domeček z karet. Dušek má asi pravdu. V existencionální pustině budou mnozí naučeně opakovat, že chtějí žít, přitom ale budou mít železné vědomí toho, že jejich život nemá smysl.

 

Vít Skalský

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)