Božská anarchie

Marian Kechlibar na svém blogu v posledních dnech řešil „velkou“ věc mezi počítačovými nerdy – Elon Musk kupuje sociální síť Twitter. Pokud vás tato záležitost zajímá, běžte si to přečíst k němu, má tam docela dost informací i osobních přání. Svět virtuálních dvorků i celých světů nám není úplně cizí, koneckonců se scházíme v Alefově hospůdce a tak vás to třeba bude také zajímat. Já tento úvod píšu, ne abych Kechlibarovi dělal reklamu, ale abych se přiznal, že můj dnešní článek je inspirován právě Kechlibarovými texty.

Marian Kechlibar má jeden velmi zajímavý postřeh – Fejsbůk je de facto největší stát světa. Má tři miliardy uživatelů. Všechno je to sice virtuální, ale když to tak vezmete, přes fejsbůk lidi nejenom kecají a vyjadřují emoce, ale také přes něj nakupují, inzerují, organizují, sdílejí…. Zkrátka ten virtuální svět je poměrně hodně srostlý se světem skutečným. Už jsou to spojité nádoby. Fejsbůk ovlivňuje svět a svět ovlivňuje fejsbůk.  K tomu máme další sociální sítě, které jsou možná menší, ale také jsou to obrovské útvary, které si do počtu „obyvatel“ nezadají i s velmi velikými zeměmi. Když si pak přečtete nějaké ty průzkumy, tak zjistíte, že hodně lidí dneska tráví víc času v tom virtuálním než skutečném světě.

Zároveň je fejsbůk takovým krásným příkladem toho, jak by vypadal stát, kde víceméně vládne anarchie. Fejsbůk má sice své majitele, má i lidi, kteří se starají o provoz a údržbu, ale vzhledem k počtu uživatelů je jich naprosto mizivé procento. Sociální sítě nemají vládu, ale spíš božstvo na Olympu. Někde je někdo, kdo je nadán absolutními pravomocemi, kdo je schopen celý tento virtuální svět zbořit nebo v něm zcela přenastavit poměry, ale není nijak schopen korigovat běžný každodenní provoz. Existují sice různá pravidla komunity, ale neexistuje žádné zdání práva. Prostě tam jste a najednou jste zablokováni. Zpravidla se ani nedozvíte jak a za co. Udělá to nějaká umělá inteligence na základě nějakého udání, neexistuje ani odvolání ani obrana a hlavně neexistují žádná pravidla ve kterých by se dalo vyznat. Dole anarchie, nahoře božstvo s přesně těmi božskými proprietami – nedostupné, nepochopitelné, je možné ho uctívat, je možné mu být nepřítelem, ale není možné mu být rovný… a toto božstvo občas sestoupí, oznámí svojí vůli, udělá nějaký zásah a zase zmizí ve své nedostupnosti.

Marian Kechlibar se ve svém posledním článku pak zasnil, kdyby tak Elon Musk chtěl z Twitteru udělat něco jako více fungující stát. Jakousi konstituční monarchii. Kde uživatelé budou mít práva i povinnosti, kde bude existovat nějaké forma nezávislého soudu, kde se uživatel bude moci odvolat, kde bude existovat nějaký funkční zákonník. Elon Musk je vizionář, má dost peněz, tak by třeba mohl něco takového dokázat…

Když jsem si to přečetl, tak jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to pro náš svět typické. Na jedné straně se tu zamýšlíme nad anarchisticko – božským virtuálním státem typu fejsbůk a přemýšlíme, jak do této divočiny vnést nějaký byrokratický pořádek, který bude trochu předvídatelný, což by mohlo ukočírovat ty citové výlevy, sociální bubliny bez možnosti korekce, co by mohlo trochu spousta svévoli technologů propagandy, jistě, je to zcela legitimní postoj a vlastně mu rozumím. Ale na druhou stranu přehlížíme, že (možná právě pod vlivem fejsbůku) náš skutečný svět směřuje přesně do té božské anarchie, která na sociálních sítí začíná vadit.

Všimněte si, že i v tom skutečném světě přestává platit to zákonné právo. Není to tak dávno, co byly zablokovány „proruské weby“. Víme, že to udělalo sdružení CZ Nick, ale dodnes nevíme, na čí popud. Tušíme, že v tom měl prsty Koudelka i Fiala (a nedivil bych se, kdyby se zúčastnil i Rychetský), ale oficiálně to nikdo vlastně neudělal. To jen přišlo nějaké nekontrolovatelné božstvo a provedlo zásah v našem světě. A zase se stáhlo, protože všechny ty weby prostě jen změnily doménu a jsou zpátky. A nikdo je najednou neblokuje, protože božstvo je někde na nebesích. Věřící v toto božstvo se mohou modlit o další zásah, ale vlastně nikdo neví, kdy a z jakého popudu božstvo opět zasáhne.

Nebo ty dodávky zbraní na Ukrajinu… Nebylo to předmětem žádného politického a volebního klání. Prostě se to schválilo, většinou ve zrychleném řízení (stejně jako za kovidu) a my teď jen koukáme, jak rychle umí ta byrokracie makat, když jí o něco jde. Kolik se najednou našlo volných sociálních bytů, kolik se našlo peněz a snadných způsobů, jak přijít a fungovat tady. Člověk si říká, proč totéž nešlo v předchozích letech – jak snadno by se podnikalo, jak rychle by se dalo založit firmu, jak přímočaré mohlo být daňové přiznání. Ale to nešlo. To jsme mohli chodit k volbám od rána do večera, mohli jsme se angažovat, psát, stávkovat… a božstvo to stejně neobměkčilo. Ovšem teď přišel Putin a najednou nám Zeus sestoupil z Olympu a udělal zázrak. Proč? Protože se pere s Hefaistem. To zasahuje hned.

Ty náznaky takového světa byly už dřív – Když se snažili chytnout Juliana Asange – to soudy vydávaly předběžná opatření rychlostí blesku. To bylo něco jiného než nějaký obyčejný vrah nebo tunelář… Zkrátka Marian Kechlibar přemítá o kultivaci sociálních sítí a je přemítám o bezzákonnosti skutečného světa.

Všimněte si, jak to teď funguje ohledně ruské ropy a plynu. Po celé Evropě se konají obřady, jak se má božstvo rozhodnout. Racionální debatu odborníků, tu neuslyšíte. Všude jsou jen kněží dnešní doby. Čísla už dávno přestala dávat smysl. Když budu chtít, najdu si na Novinkách články, které říkají, že máme plynu na půl roku a nebo také na pár dní. Najdu si informace, jak Shell ruskou ropu nekupuje, ale také to, jak v Lotyšsku dělá směs ropy různých dodavatelů a taková směs už je v pohodě.

Jen na samotném profilu Petra Fialy si mohu přečíst všechno. Jak musíme diverzifikovat zdroje, jak se musíme odstřihnout od Ruska, i to, že to teď udělat nemůžeme. Vlastně nám Fiala říká, že sám také neví. Prostě božstvo se nějak rozhodne a pak to prostě uděláme. Nebude kolem toho žádné referendum, ani volby, ani soud. Někde si to nějací řeknou a všechno se stane. A možná nad tím nemá kontrolu vůbec nikdo.

O dvojím válečném metru nemusíme mluvit.  Ukrajina může do NATO, suverenita Šalamounových ostrovů má své meze. Prostě Západní inženýři někde udělají pár vrtů a zjistí, že je tam ohrožená demokracie. Kosovo mělo nárok na sebeurčení národa, Ukrajina má nárok na nedotknutelnost hranic. Diktátor může být zkurvysyn, protože je to náš zkurvysyn. Ale běda, když zkusí změnit prapor. Prostě božstvo koná a filozofové s právníky to pak zdůvodní. Legitimita? Stačí když dost velké množství lidí řve stejně. To je víc než zákon.

Tohle je ten multipolární svět. Bude jako fejsbůk. Dole bordel a nahoře božstvo. Řevnivé, bezzásadové, nedotkutelné, mocné, ale ne dost mocné, aby nastolilo právo a pořádek. Všimněte si hned toho důsledku – lidští hrdinové budou končit tragicky. Mohou sice mravně zvítězit, ale fyzicky umřou. Sláva Ukrajině, tam to vidíte v přímém přenosu. Boj za možnost být v NATO… Bohové se perou o vysoké cíle, je možné být gerojem, ale stejně vás ta válka zabije.

Když se teď říká, že ruští vojáci mají nižší morálku, tak bych řekl, že to je známka rozumu – ať bude výsledek války jakýkoliv, chleba levnější nebude a svět bude mnohem horším místem k životu i pro ně. Božstva si usmyslela, že bude válka. Existuje milion způsobů, jak žít i bez vojenských paktů. Je milion způsobů, jak posilovat důvěru mezi lidmi i národy. Ale… bez ohledu na tužby lidu, prostě bude válka, ta válka vám přijde do na práh a obyčejný Vasil najednou neví, co dělat. Zůstanou Rusové? Změní se režim? Nebo se vrátí Ukrajina? Kdo půjde jako předvoj? Azováci? Co udělají, až u něj najdou rubly?

Takhle je to na fejsbůku ne? Vasil může být potrestán za prkotinu – vzal si od okupanta humanitární pomoc… Nikdo neví, kdy se božstva domluví, nikdo neví, na čem se domluví. My nevíme, jestli ještě zítra budeme mít plyn… a neví to ani náš oligarcha Babiš. Nevíme, jestli budeme mít na jídlo, jestli budeme schopni zaplatit zálohy a hypotéky… vlastně ani nevíme, jestli za rok nebudeme také někde na útěku… Vlastně víme bezpečně jen jedno, že nemáme zastání. Můžeme dělat obřady a možná si božstva nakloníme… a nebo také ne. Pamatujete náš pokus o mír pomocí dopisu pro Putina?

Nebo tady někdo věříte, že vláda nenechá nikoho padnout?  Před rokem jsem zval na zabijačku Vláďu Větvičku a on mi zcela vážně řekl, že nemá smysl se domlouvat na podzimní termín, protože budeme všichni v kovidovém koncentráku. Ejhle, jak je to najednou jinak…. Prostě není žádný řád. Dokonce ani diktatura není. Je jen bordel a božstva.

Častokrát se v diskusi objeví názor, že takhle to Amíci chtějí – že smyslem je na světě dělat bordel, protože z toho pak žijí jejich zbrojovky. Nevím, jestli to tak amíci opravdu chtějí, ale vidím, že se to daří. A daří se to i bez války. Máme nikoliv právo a zákonnost, ale náboženství. Má svoje svaté Havly a Ólbrajtové, má svoje inkvizitory (zdravím Urválka Stříže), má svoje kněží, má svoje obřady, které sjednocují emoce, má svoje kostely sociálních sítí i mediální hlásné trouby… ale všichni vlastně jen tak tajtrlíkují a snaží se dosáhnout přízně bohů, ovšem nikdo neví, co Hromovládný Zeus doopravdy udělá. Ale o božskosti se už nepochybuje. Ta prostě je a může konat jak uzná za vhodné. Kněží to pak zdůvodní. Víra je nad rozumem, emoce nad racionalitou.

Dole bordel, nahoře božstvo. To je budoucnost.