Bourání komunistických mýtů: Socialistický režim chránil životní prostředí

“Socialistický režim se více staral o životní prostředí, továrny vypouštěly méně škodlivin, ovzduší i vody byly čistší”

podle 54% respondentů  průzkumu agentury FOCUS z dubna 2018 .   

Fakta a vyvrácení mýtu 

Jedním z důsledků socialismu u nás je i zdevastované životní prostředí a přeneseny velké environmentální dluhy. Enormní zátěž na životní prostředí kladl extenzivní růst a rozvoj těžkého průmyslu v socialismu, který se vyznačoval neefektivností, plýtváním a velkou náročností na vstupy. Komunistická vláda přistupovala k vymáhání práva v oblasti ochrany životního prostředí laxně. V měkkých finančních podmínkách bez vlastnické odpovědnosti a zároveň v podmínkách slabé vymahatelnosti práva tak státní podniky nebyly motivované snižovat své negativní dopady na životní prostředí.

Příkladem toho bylo značně znečištěné ovzduší. Údaje o míře jeho znečištění během socialismu jsou dostupné pouze omezeně, protože jejich režim tajil. Jak však ukazuje sběr v dat od počátku devadesátých let, koncentrace nebezpečných prachových částic byla u nás (a také například v Maďarsku a Polsku) v roce 1990 oproti Rakousku přibližně dvojnásobná.

V důsledku znečištění těmito částicemi v Československu v roce 1990 umíralo průměrně 110 lidí na 100 000 obyvatel, zatímco v Rakousku to bylo jen 44.

Podobně alarmující situace byla i v případě vod. Nezodpovědný přístup, kterým se vyznačoval management vod v období socialismu, ilustrují průmyslové a jiné havárie. Příkladem toho je jedna z největších ekologických katastrof v dějinách Slovenska. V květnu 1956 se v Trutnově protrhla hráz, za kterou byly uskladněny elektrárenské popílky z tepelné elektrárny Nováky. Do řeky Nitry se dostalo 1,5 milionu m ³  popílku s vysokým obsahem toxických prvků, zejména arsenu.

Bezohledný přístup režimu k životnímu prostředí dokladuje také množství environmentálních zátěží z období socialismu. Nejznámějším příkladem je toxická skládka bývalých chemických závodů v Bratislavě, kde bylo v letech 1966 až 1980 uloženo více než 90 000 m ³  odpadu bez vybudování těsnících prvků.

Režim informace o rozsahu znečištění životního prostředí a bezpečnosti potravin před veřejností tajil, čímž vystavoval zdraví občanů permanentnímu ohrožení. Důkazem závažnosti environmentálních problémů v období socialismu byly rozsáhlé protirežimové aktivity pořádané právě kvůli kritickému stavu životního prostředí. Dědictví environmentálních zátěží dokazuje, že ochrana přírody byla na okraji socialistického režimu (více v kapitole 2.9 Životní prostředí v centrálně plánované ekonomice ).