![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Bourání komunistických mýtů: I v období vládnutí komunistické strany před rokem 1989 jsme měli demokracii a svobodné volby
BKM
„Před rokem 1989 existovala socialistická demokracie, volby byly svobodné a demokratické“.
… souhlasila více než třetina respondentů (36%) podle průzkumu agentury FOCUS z dubna 2018
Míra souhlasu s vybranými tvrzeními o socialismu
![BKM](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Fakta a vyvrácení mýtu
Jedna kandidátní listina, jedna strana, jeden hlasovací lístek, jeden kandidát na daný post, lid volící jako jeden muž. Jedna kandidátní listina Národní fronty [1] s dominancí kandidátů Komunistické strany Československa, která byla podle článku 4 tehdejší ústavy vedoucí silou ve společnosti i ve státě. Hlasovací lístek většinou voliči vkládali do urny bez úpravy, málokdo si troufl jít ve volební místnosti za plentu. Ačkoli zákon de iure umožňoval kandidaturu několika soupeřů, de facto k tomu nedocházelo, o post se ucházel jeden kandidát. Účast voličů se blížila k sto procentům. Kdo nepřišel „dobrovolně“ volit, byl podezřelý. Tak vypadaly volby v totalitním komunistickém režimu před rokem 1989. Volby, které nesplňovaly základní atributy svobodných voleb v demokratické společnosti (více v kapitole 3.2 Samospráva a volby ).
Fakt, že o volbách konaných v Československu v období před rokem 1989 nelze hovořit jako o svobodných a demokratických, potvrzuje jeden z respondentů (věk 58 let) kvalitativního průzkumu FOCUS (2018) realizovaného formou skupinových diskusí, a to následovně:
„Nebyly to vůbec demokratické volby. Neměli jsme si z čeho vybírat. Byla jedna vládnoucí strana a dostali jsme jeden lístek. A neměli jsme jako nyní, 17 stran a zaškrtnout kandidáty. Jedna vládnoucí strana, kterou jsme museli volit. To nebyly demokratické volby. „
Jak se volilo za socialismu [2]
- od roku 1971 byly volby každých pět let, aby se sladily s jednáním sjezdů strany, dříve byly každé čtyři roky,
- nejdříve byl sjezd Komunistické strany Slovenska, pak KSČ a potom volby. Čistě česká složka strany neexistovala,
- volili se najednou zástupci sněmoven Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady,
- zároveň se volili i orgány Národních výborů, které fungovaly jako orgány státní správy na místní úrovni,
- seznam kandidátů byl jednotný, sestavoval se na základě návrhů Národní fronty, většinu obsadili komunisté,
- kandidátky do předsednictev zákonodárných sborů dokonce schvalovalo předsednictvo ÚV KSČ,
- seznam kandidátů byl rozdělen podle regionů, každý mohl tedy volit jen kandidáty za svůj okres a kraj.
![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
[1] Národní fronta se po únorovém převratu v roce 1948 stala jedním z nástrojů totalitního politického systému. Národní fronta sdružovala všechny státem povolené masové a zájmové organizace. Zároveň sloužil formálně navenek jako jakási komunistická obdoba koalice politických stran v demokratických státech. Ve skutečnosti byla organizačním nástrojem komunistické strany na ovládnutí celé společenské scény.
[2] Převzato z deníku SME, https://domov.sme.sk/c/20109229/za-socializmu-boli-povolene-tri-strany-vyhrat-mohli-len-komunisti.html