ANO, i tuto křivku „zploštíme“ a „rozvolníme“

Zákeřnost, s jakou byla přijata drastická opatření (ne, obchody zavírat nebudeme a bum ho). Nevěřím, že například nemohly být hospody informovány několik dní dopředu, aby neměly na víkendy sklady plné zboží a leckde i navařeno na sobotu, připraveny zákusky atd.

Zamlčení, že firmy mají podle krizového zákona právo žádat odškodné. Věrolomnost, s jakou vláda přednáší srdceryvné projevy k národu, ale přitom v noci zákeřně a v tichosti mění legislativní bázi krizových opatření, aby nikdo na odškodné nedosáhl, dosáhla takových výšek, že si dokonce už i od odborářů vysloužila nelichotivé, ale padnoucí označení ŠMEJDI.

Všechny ty sliby nesliby a opatření neopatření mají jediný cíl. DÁT CO NEJMÉNĚ, a zlikvidovat co nejvíce těch nejmenších. To vše spustilo v první řadě ŠOK. V druhé řadě pak obrovskou vlnu zoufalství, strachu a bezmoci. A zoufalí a bezmocní lidé mají tendenci vzít věci do vlastních rukou.A to si nikdy nemohla žádná vláda dovolit.

ANO, i tuto křivku – křivku zoufalství a nasranosti lidí, křivku bankrotů, insolvencí a sebevražd musí vláda zploštit, aby neskončila přinejmenším v propadlišti dějin, při nejhorším v propadlišti šibenic. Zploštit, a přitom dosáhnout svého cíle. Co nejméně pomoci malým , co nejméně poškodit ty velké – lobbysty, oligarchy, miliardáře a banky .

Vláda totiž drobným živnostníkům a firmám nikdy pomoci nechtěla. Samostatně podnikat totiž rovná se SAMOSTATNĚ MYSLET a samostatně myslící lidé jsou nebezpeční. Pryč s nimi ! A k tomu se koronavirus nesmírně hodil.

Strategie k tomu byly zvoleny následující:

Jednak „Slibem nezarmoutíš“, dát lidem naději v nějaké rozumné řešení jejich situace, a tím je udržet v klidu. Přitom ale reálně pomoci co nejméně… ale je li zoufalá situace, budou lidi i tak vděční. A tak se naslibovaly a realizovaly naprosto nefunkční nebo pro mnoho podnikatelů nedostupná opatření. Program COVID s 50 stránkovou žádostí, o který museli podnikatelé žádat v době, kdy ještě nebylo vůbec nic jisté. ošetřovné pro OSVČ, na které ovšem nedosáhnou lidé, kteří dluží byť jedinou korunu – přitom právě matky samoživitelky se nejčastěji občas do různých skluzů dostanou. Program Kurzarbeit „ANTIVIRUS“, který sice slibuje podporu na mzdy lidí v karanténě, ovšem jedním dechem zneužívá tísně podnikatelů s uzavřenými provozovnami – aby jej dostali, musí se zříci všech nároků vymáhat po státu škody soudně.. Program „pětadvacítka“, která je v podstatě živnostníkům hozená kost ze stolu, a který se měnil tolikrát a takovým způsobem, že se člověku obrací kudla v kapse.

Zadruhé „Budeme to zkoušet a ono něco určitě projde„. Jde o opotřebovávací válku, spoléhající na to, že pozornost médií a lidí ochabne, téma covid krize vyšumí, a tedy u vyčerpané a otrávené veřejnosti, nejlépe v existenčních problémech, projde daleko víc věcí, a mnohých zákeřností si nevšimne. Za všechny jmenujme náhodné umlčení „InfoSoudu“, náhodně podstrčené legislativní balíčky dávající předsedovi vlády defakto pravomoci Vůdce a tak dál.

Zatřetí. Přesměrování nenávisti. Musíme veřejnosti přece ukázat, kdo jsou ti zlí, neukáznění, kdo tady za všechno můžou. Hledání nepřátel. nejlépe to jde pomocí nesmyslných nařízení a jejich tvrdého vymáhání. A tak policajti jak v padesátých letech jezdí chodit chytat trampy do přírody v souladu s rozkazy, ale proti zdravému rozumu. A média s toho mají horké téma. Plebejcům je třeba předhodit lidi, které bude dav nenávidět místo věrchušky.

A za čtvrté:Postupné uvolňování. Nastoupí postupně do práce ti malí – do svých dílniček, živností, holičství, butiků a budou se honit, makat a dřít aby dokázali nemožné. Zachránit své živnosti, své obchůdky hospody, prodejny, kadeřnictví atd. A protože coby živnostníci ručí celým majetkem a dluhů z podnikání se nedá nijak rozumě zbavit, tak vlastně, aby zachránili alespoň kousek možnosti žít důstojný život s jakoukoliv perspektivou.

Boj ve většině případů MARNÝ podle hesla „Neutečeš, jenom umřeš vyčerpaný„. Kdo to náhodou nějakou dobu přežije, bude následně ROKY třít bídu z nouzí, neboť budou muset splatit každý halíř, který si na restart svého podniku budou muset za krvavých podmínek půjčit. A tedy nebude moci konkurovat ani službami, ani sortimentem a vlastně ničím velkým řetězcům.

Resistence is futile. Ale ne každému to dojde hned, poznání, že se přežít nedá přijde postupně. Přesně učebnicově podle „pěti fází umírání Kübler-Rossové“ POPÍRÁNÍ… AGRESE… SMLOUVÁNÍ…. DEPRESE… SMÍŘENÍ . U rozdílných podniků a rozdílných lidí bude ten proces postupný a tedy svůj účel „rozvolnění křivky“ více než splní.

Rozvolní se tak nárůst ekonomických problémů, krachů, bankrotů. Rozvolní se nárůst nezaměstnanosti i nárůst existenčních nouzí a sebevražd z nich plynoucích. Tím pravým cílem „zplošťování a rozvolnění“ téhle křivky, je mít příliš málo lidí současně zlikvidovaných, aby to vydalo na nějaké větší akce občanské neposlušnosti, kterou by se mohli domoci férovějších podmínek .

A partička psychopatů nahoře se navzájem poplácá po ramenou. jak tu krizi výborně zvládli. A že bude spousta lidí „tam dole“ doživotně v ………., to je nahoře netrápí.