Obrana Izraele a západní civilizace je naléhavější než kdy jindy

Soudě podle mainstreamových evropských a amerických médií se zdá, že masakr Hamásu spáchaný v Izraeli 7. října 2023 je z velké části zapomenut. Média jen zřídka popisují Hamás jako teroristickou organizaci s genocidními cíli. Když je slovo „genocida“ použito, dokonce i samozvanými „lidskoprávními organizacemi„, je použito v souvislosti s Izraelem.

Izrael v roce 2005 – dlouho před masakrem ze 7. října 2023 – násilně vystěhoval všechny Židy z Pásma Gazy. Nicméně jedna ze současných kampaní Amnesty International „Ukončete izraelskou genocidu na Palestincích v Pásmu Gazy“ nadále odkazuje na „okupované Pásmo Gazy“. Pásmo Gazy není okupováno již dvacet let a není okupováno ani nyní. Pásmo Gazy je místem, ze kterého Palestinci stále odpalují rakety na civilní cíle v Izraeli.

Hamás očividně plánoval útoky na Izrael ze 7. října 2023 celé roky. Ten den Hamás prolomil izraelské ploty a povraždil a umučil 1 200 Izraelců. Ten den se odehrála i taková zvěrstva a krutosti jako například upečení dítěte v troubě. Teroristická skupina poté unesla dalších 251 lidí do Pásma Gazy, 59 z nich je tam stále zadržováno, přičemž na živu je už pravděpodobně jen 24 z nich. Mnoho z těchto hrůz si Palestinci triumfálně vyfotografovali a natočili na své iPhony,

Ve zprávě Amnesty International věnované 7. říjnu 2023 je masakr citován pouze jednou a je popsán jako „útok vedený Hamásem“.

Problém je, zdá se, v tom, že Izrael měl tu drzost provést odvetu a měl tu drzost žádat návrat svých unesených občanů. Za tento nedostatek zdvořilosti ho Amnesty International zuřivě odsoudila:

„Brutální útok Izraele na Palestince v Pásmu Gazy zabil desítky tisíc lidí, vyhladil celé rodiny, srovnal se zemí celé obytné čtvrti, zničil kritickou infrastrukturu a násilně vysídlil 1,9 milionu Palestinců, to je více než 90 % populace Pásma Gazy, což způsobilo bezprecedentní humanitární katastrofu…“

„Izrael spáchal činy zakázané Úmluvou o zabránění a trestání zločinu genocidy a učinil tak s konkrétním záměrem vyhladit Palestince v Pásmu Gazy. Tyto činy zahrnují zabíjení, způsobení vážných fyzických a duševních útrap členům chráněné skupiny a záměrné vytváření takových podmínek života, které povedou k fyzické likvidaci Palestinců v Pásmu Gazy.“

Hamás přitom mohl této destrukci jednoduše zabránit tím, že by všechna unesená rukojmí propustil. Amnesty International naservírovala pozoruhodnou inverzi faktů.

Zpráva Amnesty International, která je v podstatě plná podněcování k nenávisti vůči Izraeli, je založena na obviněních, která jsou naprosto nepodložená. Izrael nikdy neusiloval o zničení Pásma Gazy. Několik amerických milionářů v roce 2005 koupilo od Izraelců pro Palestince fóliovníky. Během několika dní poté, co se Židé stáhli, byly všechny fóliovníky vydrancovány a zničeny. Izrael vždy dělal vše možné, aby se vyhnul zabíjení civilistů, a doufal, že Hamás vybuduje na pobřeží Středozemního moře něco jako Singapur. Místo toho Hamás používá své vlastní civilisty jako lidské štíty, způsobuje tak ve velkém počtu jejich smrt právě proto, aby organizace jako Amnesty International mohly falešně obviňovat Izrael z co největšího počtu zabitých civilistů. Amnesty International však na tuto tradici Hamásu nepoukazuje.

Další „organizace pro lidská práva“ Human Rights Watch v prosinci 2024 vydala další, vysoce nepřesnou, pomlouvačnou zprávu o Izraeli a Pásmu Gazy: „Vyhlazení a genocida“. Kromě slova „vyhlazení“ – zpráva klamavě uvádí, že Izrael „úmyslně připravuje Palestince v Pásmu Gazy o vodu“ a dodává, že „činnost izraelských úřadů připravila většinu z více než 2 milionů tam žijících Palestinců o přístup dokonce i k minimálnímu množství vody, což vedlo k mnohým úmrtím a rozšíření nemocí.“ Vše, co je napsáno v této urážlivé „zprávě“, je hrubě nepravdivé.

Americké univerzitní kampusy zaplavila po 7. říjnu 2023 i před ním odporná propaganda na podporu hnutí Hamás, v kampusech celé měsíce probíhaly zinscenované demonstrace. Demonstranti podporovali Hamás, byli protiameričtí a kritizovali izraelského premiéra Benjamina Netanjahua za to, že nezajistil propuštění unesených rukojmí, jako by je schovával v Knesetu. Elon Musk napsal, že by rád věděl, kdo jsou ti „loutkovodiči„, kteří za tím stojí. V deníku New York Times publicista Bret Stephens již v listopadu 2023 poznamenal:

„Hamás by mohl dosáhnout skutečného a trvalého příměří v Pásmu Gazy – a pravděpodobně zajistit bezpečný odchod pro mnoho svých bojovníků – výměnou za propuštění všech unesených rukojmí, odevzdání zbraní a vzdání se vlády ve prospěch nějaké jiné arabské mocnosti.“

„To, že Hamás žádnou z těchto věcí neudělal, není nijak šokující: Je to teroristický kult smrti. Šokující je spíše to, že lidé vyžadující příměří nepožadují po Hamásu totéž, co požadují po Izraeli.“

„Chtějí, aby Izrael zastavil palbu. Slyšeli jste snad, že by někdy chtěli něco po Hamásu? Chtějí, aby Izrael poskytl Pásmu Gazy humanitární pomoc ve formě elektřiny, pohonných hmot a dalšího zboží. Ale neviděl jsem, že by kdokoliv z těchto demonstrantů požadoval po Hamásu okamžité propuštění všech rukojmí. Tvrdí, že chtějí „svobodnou Palestinu“ pro všechny její obyvatele. Ale nikdy jsem je neslyšel kritizovat diktaturu Hamásu ani jeho pohrdání občanskými a lidskými právy vlastního lidu ani zjevně antisemitské vychloubání jeho členů, že vraždí Židy…“

„Kritiku Izraele jen zřídka doprovází byť jen nepatrný náznak uznání vůči utrpení jeho obyvatel, jeho oprávněnému boji s terorismem, jeho bezpečnostním zárukám a právu na suverénní existenci. Přestože někteří kritici právo židovského státu na existenci formálně uznávají, každý jeho pokus o sebeobranu bez ohledu na důkazy nazvou válečným zločinem.“

„‚Příměří nyní‘ by znamenalo pro Izraelce ‚okamžitou kapitulaci‘. Není divu, že odmítají uposlechnout výzvy…“

„Ať už si o Izraeli myslíme cokoliv, tak od žádné země nemůžeme očekávat, že si podepíše svůj rozsudek smrti tím, že by poskytla svým nepřátelům příležitost k vlastnímu zničení.“

Studenti, kteří platí jmění za to, aby mohli studovat na univerzitě, jsou politickými neziskovkami nuceni podporovat nejhorší masakr Židů od 40. let 20. století. Na demonstracích v univerzitních kampusech zněly slogany podporující některé z nejhorších teroristických organizací moderní doby a jejich záměr utopit Stát Izrael v krvi. Je zřejmé, že obrovský problém temných peněz existuje na příliš mnoha univerzitách a městech v USA i v Evropě. (Poznámka překladatele: Temné peníze – dark money – jsou anonymní finanční dary, peníze utajeného původu.)

Problém se neomezuje pouze na to, co se na těchto univerzitách vyučuje. Nenávist k Izraeli zasetá do hlav milionů lidí, kteří o Izraeli nevědí vůbec nic kromě rasistické propagandy, která ho démonizuje, je doprovázena nárůstem antisemitských činů na celém Západě.

Je také důležité zdůraznit nestydatou roli Organizace spojených národů. Zatímco zakládající charta OSN uvádí, že jejím původním účelem bylo založit organizaci potvrzující „víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, rovná práva mužů a žen a národů velkých i malých,“ Organizace spojených národů se rychle stala vedoucí světovou organizací propagující všeobecnou nenávist k Izraeli a Židům. OSN má ale na svědomí i jiné nehezké věci – viz například zde a zde.

Vše začalo v 60. letech 20. století. Po Šestidenní válce v červnu 1967 SSSR dospěl k závěru, že Izrael – o kterém mnozí Izraelci i Rusové uvažovali jako o socialistickém státu, a proto jako o dokonalém spojenci – se raději spojil se Západem, a tak začal Sovětský svaz Izrael za trest démonizovat. SSSR začal šířit narativ „sionismus = rasismus„, pravděpodobně proto, aby posílil své vztahy s arabskými státy bohatými na ropu. Výsledkem bylo v listopadu 1975 přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3379, která prohlásila sionismus za „formu rasismu a rasové diskriminace“.

Ve stejném období se Komise OSN pro lidská práva (UNCHR) proměnila v protiizraelskou organizaci překypující obsedantní nenávistí k Izraeli, která vyvrcholila Světovou konferencí proti rasismu (WCAR) zorganizovanou v roce 2001 v jihoafrickém Durbanu. Organizace spojených národů, vysoká komisařka OSN pro lidská práva Mary Robinson a velká skupina nevládních organizací nenávidějících Židy, ji pečlivě připravily a využily k démonizaci Izraele. UNCHR byla v roce 2006 nahrazena Radou OSN pro lidská práva (UNHRC), název se změnil, ale politika zůstala stejná. Členy UNHRC bylo mnoho předních světových porušovatelů lidských práv – bylo to stejné, jako kdyby ‚měly lišky na starost kurník‘.

UNHCR, posedlá nenávistí k Izraeli, je od svého zrodu prosáklá antisemitismem. Nedávná zpráva „Vyšetřovací komise pro okupovaná Palestinská území, včetně východního Jeruzaléma a Izraele“, je pouze nejnovějším příkladem toho, co od této zkorumpované instituce můžeme očekávat. „Izrael,“ uvádí zpráva, „ve stále větší míře používá sexuální, reprodukční a jiné formy genderově založeného násilí proti Palestincům. Jedná se o součást širšího úsilí o podkopání jejich práva na sebeurčení a páchání genocidy.“ Po zvěrstvech spáchaných Hamásem v říjnu 2023 to představuje monstrózní převrácení reality. Izraelci jsou obviňováni z naprosto vymyšlených zločinů.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že UNHRC se „znovu rozhodla zaútočit na Stát Izrael pomocí falešných obvinění, zahrnujících i nepodložená obvinění ze sexuálního násilí“ a popsal UNHCR jako „antisemitský, zkorumpovaný, teroristy podporující a irelevantní orgán“. Mezi dřívější případy hanlivých obvinění ze strany OSN patří nechvalně známá Goldstonova zpráva, která nespravedlivě hanobila Izrael a Goldstone byl nakonec nucen ji stáhnout. Nedávno, na konci roku 2021, byly přiděleny neomezené finanční prostředky pro zdánlivě věčnou „vyšetřovací komisi“ zaměřenou na Izrael. Podle Anne Bayefsky, kanadské profesorky práva a členky Výboru pro mezinárodní právo a praxi v oblasti lidských práv (Committee on International Human Rights Law and Practice) zřízeného při organizaci International Law Association narazila OSN na „nové dno“:

„Před dvěma a půl hodinami se rozpočtový výbor Valného shromáždění OSN (výbor jako celek, tj. složený ze všech 193 členských států) rozhodl financovat novou ‚vyšetřovací komisi‘ zřízenou Radou OSN pro lidská práva, jejímž cílem je oslabit Stát Izrael.“

„Bez nadsázky jde o nejvíce nepřátelský a nejnebezpečnější protiizraelský orgán, jaký kdy OSN vytvořila. Rozhodne, zda je Izrael vinný z apartheidu, potvrdí a rozpoutá trestní stíhání Izraelců, výrazně zesílí tlak na ‚třetí státy‘ a ‚podniky‘, aby se zapojily do BDS (Boycott, Divestment and Sanctions Movement, Hnutí Bojkot, Stažení investic a Sankce), a bude trvat na zbrojním embargu vůči Izraeli.“

„Bude to stálá komise. Bude mít 18 stálých zaměstnanců OSN financovaných z běžného rozpočtu – což znamená, že 22 % jeho rozpočtu bude pocházet od amerických daňových poplatníků, čímž se vytvoří úřad, který se bude snažit trestně stíhat vojáky IDF a členy izraelské vlády (‚odpovědnost velení‘). Tři ‚vyšetřovatelé‘ již byli jmenováni – a všichni jsou vůči Izraeli extrémně nepřátelští.“

UNESCO je stejně špatné nebo ještě horší. Jeho původním cílem bylo podporovat „světový mír a bezpečnost prostřednictvím mezinárodní spolupráce ve vzdělávání, umění, vědě a kultuře“. Dnes to vypadá, jako by jeho cílem bylo pomocí různých nařízení a předpisů potlačit a vymazat židovskou historii. Přitom se neexistující Stát Palestina stal údajně „členem“ UNESCO 31. října 2011. Nejposvátnější místa judaismu nyní UNESCO označuje jako „palestinská místa„. Ráchelina hrobka se pro UNESCO stala mešitou Bilal ibn Rabah, Jeskyně patriarchů se stala mešitou Ibrahimi, z náměstí Zdi nářků se stalo Buraq Plaza a Chrámovou horu UNESCO přejmenovalo na Haram al-Sharif. USA i Izrael z UNESCO kvůli její protiizraelské zaujatosti vystoupily v říjnu 2017.

Neexistujícímu „Státu Palestina“ se také 1. dubna 2015 podařilo stát se „členem“ Mezinárodního trestního soudu (ICC). Od té doby se ICC stal nástrojem démonizace Izraele. 21. listopadu 2024 byly vydány mezinárodní zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a tehdejšího ministra obrany Yoava Gallanta. Izrael byl neopodstatněně a falešně obviněn z „válečného zločinu vyhladovění jako způsobu vedení války, a ze zločinů proti lidskosti, jako jsou vraždy, pronásledování a další nelidské činy.“

Palestinská samospráva je politická skupina, která financuje a podporuje protiizraelský terorismus a podpořila masakr spáchaný 7. října 2023, přesto tuto zcela fiktivní entitu uznává jako „Stát Palestina“ 146 ze 193 členských států Organizace spojených národů, včetně třinácti evropských zemí. Palestinská samospráva stále platí svým občanům za vraždy Židů – čím více zavražděných Židů, tím větší platby. Palestinská samospráva je jedinou skupinou teroristů v historii, jejíž státnost uznalo tolik států po celém světě, včetně několika evropských demokracií.

Bývaly doby, kdy nenávist k Izraeli v USA téměř neexistovala a Izrael podporovaly jak Demokratická, tak Republikánská strana. Ta doba je ale už pryč. Demokratická strana má nyní ve svých řadách několik protiizraelských a antisemitských členů Kongresu. Průzkumy ukazují, že zatímco většina republikánských voličů jednoznačně podporuje Izrael, procento demokratických voličů podporujících Izrael klesá. Nedávný průzkum ukázal, že Izrael podporuje 83 % republikánských voličů a pouze 33 % voličů Demokratické strany.

V levicových hnutích ve Spojených státech i v Evropě se hodně rozšířila Sověty inspirovaná palestinská propaganda. Extrémní levice, která byla dlouho nepřátelská vůči americkému imperialismu, se stala nepřátelskou také vůči Izraeli, který nesprávně definuje jako „imperialistický stát„. Izrael je ve skutečnosti antikolonialistický: v boji za nezávislost na Britech bylo ztraceno nespočet židovských životů.

Co se také změnilo, je zvýšená přítomnost muslimů – kteří volí v USA a Evropě – a islámu. Pro mnoho muslimů a lidí nenávidějících Židy po celém světě se „palestinská věc“ stala mobilizačním pokřikem na shromážděních. Poselství je často doprovázeno myšlenkou, že Izrael, Židé a všichni „nevěřící“ musí být zničeni a že vraždění Židů a křesťanů je legitimní a dokonce nezbytné.

Krajně levicová hnutí a islamisté sdílejí kromě nenávisti k Izraeli i odmítání západní civilizace jako takové. Zhruba v posledních deseti letech se mezi nimi vytvořila nezdravá, škodlivá synergie, která se stala extrémně nebezpečnou – nejen pro Izrael, ale i pro Západ. Islamisté považují za nelegitimní nejen Izrael, ale i celý Západ, protože byl stvořen lidmi, nikoliv Alláhem. Mnozí levičáci, často marxisté, touží zničit Izrael, protože je součástí Západu. Otevřeně prohlašují, že chtějí zničit Západ, kapitalismus, bílou rasu, historické osobnosti a restartovat „civilizaci“!

Také v Izraeli se „levice“ v posledních letech stala extrémnější, a ne zcela pochopila, co je v sázce. Od doby, kdy Netanjahu sestavil v prosinci 2022 svou vládu, ji bývalý premiér Yair Lapid soustavně ostře kritizoval. „Vláda, která se zde formuje, prohlásil 19. prosince 2022, „je nebezpečná, extremistická a nezodpovědná. To skončí špatně.“ Bývalý izraelský premiér Ehud Barak zase vyzval Izraelce, aby projevili „občanskou neposlušnost„. Od prosince 2022 až do 7. října 2023 se v Izraeli každý týden konaly demonstrace, které občas přerostly v nepokoje a odsuzovaly Netanjahuovu vládu jako údajnou hrozbu pro demokracii.

Vláda Benjamina Netanjahua ve skutečnosti izraelskou demokracii nikdy neohrožovala; vlastně se ji pokusila obnovit. Přesto vojáci v záloze, včetně armádních pilotů, hrozili bojkotem své povinnosti záložníků, což bohužel ze strany nepřátel Izraele oslabilo vnímání síly závazku Izraelců bránit svůj stát. Tento pohled s největší pravděpodobností posílil přesvědčení vůdců Hamásu, že nastal čas zaútočit. Prohlášení Lapida a Baraka, demonstrantů, výtržníků, armádních záložníků a obecně nepřátelských médií byla široce citována protiizraelskými aktivisty po celém světě a přispěla k celosvětovým protiizraelským orgiím.

Americké organizace podporující Izrael a bojující proti antisemitismu lpí na politické korektnosti. Zdá se, že ani ony nechápou, co je v sázce. Anti-Defamation League (ADL, Liga proti hanobení), která tvrdí, že bojuje proti antisemitismu, odmítá označit ty, kdo byly hlavním zdrojem antisemitských protestů v USA, zejména po 7. říjnu: placení agenti, levičáci a radikální islamisté. Místo toho ADL odkazuje raději na „extremismus“, „bílé supremacisty“ a „krajně pravicové influencery„, než na příznivce Hamásu.

Evropské organizace bojující proti antisemitismu, zdá se, chápou, co je v sázce. Levicové organizace často primárně odsuzují krajně pravicový antisemitismus, ale nikdy krajně levicový antisemitismus a nikdy islámský antisemitismus, který je v současnosti jedinou formu antisemitismu v Evropě, který zabíjí Židy. Většina židovských organizací v Evropě podporuje Izrael, ale často obhajují dialog mezi Izraelem a Palestinci a stále podporují chiméru „dvoustátního řešení„.

Zdá se, že naprostá většina Izraelců konečně pochopila, že cílem palestinských organizací není vytvořit svůj vlastní stát a žít s nimi v míru, ale zničit Izrael.

Většině pravicových politických hnutí bránících západní civilizaci v Evropě se daří odsuzovat islámský antisemitismus a podporovat Izrael, ale média je drží stranou.

Přestože izraelská armáda hodně oslabila Hamás, Hizballáh a íránskou protivzdušnou obranu, Izrael není mimo nebezpečí. Nezdá se, že by se Írán chtěl vzdát svých jaderných zbraní a raketových programů. Americký prezident Donald J. Trump ke své velké cti íránský režim důrazně varoval, ale Írán je, zdá se, přesvědčen, že Trump svá varování nesplní. Možná Irán předpokládá, že dokáže vyjednávat dostatečně dlouho, aby přečkal Trumpovo funkční období.

Boj nesmí přestat. Izrael je stále v ohrožení. V ohrožení je ale mnohem víc než jen Izrael. Douglas Murray nedávno napsal:

„Nyní víme, že 7. října se proteroristické skupiny v USA zorganizovaly proti Izraeli – aby ho démonizovaly a lhaly o něm… 8. října 2023 se příznivci teroristických skupin shromáždili na Times Square v New Yorku, aby podpořili stále probíhající masakry… Tato skupina ve svých vlastních prohlášeních deklaruje, že ‚bojuje za úplné vyhlazení západní civilizace.“

Západ, napsala komentátorka Melanie Phillips, si musí „sundat klapky z očí a bojovat jako Izrael, aby přežil.“

Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.