31.1.2019
Kategorie: Politika

Nový kult osobnosti aneb – ruce pryč od Zemana

Sdílejte článek:

MARTIN BRAUN

To jako vážně? Opravdu jsme zpět v létech v době, kdy byl jeden nade všemi, kterého nebylo možno ani slůvkem kritizovat? Opravdu se řítíme do časů, kdy případná kritika bude znamenat pro kritiky hrozbu vězení či snad i pokut?

[ad#textova1]

Nechci připomínat léta 50., kdy na nebesích zářila jediná hvězda s tváři Josefa Stalina, respektive Džugašvilliho. No, naštěsti zářila jen nad zotročenými státy, svobodný svět zakryla milosrdná oblaka.

Nechci ani připomínat léta, kdy v Československu bylo divadlo Husa na provázku nuceno změnit svůj název, protože byl prý zavádějící.

Kult osobnosti zažilo Československo a poté i Česká republika v létech po změně režimu. Pamětníci vzpomínáte? Kdo nenosil tričko nebo alespoň odznáček s podobiznou Havla, jako by ani nebyl Čech. Studenti se rděli, muži dmuli pýchou a ženy klopily zraky, když se objevil v blízkosti. Stařenky dojetím plakaly když nesměle zaklepal na dveře jejích chaloupky.

Poté přišel jiný Václav. Klaus. A bylo to podobné. Zatímco když byl ministrem, byl terčem posměchu. Jakmile se dostal na Hrad, stal se božstvem. I jeho hradní dnové utekly a nastoupil Miloš. Zeman, což je důležité, protože dle jeho slov, zemani se o ženy neucházeli, oni si je prostě brali ať už se jím to líbilo nebo ne. Jsou to jeho vlastní předvolební slova. Bonmot. Ale to jen tak naokraj. Ovšem to co se kolem něj strhlo, to si troufám odhadnout, že se nedělo ani za Václava Havla, kterého si lidé vážili tak jaksi automaticky. Horší je, že obliba Miloše Zemana je vynucována agresivitou jeho fans. Ruce pryč od Zemana, napsal před chvíli jeden z nich a pokračoval, že by měl být schválen zákon o hanobení presidenta. Proč? Ptám se já. Je snad president nad zákony? Je snad president něco nebo někdo více nežli ti, co jej na Hrad poslali? Jen technická poznámka : Nebylo to 51 procent občanů ale voličů. Když už.

Prý by nám svět mohl takového presidenta závidět. A zaslouží tedy úctu a respekt. Víte, milí zemanovci:

S tím respektem a úctou je to trochu složité. Respekt a úcta se nezískává násilím ani urážkami ani vulgaritou. Nelze je získat vynucováním si bezmezné poslušnosti, protože jsem ouřad. V politické funkci musí být respekt a úcta výsledkem práce pro národ. Tedy pro ty, kdo politika do funkce dosadili ale i pro ty, kdo byli a jsou proti němu. Svého odpůrce nelze přesvědčit označením za lůzu . Tím se jen utvrdí v názoru, že jeho postup byl správný.

No já jen doufám, že nikoho nenapadne, po vzoru velké Číny, takto současného hradního spojence číslo 2, vybudovat presidentskou funkci na věky věků. Trochu se bojím, že kdokoliv by s takovou pitomostí přišel, při současné úrovni Parlamentu, by to mělo šanci projít.

Tak vám přeji, ať ty zbývající roky uběhnou co nejrychleji. Člověk sice zestárne, ale to stáří může být veselejší. 

[ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (40 votes, average: 2,38 out of 5)
Loading...