
Jak se baví internet: Z deníku dietářky
EMA
Přijde paní do ordinace. „Pane doktore, chci se rozvést, můj manžel strašně chrápe!“ – „Ale madam, chrápání není přece důvod k rozvodu.“ – „Jenže on chrápe každou noc někde jinde!“
[ad#textova1]
„Chci vstoupit do komunistické strany. Na koho se mám obrátit?“
“ Na psychiatra.“
S mým prvním mužem jsme si v osmdesátkách koupili v Čedoku zájezd do Leningradu. Vnímali jsme to jako takovou opožděnou svatební cestu spojenou s oslavou Nového roku.
Chtěla jsem nasát atmosféru ruských literátů a možná napsat svou první sbírku básní.
Když jsme vystoupili z letadla, bylo mínus třicet. V několikahvězdičkovém hotelu Oktjabrskaja jsme se seznámili s bizarní skladbou účastníků zájezdu: podivně vyhlížející mladík – takový karlínský Sloní muž –, pak obrýlený intelektuál, a pingl z restaurace U dvou koček, který neustále zdůrazňoval, že je karbaník, a několik dalších cestujících.
Chtěli jsme si po cestě trošku oddechnout, z vodovodního kohoutku ale teklo bahno a manželská postel byla do pravého úhlu, takže jsme u sebe měli vždy buď jen hlavy nebo nohy.
Vyrazili jsme do centra.
Na ulicích to vypadalo jako ve Špindlu, jelikož nikde nebyl jediný kanál. V podzemních bufáčích se člověk musel k pirohu probrodit hustou sněhovou břečkou. Čas od času u chodníku zastavil náklaďáček, indiferentní mužik vyložil mrtvé prase, a začal ho sekáčkem porcovat; vytvořila se fronta, a na koho co vyšlo, to si vzal v novinách domů.
Zapadli jsme do metra a hurá do Ermitáže! V ponurém metru jsme strávili dost času, protože souprava občas zastavila tak, že se nedalo vystoupit; dveře vagonu se netrefily do místa ocelových dveří mezi sloupy na nástupišti, tudíž cestující nemohli ani ven, ani dovnitř.
Před Ermitáží jsme se postavili do tříhodinové fronty a vytáhli Sparty – lodička na krabičce od cigaret nás prozradila – a už byl kolem nás roj Rusů, kteří vykřikovali:
„Á, amerikánskije, vazmú tri!“ Za chvíli nezbylo než si koupit místní Bělomorky, u nichž třetinu cigarety tvořil filtr, aby šla cigareta držet i palčáky.
V příšeří galerie jsme toho moc neviděli, a tak jsme se šli podívat na Auroru. Našli jsme ale prázdnou Něvu, protože loď zrovna odtáhli do opravny.
Nadešel Silvestr.
Na hotelu jsme si dali první skleničku Krym sektu a shlédli část laponské estrády v telce. Za chvíli nás čekal skupinový program počínaje venkovní vyjížďkou na koňské trojce. Vyfasovali jsme kaviár a vodku, ale už za deset minut jsme prosili na kolenou vozku, ať to obrátí zpátky, nebo nám mrazem upadnou tváře.
Když jsme dorazili do novoroční restaurace, všem se nám ulevilo. V rohu místnosti hrála kapela a já z radosti, že jsem v teple, podroušená vyskočila na pódium a začala zpívat písničku z dětského časopisu Kalabók:
Ni maróz mně něstrášen ni žará, udivljájut se dáže daktará, pačemu ja nebaljéju, pačemú ja zdaravěju z vsjech ribjat, iz náševo dvará!
Okamžitě zafungovalo moje tatarské vzezření v kombinaci s alkoholem, a všichni mě považovali za personál.
„Pažálujsta ja razbíl étu sklénku,“ omlouval se Sloní muž. „Magů jiščo adín boršč?“ zaprosil karbaník.
Ráno jsem se probudila se spoustou rublů v kalhotách, a na stole ležela má první báseň:
Sloní mužik, intoš, pingl,
na pokoji postel vingl.
Hroznej mráz a prázdná Něva,
mně to ale vůbec neva.
O patnáct let později jsem se dozvěděla, že můj otec byl Rus.
Reportér z televize přijede do malé české vesnice, kde žije nejstarší občan v republice. Udělá s ním rozhovor a ke konci se staříka zeptá, jestli si pamatuje nejhezčí zážitek ve svém životě.“No, to bylo tehdy, když se ztratila předsedovi třináctiletá dcera. To ji tři dny hledali všichni chlapi z vesnice a když jsme ji našli, tak jsme od radosti tři dny chlastali a tři dny jsme ji všichni šukali.“Reportérovi se podlomí kolena.“No, tak tohle ven nemůže!“ myslí si. „No, tak mi povězte váš druhý nejkrásnější zážitek.“ „A jo. To bylo tehdy, když se ztratila z družstva kráva. To ji hledali tři dny všichni chlapi z vesnice. No a když jsme ji našli tak jsme od radosti tři dny chlastali a tři dny jsme ji šukali.“Reportér málem omdlel. „No dědo,když tohle byly nejhezčí zážitky, tak jsem zvědav jaký byl váš nejhorší zážitek?“… no, to bylo tehdy, když jsem se ztratil já …
„Tak copak říkal naší Etelce ten váš ženich?“ ptal se zámožný pan Stein šadchena.
Dohazovač se usmál a pravil:
„Prohlásil, že vaší dceru příroda štědře obdařila a věří, že se pan bankéř nenechá tou přírodou příliš zahanbit.“
Manžel se vrací neočekávaně domů, zastaví se na prahu ložnice a volá na svižně kopulujícího muže: „Proboha, co děláte v posteli s mojí ženou?!“ Milenec ustane v rozmnožovacích pohybech, posadí se a prohodí: „Vidím, že vaše paní měla pravdu, když mi tvrdila, že vy už jste to dávno zapomněl.“
„Ta moje,“ stěžuje si strýc Matúš, „je tím sexem přímo posedlá.“ „Kolikrát to po tobě chce?“ zajímá se Cyril. „Kamaráde, kdybych jí to někdy zavčas nerozmluvil, tak snad každý rok.“
Pubertální mladíček sedí ve vlakovém kupé proti krásné blondýně v minisukni.Velmi se snaží, ale nemůže odolat tomu, aby nezíral upřeně do jednoho místa.A ještě ke všemu si všimne, ze blondýna nemá kalhotky.Blondýna si všimne směru jeho pohledu a ptá se: „Líbí se ti moje mušlička? „Chlapec rudne a v rozpacích se omlouvá.“Ale to je v pořádku, to je totiž velmi talentovaná mušlička. Dívej se pozorně a ona ti pošle vzdušný polibek. „A opravdu, poslala mu hubičku. „A taky na tebe může mrknout, říká blondýna.“Mladík v úžasu zírá, jak na něj mrkla. „Pojď si sednout sem vedle mě,“ říká dívka a když mladík přisedne, říká: „Nechtěl bys do ní strčit dva prstíky? „Mladík v úžasu vydechne:“Týý jóó, neříkejte, že umí i pískat?!“
Ťok: „Mámo, děti, bereme kramle za hranice, lidi nás chcou zlynčovat. Berte, co můžete a rychle do auta!“
Žena: „Po které dálnici to vezmeme?“
Ťok: „Ty už taky drž hubu!“
Přijde do nemocnice chlap s odseknutým přirozením. Lékař se jej ptá : ,,A jak se vám to stalo?“
,,Jenom jsem manželce řekl ať k večeři udělá něco co málo stojí.“
Požádal jsem manželku, aby mě orálně uspokojila.
„Mám ti ho vykouřit?“ zeptala se.
„Ne, stačí když budeš chvíli držet hubu.“
Jedenáct týdnů z deníku dietářky:
1. Týden
Věra od nás z práce zhubla za měsíc dvacet kilo. Vypadá výborně. Já chci taky vypadat výborně. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu taky. Nejde jen o to, abych se líbila svému muži, ale abych měla sebevědomí.
2. Týden
Minulý týden jsem se k tomu nedostala, ale teď už to fakt propukne. Odteďka budu hubnout jako o život. Dívala jsem se na internet a dneska je fakt spousta typů diet. Jakou si jen vybrat? Začnu patrně mléčnou dietou. Mléčné výrobky, mléko, zelenina, vejce, libové maso. To zní dobře.To je přesně dieta pro mě.
3. Týden
Mléčná dieta je peklo. Nejenom, že moje stolice je řídká a bílá, takže si připadám jako holub, ale taktéž mi začíná na břiše rašit malé vemínko. Ještě tak měsíc a bude ze mě řádná dojnice. Na mléčnou dietu kašlu. Zkusím něco jiného. Krabičková dieta zní zajímavě.
4. Týden
Krabičková dieta je nic moc. Drahý to je jako prase a porce jsou tak malý, že jsem to musela žrát i s těma plastovejma krabičkama, abych se najedla.Tudy cesta nevede. Půjdu na to intuitivně. Budu jíst málo, budu jíst zeleninu a občas si spařím na páře kuřecí maso. Lahůdka. Nebudu solit.
5. Týden
Paráda. Díky své dietě jsem zhubla za týden již půl kila. Cítím se lehká jako pírko. Večer jsem plná sebevědomí oblékla sexy prádelko a snažila se svést muže na svou novou sexy postavu. Vyzývavě jsem se v prádélku promenádovala před televizí a čekala jeho nekontrolovatelný, pudy hnaný sexuální útok. NIC. Samozřejmě, že jsem se rozbrečela a v depresi vyžrala celou ledničku.
6. Týden
Přibrala jsem tři kila. Tak takhle teda ne. Chce to přitvrdit. Každý den jednu mrkev. To by bylo, aby nebylo.
7. Týden
Mrkvová dieta je v plném proudu. Už týden jsem nebyla na velké. Začíná to vypadat slibně. Věra z práce zhubla dalších pět kilo a vypadá famózně.To mě motivuje. Mám oranžové bělmo.
8. Týden
Už dva týdny jsem nebyla na velké. Nejsem si jistá, že to je dobře. Manžel mi zavolal sanitku. Já se ale zlomit nenechám.To by si přál. Mám pocit že hubnu, ale váha ukazuje, že ne. Chce to novou váhu. Musím zhubnout. Jak bych pak vypadala před Věrou z práce? Mám oranžové už i dlaně. Asi vysadím mrkev.
9. Týden
Týden piju jenom koktejly. Je mi blbě, točí se mi hlava a v břiše mi neustále kručí. Normálně bych řekla, že to bude žaludek, ale mám pocit, že ten ze mě před pár dny vyšel přirozenou cestou, takže fakt nevím,co to tam může kručet. Věra v práci zhubla další tři kila. Je to kráva. Ať jde už do prdele.
10. Týden
Mám za sebou deset týdnů diet. Zhubla jsem čtvrt kila, utratila všechny peníze, co jsme měli s mužem na dovolenou za koktejly a podobný kraviny a mám zničený zažívání. Pálí mě žáha, bolí mě břicho, slezly mi nehty a padají mi vlasy. Hlavně, že ta kráva Věra zase zhubla. Jsem nešťastná.
11. Týden
Kašlu na diety. V práci se Věra chlubila, že zase zhubla, tak jsem jí rozbila hubu a propíchla ji pneumatiky u auta. Konečně jsem spokojená a šťastná. Našla jsem své ztracené sebevědomí…
A pár tweetů od Dojnice:
- Předpokládám, že po tomhle „zásahu“ na Klinice si bude chtít policie trochu zvednout sebevědomí, tak si připravte v autech ke kontrole trojúhelníky, žárovičky a vesty!
- Hele, a co to vyklizení udělat opačně? Nechat je naopak vevnitř a barák neprodyšně uzavřít. A pak už jen počkat, až jim začne být pořádná zima a dojde jim kuskus…
- Protestující klinikáři se převlékli za tuleně, protože je dnes Den tuleňů, lachtanů a velryb. Jako vhodnější by se tedy pro vyklízení Kliniky jevil 15. leden, na který připadá Den dělostřelectva a raketového vojska.
- Mirek Topolánek připravuje vlastní televizní show. Mall TV tak bude první televizí s gulama.
- Poslanci Jakubu Jandovi (ODS) hrozí postih za to že nazval Vodičkův ČSBS pofidérním spolkem adodujícím estébáky. Takže ještě jednou – ČSBS je pofidérní spolek adorující estébáky.
- Jak přizabili v Brémách toho místního předsedu AfD… nějaký semknutí, sluníčkový koncert nebo pochod proti nenávisti bude?
- Víte s tím genderem a těmahle věcma… každá doba má své vyšinutce. Jednou si naši potomci budou klepat s údivem na čelo, asi jako dnes když čteme o čarodějnických procesech.
- S těmi obědy zdarma se to má asi takhle: tváří se jako pomoc dětem, aby měly co jíst ve škole, ale ve skutečnosti jde o to, aby měli co jíst sociální demokrati v příštím volebním období.
- Moje účetní mě tuhle informovala, že pod hrozbou nevím čeho musím někam zapsat, že to moje s.r.o., co mám už 15 let, je skutečně moje. Tak mi to teda pomohla zapsat, jak to zákon vyžaduje. Nicméně já to tady radši zapíšu ještě jednou: Milý státe! Je moje a UŽ SI VYLIŽ PRDEL!
[ad#pp-clanek-ctverec]