22. dubna 2018 se odpálil terorista ISIS v kanceláři pro evidenci voličů v hlavním městě Afghánistánu Kábulu a zabil nejméně 60 nevinných lidí a dalších 100 lidí zranil. Následující den Spojené státy odsoudily sebevražedný bombový útok a pokračovaly ve své politice boje proti povstalcům a budování státu v Afghánistánu.
„Tento útok na volební místnost znovu potvrzuje náš závazek vůči našim afghánským partnerům a potvrzuje, proč se musíme soustředit na vykořeňování násilného extremismu,“řekl mluvčí Pentagonu americký plukovník Robert Manning. „Když občané nemohou jít a registrovat se a uplatňovat své demokratické právo volit, je to problém. Určitě si jej zaslouží, a proto tam zůstaneme, abychom se ujistili, že jim toto právo ve spolupráci s našimi afghánskými partnery zajistíme.“
Ve svém každodenním brífinku s novináři vydala mluvčí Bílého domu Sarah Huckabee Sanders podobné prohlášení o tom, že americká administrativa „pokračuje v pokroku“ ve své současné strategii v jižní Asii.
Zatímco političtí činitelé USA zoufale usilují o stabilizaci Afghánistánu, otěže v něm přebírá Čína, která usiluje o získání toho, co afghánský autor Mushtaq Rahim nedávno označil za pekingskou „agendu ekonomického rozvoje“.
Čína, jak uvádí, „se dívá na události v Afghánistánu s přístupem ‚počkej a uvidíš‘ a v diskusích o budoucnosti Afghánistánu většinu času hibernuje.“
„Zatímco lze tvrdit, že velikost a rozsah čínské ekonomiky nemusí Afghánistán potřebovat pro svůj růst a expanzi… roztříštěný nebo zhroucený Afghánistán bude představovat významné bezpečnostní hrozby pro Čínu… ohrožující hlavní část Nové hedvábné stezky (Belt and Road Initiative, BRI), tj. čínsko-pákistánský hospodářský koridor (China-Pakistan Economic Corridor, CPEC)…“
„Stabilní a silný Afghánistán může být dobrým regionálním přispěvatelem do agendy čínského propojování a hospodářské integrace. Afghánistán má podle odhadů nevyužité zdroje nerostných surovin v hodnotě tří bilionů amerických dolarů. Ty zahrnují kvalitní zásoby lithia a mědi, které by měly být pro pekingské ekonomy velkým lákadlem, protože tyto chemické prvky čínský průmysl velmi potřebuje. Afghánistán s Čínou navíc podepsal Memorandum o porozumění (MoU), o připojení se k CPEC.“
„Čína může být jak pro Kábul, tak i pro Taliban velice přijatelnou možností, která současně nabízí záruky v případě možného průlomu ve formálním mírovém procesu. Kromě toho by také mohla rozšířit svou vojenskou podporu afghánským bezpečnostním silám… Čína bude muset zvýšit svou politickou angažovanost na místní, regionální i globální úrovni na podporu silného Afghánistánu, aby pomohla celému regionu přežít výzvy, které představují nestátní aktéři, kteří vyhledávají a využívají Afghánistán jako své operační základny.“
Číňané evidentně vidí svoji roli v Afghánistánu jako být tím „dobrým policajtem“oproti roli USA, kterou je být „zlým policajtem“. Čína se stejně jako Pákistán dívá na Taliban jako na politickou opozici, nikoli jako na teroristickou organizaci a nabídla se mu jako zprostředkovatel pro vyjednávání s USA a tudíž je v pozici, kdy je schopna využít hospodářských a geopolitických výhod Afghánistánu jako partnerského státu v čínsko-pákistánském spojenectví.
Jinými slovy, Američané dělají práci, kterou Číňané dělat nebudou, ale z níž mohou Číňané nejvíce profitovat.
Čínskou strategií je zjevně propojit Asii prostřednictvím pozemních a námořních hospodářských zón. CPEC je infrastrukturní projekt, jehož páteří je dopravní síť spojující Čínu s pákistánskými námořními přístavy Gwádar v provincii Balúčistán a Karáčí v provincii Sindh, které se nacházejí u Arabského moře.
Kontrola Afghánistánu prostřednictvím svého zástupce, Pákistánu, umožní Číně dokončit dopravní koridory, elektrické rozvodné sítě, ropovody a plynovody v celé střední a jižní Asii. Čína pak v Afghánistánu může začít využívat nevyužitá ložiska nerostných surovin v odhadované ceně 3 bilionů amerických dolarů. V Balúčistánu jsou navíc ložiska zlata, mědi, ropy, drahých kamenů, uhlí, chromitu a zemního plynu v ceně 1 bilionu amerických dolarů.
Válka v Afghánistánu může skončit „s brekem“, kdy se politicky prosadí varianta, jejíž hlavním účelem bude umožnit elegantní odchod, který zdvořile zdrží ohlášení Talibansko-Pákistánského vítězství a porážku USA a NATO, vše v choreografii Číny, která by pak mohla zahájit obchodování jako dominantní regionální mocnost.
USA budou mít potíže vyhrát válku ve vnitrozemské zemi, kde čínský spojenec, Pákistán, řídí dodávky pěšákům a reguluje operační tempo prostřednictvím podpory Talibanu a Sítě Hakkání (Haqqani Network). Zdá se, že USA doufají, že stabilizují region vzdálený tisíce kilometrů daleko, v němž je nekonečná zásoba islámských extremistů podněcovaných a podporovaných Íránem, Pákistánem a Saúdskou Arábií. Místo toho, nebo nejlépe současně, by se USA měly snažit této nestability využít a rovněž se připravovat na to, jak v budoucnosti čelit čínské hegemonii.
Jak se Čína pokouší expandovat, vyvstávají příležitosti k využívání geopolitické zranitelnosti a k maření čínského úsilí o regionální nadvládu, zahrnující tradiční konflikty národních států, vyplývající ze sunnitsko-šíitského rozdělení a z etnického nacionalismu, stejně jako další způsoby.
Americký odchod z Afghánistánu by nepředstavoval porážku, pokud by USA nebyly nuceny k strategickému ústupu kvůli absenci plánu, který by byl schopen reagovat na měnící se regionální situaci, která je z větší části diktovaná Čínou.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: Lawrence Sellin, překlad původního textu: Americans are Dying for China in Afghanistan, překlad: Josef Zbořil
Lawrence Sellin, Ph.D. je plukovník armády USA v záloze, odborník na oblast IT velení a řízení, vyškolený v arabštině a kurdštině, veterán z Afghánistánu, ze severního Iráku a z humanitární mise do západní Afriky. lawrence.sellin@gmail.com
(7 votes, average: 3,71 out of 5)
Loading...