![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Něco není v pořádku
IVAN TURNOVEC
[ad#textova1]
Paradoxně ale žijeme ve znepokojivém světě. Strach, úzkost a obavy ovládají realitu a zatemňují obzory. Pod vlivem dominantní mocnosti s černobílým viděním světa vzniká bezprostřední hrozba války, která může jen prohloubit trhlinu mezi Severem a Jihem, už nyní tvrdě rozdělenými demarkační čarou mezi bohatými a chudými. To vytvoří další živnou půdu pro kastování lidí vedoucí k nenávisti náboženské, politické i zcela individuální, ze kterých vzniká terorismus jako životní filozofie určité společenské vrstvy. Jedna za druhou přicházejí ekologické hrozby a katastrofy, včera předvídatelné a dnes už zcela zřejmé; světové veřejné statky, které tvoří naše životního prostředí, jsou namísto ochrany sprostě obětovány zákonu zisku. Totéž platí o životech milionů žen a mužů trpících léčitelnými nemocemi, které ale nadvláda peněz odsuzuje k smrti.
Na všech stranách narůstá nerovnost: exploze světového bohatství je současně doprovázena bídou. Podle statistik OSN každé čtyři vteřiny zabije na naší planetě hlad jednoho člověka. Mladé země rozvojového světa, které vstoupily do hry ekonomické modernizace, zažily bezprecedentní finanční krize, často s katastrofickými důsledky pro vlastní obyvatelstvo. V kapitalistických, tradičně za bohaté pokládaných zemích postupně zákon bezuzdné konkurence a výlučné honby za ziskem narušuje sociální soudržnost. Na všech stranách narůstá nejistota: na ulici stejně jako v práci, během produktivního života, stejně na jeho konci v důchodu. Díky stále se stupňující honičce za vyššími zisky omezeného počtu jednotlivců hrozí hospodářské krize, i když jejich vznik je proti zdravému rozumu.
Tvrdili nám, že směřování celého světa k tržnímu hospodářství znamená konec dějin. Že nám otevře cestu do světa štěstí, v němž dialog a obchodní výměna zajistí trvalý mír. Vysvětlovali nám, že chudoba bude ustupovat úměrně tomu, jak se budou po celém světě šířit nejlepší technologie a nejefektivnější způsoby výroby. Nyní ale stojíme tváří v tvář opakovaným hospodářským a finančním krizím ve světě neschopném zaručit přístup k vodě pro více než miliardu jedinců, ve světě, který nedokáže odstranit hladomor v nejchudších zemích ani nezaměstnanost a chudobu ani v těch nejbohatších zemích. Je nejvyšší čas se zamýšlet nad tím, kde se stala chyba.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: Ivan Turnovec